Jedním z nejzajímavějších zážitků celého jazykového kurzu byl tzv. Přátelský večer, který se konal za teplého podvečera na pláži u ohně. Studenti měli za úkol najít si partnery stejné národnosti, vytvořit tak skupinu a dát dohromady co nejvíce informací o své zemi. Smyslem celé hry bylo, aby se všichni mohli dozvědět něco nového a zajímavého o ostatních zemích. Nechyběly základní informace o měně, státním zřízení, jazycích, ale pravá zábava začala, když se na řadu dostaly témata jako zvyky, neobvyklé tradice a podobně. Všichni se upřímně divili tomu, že opravdu není trestné, když o českých Velikonocích vezmou kluci na holky pomlázky a dají jim mnohdy co proto. Došlo ale i na vážnější témata, například příslušníci slunného Španělska se svěřovali s obavami o svou budoucnost, jelikož společnost sužuje nedostatek práce a studenti si po vysokých školách neví rady. Celý večer se nesl v přátelském duchu a uvolněné atmosféře. Organizátoři zajistili dostatek jídla a pití, což všichni ocenili. Každý se dozvěděl něco nového a měl možnost blíže poznat kulturu a život ve společnosti lidí z Evropy.

Bylo také dobře vidět, že styl života a postoj k němu se opravdu může velmi lišit. Nejhlasitější a nejotevřenější Španělé už jen svým vyjadřováním a na pohled veselou povahou potvrzovali, že slunce je obrovským zdrojem energie a optimismu, který s sebou do Brightonu přivezli. O Francouzích a Němcích někdy můžeme slýchat, že jsou to „studení čumáci", ale opak je pravdou. Byť rezervovanější než zmiňovaní Španělé, i oni se bez problémů rozpovídali a pověděli ostatním spoustu zajímavých věcí. Čeští a slovenští studenti se smíchem a horečným kýváním potvrzovali narážky ostatních na to, zda u nás opravdu pivo a kořalka teče proudem tak, jak se o nás všude povídá. Nechyběly také stížnosti na politiku a velice diskutované byly i výše zmíněné Velikonoce a způsob, kterým se u nás slaví. „A opravdu je to normální? A to to holkám nevadí? A co když je to bolí?" dámská část osazenstva dala jasně najevo, že tento svátek opravdu není jejich nejoblíbenější. Mezi tématy se objevila i škola, která se týkala každého, kdo se účastnil. Hovořilo se o tom, který systém je ten nejvhodnější. Jako vždy nikdo nebyl spokojen právě s tím svým, ale to už je asi normální.

Děti si nejen z tohoto večera, ale z celého pobytu odváželý domů spoustu užitečných zážitků, nových vědomostí a zlepšený anglický jazyk. Kdo ale má ve škole němčinu, mohl si potrénovat s německými studenty i ji a Španělé s Francouzi zase své jazyky navzájem. Všichni se shodli na tom, že kurz, ač byl krátký, jim dal mnoho do života. Každý, kdo má možnost někam odcestovat alespoň na chvíli, by neměl váhat. Vždyť přísloví „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem" je naprosto pravdivé a vždy je co zlepšovat.

Anna Rasochová, Gymnázium a Střední odborná škola ekonomická Vimperk, téma: Jak se (ne)známe