Eva Jurinová letos zasedne mezi členy VIP Poroty Miss kočka 2011.

Paní Evo, jak se těšíte na přehlídku těch nejkrásnějších koček?
Často si říkám, že v běžném životě už mě nemůže nic překvapit, ale příroda a zvířata mě udivují stále znovu a znovu. Jak při vlastní zkušenosti nebo v dokumentech,které sleduji s úžasem, co všechno je v jejich světě možné a normální. Předpokládám, že na výstavě budou i "modely",které jsem ještě neviděla a tu podívanou si vychutnám. Moc se těším.

Podle čeho je budete posuzovat, co podle vás musí mít ta NEJ ze všech?
V porotě zasednu jako laik, takže budu hodnotit víceméně podobným měřítkem jako u lidí. Rozhodne první dojem a komplexní pohled. Nevylučuji, že vedle vyšlechtěných udržovaných a vzácných plemen mě zaujme třeba ta nejobyčejnější přírodní kočka. Co já vím?

Víme, že máte doma kočku, povězte o ní něco.
Před pěti roky nás v létě o půlnoci vyděsila černobílá kočička, která si na komíně krbu hlasitě říkala o přízeň. Bylo to tak naléhavé volání, že jsme ji okamžitě bez váhání přijali za svou, ošetřili u veterináře a ustlali v chaloupce. Dostala jméno Miki. Co je důležité, dokázali jsme ji ještě ten večer skamarádit s yorkschirskou paní domu. Občas dokonce vedle sebe lehávali venku na sluníčku. Po pár měsících mě ale začala strašit. Nevysvětlitelně z ničeho nic přiběhla a vyděsila mě, na zahradě se odněkud zákeřně vyřítila a skočila mi na záda, nebo proběhla domem a něco zbourala i když to měla zakázané a Dinušku začala fackovat, kdykoli ji uviděla. Nejspíš na ni začala žárlit. Rozhodující byl den, kdy mě opět vylekala v okamžiku, kdy jsem jí nesla vodu a tu jsem vylila těsně vedle prodlužovačky pod proudem. Měla jsem štěstí, nic se nestalo, ale Miki musela z domu. Bratr mého muže ji odvezl k rodině, která má chovnou stanici a kočičí útulek. Tenkrát jsme si zkrátka kočky zakázali.
Vloni na podzim za slunného rána kouknu pod stříšku vedle domu, kde na lavici spokojeně leželo něco jako malý tygr a koukalo na mě upřeně a sebejistě. V tom pohledu bylo absolutní vítězství! Dnes má na té lavici zateplený pelíšek,vedle dvě misky a pravidelnou stravu. Denně vyhlížíme, kdy se z kočičích rejů vrací domů, aby jí nevystydlo mlíčko. Je to holka, říkáme jí Myšák a na rozdíl od Miki je přítulná a pořád přede. Dinušce sice občas vystřihne pohlavek, ale to se snad srovná…:-)

Dinuška je yorkshirský teriér, před ní jste měla maltézáčka. Proč zrovna tyhle rasy?
Přitom tíhnu k velkým rasám. Fascinují mě např. dobrman, ridgeback, boserón, rotvajler, zlatý retrívr, tosa inu apod. Ti ale vyžadují intenzívní péči a pozornost. Náš životní styl to zatím neumožňuje, a tak jsme zvolil opačný extrém. Dinušku, která je nenáročným parťákem na cestách i doma i v okrasné zahradě.
Velmi vděčný pejsek do každé domácnosti, který má v sobě hlídače i mazlíka. Pořád si s ní povídáme a ona se to naučila také. Když má náladu, je to hotový koncert a když se podívá, svět je hned krásnější… Nedělá problémy, je vyloženě do pohody.

V poslední době pohodu ale zrovna nezažíváte – vinou vývoje situace v Motole, kde jste pracovala 10 let jako mluvčí. Co se vlastně přihodilo?
Zní to tak banálně a vidíte, vznikla z toho kauza. V září 2010 se mnou ředitel Ludvík prodloužil smlouvu o pracovní činnosti na další rok. V tu dobu vedl, jako sociální demokrat, předvolební kampaň do zastupitelstva Hlavního města Prahy a přikázal mi, abych ho podpořila a dala mu svou tvář i jméno do novin, které šly pětkrát za sebou do schránek v jeho volebním obvodu. Odmítla jsem a poté moderovala předvolební mítink jiné straně.
Rozčíleně mi to vytkl. K údivu všech před koncem roku vypsal výběrové řízení na pozici mluvčí a nabídl mi, abych se přihlásila. Jak jsem se doslechla, doufal přitom, že se určitě nezúčastním. Když jsem se přihlásila a dostala se do úzkého výběru, začal mi klást překážky a vyvíjel nátlak, abych z toho řízení odstoupila. Současně jsem se dozvěděla, že v úzkém výběru je i rosnička Tina Pletánková, která se šikovně vplétla k Ludvíkovi a v předvolební kampani ho podpořila. V tom okamžiku jsem celou tu ubohou tahanici pochopila.
Tím posledním konfliktem byla lednová epizoda, kdy v době nespokojenosti lékařů odjel do Beninu na Safari, aniž by svou mluvčí informoval. Den na to do vedení FNM poslali lékaři Dětského kardiocentra výpověď přesčasových hodin. Na dotaz, jak to bude řešit, řekl Ludvík z Beninu do jednoho média, že petici nečetl, protože je v zahraničí. Druhý den se mě redaktoři ptali, kde je a proč. Na totéž jsem se ho ptala mobilem i já a on souhlasil s větou, že je na řádné dovolené a po ní se petici bude věnovat. Když jsem to takto tlumočila, vzkázal mi přes náměstka Holcáta, že mám zákaz práce. Neřekl proč a já jsem to v tu chvíli považovala za veřejné ponížení mé osoby a profese. Označila jsem ředitelův postup od začátku odjezdu za jeho manažérské pochybení a on mi dal za to výpověď. Výběrového řízení jsem se za těchto okolností nezúčastnila. Nyní se budu bránit právní cestou.
Dnes jsem to já, zítra jiní. Nejde přece jen o problém Jurinová-Ludvík, ale o princip, kdy v demokracii a v právním státě se ředitel veřejné instituce jen tak, bez udání důvodu rozhodl, že vymění dobrého zaměstnance, který má výsledky a k jehož práci nikdy před tím neměl výhrady a kterému pravidelně uděluje odměny? A pokud ano, nemají se podobné situace náhodou řešit vzájemnou komunikací a případnou dohodou? To by mělo manažerskou úroveň a ne rozplizlou do podoby on řekl, ona řekla, jako na trhu.

Já zkrátka trvám na tom, aby právu předcházela obyčejná lidská slušnost a respekt. Pak by jistě ubylo právních žalob. To vyžaduji zejména od těch,kteří jsou ve vysokých funkcích a řídí lidi.

Do této situace se objevila na internetu nelichotivá nahrávka prezentace ředitele Ludvíka ze zasedání s přednosty a primáři klinik. Stojíte za tím opravdu vy, jak je neustále naznačováno?
Když jsem už po několikáté shlédla pracovní kopii celého vystoupení ředitele,které jsem mimo jiné i osobně vyslechla, mohu potvrdit, že vše, co bylo zveřejněno, bylo i řečeno. Mimochodem, kopii jsem nezcizila, ale normálně jsem si ji vyžádala pro přípravu střihové soupisky pro TV magazín, který jsem autorsky připravovala pro intranetovou Motol TV. Originál měli k dispozici nejméně dva lidé včetně kolegy Morávka,který záznam pořizoval.
Do 1.2.2011 tato kopie normálně ležela na mém stole v kanceláři a není mi známo, že by podléhala režimu utajení.
Ten den jsem si balila věci, neboť 31.1.2011 mi bylo sděleno, že je spolupráce se mnou okamžitě ukončena .
Teprve když se na internetu objevila inkriminovaná nahrávka uvědomila jsem si, že mám kopii celého záznamu a že to je vlastně výbušný materiál.

Ale nemyslel to ředitel na té poradě opravdu spíš jako prevenci proti případným klientelistickým nebo i korupčním praktikám v Motole?
To je otázka, nad kterou velmi často přemýšlím a stále hledám logiku. Ptám se, proč se pan ředitel například ve své prezentaci zmiňoval o tom, že, cituji: Jak pravil bývalý ředitel ČSA Lašák: „pokud se týká českého byznysu jsou na tom nejlépe dva lidi, Martin Roman a Miloslav Ludvík (předpokládám, že měl na mysli šéfa ČEZ) z jednoho důvodu. Martin Roman, protože může nosit igelitky plné peněz a Ludvík má k dispozici věc, která je dražší než peníze.“
Nemohu pochopit, proč ředitel státní nemocnice považuje svoje poslání jako "byznys" a jak v něm nakládá s hodnotou, kterou FN MOTOL má a je nad všechny Romanovy peníze!
Je přece jasné, že posláním nemocnic ve státem řízeném zdravotnictví je služba pojištěncům, nebo-li občanům.
Rovněž bych se ráda dozvěděla, kam a ke komu roznáší pan Roman ty peníze v těch igelitkách? Od pana Romana očekávám, že pokud to není pravda, bude se účinně bránit. Jedná-li se opravdu o šéfa firmy s většinovým podílem státu, je toto nařčení i pro občany velice závažné!
Vždyť tuto informaci sdělil mimo jiné v jedné osobě i důvěryhodný komunální politik,člen pražského zastupitelstva za ČSSD,kterým pan ředitel Ludvík jistě je. Ostatně pan Ludvík dostal důvěru voličů, a to co říká je pro jeho voliče jistě svaté.
Jestli to však pravda není a jejich zastupitel veřejně říká nepravdy, měli by se mít jeho voliči na pozoru zejména z pohledu slibů,které jim ve volební kampani dal.

Myslím si, že i pro orgány činné v trestním řízení by prezentace pana ředitele měla být inspirativní k tomu, aby zjistily jak to vlastně v tom prostředí velkého byznysu chodí.
Ano, i já si to myslím, zejména co se týká té části jeho prezentace, kde údajně zakazuje přednostům a primářům korupci, jak posléze vysvětloval před novináři. Slova o tom,že "…to tedy musí skončit..... "u mě vyvolává otázku: když něco musí skončit, tak to znamená,že něco už začalo a funguje to. Proč tedy pan ředitel jako řádný hospodář pečující o veřejný majetek nekonal podle zákona?
Proč v nahrávce pouze přikazuje, že čachry ve výběrových řízeních musejí skončit, protože on o nich ví! Říkají mu to totiž jeho osobní kamarádi, jak sám přiznává. Nejsou to náhodou šéfové firem, které v Motole o zakázky soutěží?

Ředitel Ludvík není zákon. Ten totiž zakazuje korupci a pletichy s veřejnými zakázkami docela jednoznačně. Vrcholový manažér má zákon dodržovat a při podezření na jeho porušení konat! Z toho plyne i moje přesvědčení o tom, že šéfové především státem řízených firem nesou odpovědnost za jejich efektivní chod .
To znamená mimo jiné i za efektivní opatření působící proti korupci a klientelismu.

Podle sdělení vedoucích pracovníků FNM na tiskové konferenci 3.února je i systém kulichů, tak jak ho ředitel prezentoval ve svém památném vystoupení, snadno vysvětlitelný. Jak uvedl náměstek Holcát, jedná se pouze o tak zvané intervenované pacienty, kterých je prý cca 1/4 až 1/3, vzhledem k tomu,že FN Motol má přes pět tisíc zaměstnanců a ti doporučují svoje pacienty, své známé, příbuzné a podobně. To je zkrátka běžná praxe a nejenom v Motole.
Co tomu ale říkají takzvaní neintervenovaní pojištěnci, kteří nemají šanci stát se kulichy a čekají na klinikách jen jako obyčejní pacienti?
Když managment ví, jak to funguje, proč doposud nezavedl přehledný systém intervenovaných pacientů, kteří si za intervenovanou péči mohou připlatit,tak jako to funguje v celé řadě soukromých zdravotnických společnostech, které mají rovněž uzavřené smlouvy se zdravotními pojišťovnami.
Sama služby takové společnosti využívám a necítím se být ani kulichem ani intervenovaným pacientem, ale klientem,který přesně ví, na co má standardní nárok a na co si musí připlatit.

Prý chystáte knihu – už víte, kdy vyjde? Asi se máme na co těšit.
Určitě nebude jen o kauze Ludvík - Jurinová. Ostatně ta ještě neskončila.
Spíše zvažuji, zda by to neměl být můj politický program!

A co tedy budete dělat, až skončíte v Motole, můžete prozradit?
Vybírám si z pěkných nabídek a těším se z toho,že i přes všechny narážky nezasvěcených na to,že jsem se nezachovala k šéfovi loajálně, jich přišlo dost!

Ptala se Kateřina Kašparová