Nesmíme se bát EU zlepšovat, i za cenu toho, že by se měl její stav navrátit do poměrů minulých. Moc bych si přál žít jako občan liberální EU, bohužel, nedomnívám se, že EU je schopna přijmout kritiku, a oprávněnou, kterou občas zaslechne. Předseda Evropské komise José Manuel Barrosso svébytně v lednu 2013 prohlásil, že je „samozřejmě euroskepticismus [ho] velice znepokojuje. […] V Evropě jsou staří démoni – krajní nacionalismus, populismus a xenofobie. Vidíte, že v dobách krise silné síly, populistické síly, mají lepší pozici na zevšeobecňování a zjednodušování věcí a manipulování s city,", jak píše prounijní web EuroActive.com. Mám za to, že pan Barrosso by měl příště volit lepší slova. Taková, která by ho popisovala méně.

Železný kancléř Bismarck jednou slaně prohlásil: „Slovo Evropa," poznamenává říšský kancléř, „jsem vždy nalezl v ústech politiků, kteří chtěli od jiné velmoci něco, co by se neodvážili vyžadovat vlastním jménem." Obávám se, že dnes tomu není jinak. EU se snaží vyrovnat se Spojeným státům. EU se pokouší nastolit Evropu „jednotnou v rozmanitosti", jak hlásá její motto. EU se tuží řídit (ne)jednotnou Evropu. Funguje to? Stojí, mám, to veškeré vynaložené úsilí za to?
Helmut Kohl se jednou ohnal vyjádřením popisující jednotnou Evropu ve sféře monetární a poltické jako cíl. Strachuji se, že Evropa jednotná v měně, nemůže nikdy nastat. Každý stát disponuje svými vlastními specifiky, tradicemi a kulturou. Stejně tak, tyto státy politici vedou v jiných ekonomických podmínkách. Další úskalí jednotné měny, se kterým se nedalo ale počítat, representují ony politické faktory. Ne každá vláda se chová tak zodpovědně. Ne každá vláda jedná tak, jako by nakládala s vlastní měnou. Žádná vláda není dobrým investorem.

Ve které zemi by dnes mladí chtěli pracovat? Jednou volbou by bylo Německo. Proč? V Německu se naskytují mnohé příležitosti a není divu, že se zde chtějí mladí přesouvat. Německo poskytuje takové příležitosti jen proto, že celá ekonomická sféra Unie byla nastavena tak, aby mu vyhovovala. Ne schválně. Stalo se tak. Např. podle údajů z knihy Skryté dějiny evropské integrace se dovídáme, že na německé straně Krušných hor hospodařil zemědělec v roce 2004 (po vstupu ČR do EU) se 100 % dotací. Ovšem na české straně to byl zemědělec s 25 % dotací. Jak má pak druhý zemědělec úspěšně konkurovat tomu prvnímu? Toto je jeden z velice nespravedlivých a neliberálních opatření EU.
Druhým státem potenciálně vzbuzující touhy k práci v něm by mohla být považována Británie. Spoustu obyvatel východní (a střední, chcete-li) Evropy se již do Spojeného království za prací přestěhovali. Není divu. Její ekonomika se zlepšuje. Nezaměstnanost mladých stále klesá, jak neopomíná vždy zdůraznit předseda vlády David Cameron při interpelacích. Je tomu snad proto, že Britové neplatí eurem? Nebo snad z toho důvodu, že si stále zachovávají větší suverenitu, než ostatní členové EU? Upřímně, stálo by to za hlubší ekonomickou analýzu.

Na EU nemůžu bytelně vystát jednu jednoduchou věc. Její tendence řídit každý aspekt lidského života. „Vybavuje se mi jeden nepříjemný okamžik," deklaruje bývalý labouristický ministerský předseda Británie v letech 1976 – 1979 James Callaghan, „kdy se ministři zahraničí devíti evropských zemí slavnostně shromáždili v Bruselu, aby několik hodin řešili názorové rozdíly ohledně sjednocení předepsané polohy zpětného zrcátka u traktorů." Při vstupu Spojeného království do ES (předchůdce EU) činilo legislativu společenství několik tisíc stran. Když přistupovala do EU Česká republika, celkový počet stran čítal kolem 80 000. (viz Skryté dějiny…) K tomu se později přidaly regulace ohledně názvů másel apod. EU se nesnaží, kromě pořádání různých summitů, krisi nijak zlepšit (ač soustavně tvrdí, že opak je pravdou). Místo toho se pouští do regulace a úpravy vztahů, produktů a odvětví, které upravovat je zcela zbytečné. Soustavně porušuje a narušuje suverenitu států takovými nařízeními. Zahlcuje tak již dost přepracované úředníky a zákonodárce, případně právníky zabývající se takovou tématikou. Vytváří tím tak zbytečné mýlky a zmatky, které neprospívají podnikatelskému prostředí. I kvůli tomu se některé státy potýkají z nezaměstnaností.

Na druhou stranu, za co bychom měli EU poděkovat, představuje její snaha o zvýšení obchodu. Snad tato snaha mohla přijít vniveč postupně kvůli zavádění dotačních mechanismů, přebytečných regulací, společných politik. Ano, taková situace nastala. Ale když se ohlédneme, poukážeme na chyby, opravíme je, pak konečně zavládne v Evropě mír a snášenlivost mezi národy. Rozproudí se obchod, nejen uvnitř Unie, ale každého státu s jinými kouty světa. Tak to bylo zamýšleno. Tak si to tvůrci „jednotné" Evropy přáli. Tak o tom sním i já v mé Evropě. Jedině tak, předejdeme válce a násilí. Protože stát, který je ekonomicky propojen se státem druhým, nedisponuje s důvodem, proč by měl s ním být ve vztahu válečném, neboť jsou oba na sobě stejně závislí a nepotřebují se o nic hádat. Musíme se snažit o federální Evropu, ba celý federální svět. Avšak federální, ve smyslu propojený ekonomicky, sdílející trhy. Jiný výklad by skýtal silné nepochopení ze strany čtenáře. Proto, slovy Margaret Thatcherové, „žádná jiná alternativa neexistuje!"

Matěj Czinege, Gymnázium Zlín - Lesní čtvrť, téma: Moje Evropa