Každý Španěl je totiž podle Čecha určitě velký fanoušek Barcelony, celé Finsko vlastní mobilní telefon značky Nokia, Italové musí přežívat jen na pizze, Řecko miluje Gyros, v Polsku vaří s posypovou solí a v Nizozemí všichni pěstují doma ve skleníku jakési zahadné zelené rostlinky, po kterých budete mít vždy zaručenou dobrou náladu.

Ale Francouzi, to je kapitola sama o sobě. Času mají více než dost, celý den sedí v kavárnách a kavárničkách, popíjejí kafíčko a k tomu přikusují croissanty. Hodiny pro ně neexistují, když přestane svítit sluníčko, prostě se přesunou z ulice dovnitř do kavárny. Jo a kromě sezení v kavarnách mají ještě jednu oblíbenou činnost, troubení. Milují troubení, troubí ráno, dopoledne, odpoledne i večer. Sedí v autě a místo plynu asi přidávají na klaksonu. V Paříži vlastně nic jiného než jejich vášnivé troubení neslyšíte. Celkově, všechno, co Francouzi dělají, dělají vášnivě. Vašnivě se líbají, milují, kreslí, poslouchají hudbu a dokonce i jí. Francouzi jsou zkrátka velicí labužníci a to nejen v jídle a módě. Ne nadarmo se přezdívá Francii, tedy především samotné Paříži, město módy. No a co se jídla týče, ve Francii se jí pouze bagety tak dlouhé, že je musíte nosit v podpaží, večeří se šneci s bylinkovým česnekovýmáslem a jejich toustový chleb připomíná vzhledem i chutí tak trochu houbičku na nadobí.

Ale abychom je neodsuzovali a nedali jen na první dojem, jací jsou vlastně Francouzi ve skutečnosti a nejen v očích Čechů? Úplně stejní, jen ten toustový chléb není až tak špatný, jak se na první pohled může zdát…

Jana Kašparová, Obchodní akademie a Jazyková škola Písek, téma: Moje Evropa