Mezi těmito státy jsou velké rozdíly. A to je důvodem, proč se především mladí lidé snaží najít pracovní uplatnění v zemích s lepšími pracovními podmínkami. Každý z nás bych chtěl jednou žít na lepší úrovni.

Jako malí, jsme si představovali, že k plnohodnotnému životu potřebujeme mnoho peněz. Kde je vzít? Naše myšlenky byly omezené, mysleli jsme si, že financí dosáhneme výhrou ve sportce, dědictvím, vyloupením banky a dalšími primitivními plány. Ale skutečnost je úplně jiná. Čím jsme starší, tím víc začínáme chápat, že věci se mají úplně jinak.

V čem to máme dnes lepší než naši rodiče? Ti bohužel žili za totality, kdy neměli takovou možnost srovnávání životní úrovně v jiných zemích. Byli velice omezení v rozvoji jazykových znalostí. Za to MY dnes máme veškeré podmínky k tomu být světoběžníky. Již od předškolního věku jsou u nás možnosti, začít dítě vést přirozenou cestou k učení cizích jazyků. Proto už je minimální jazyková bariéra. Jsme vychovávání k tomu, že naše obzory nekončí státní hranicí. Přispívá k tomu mnoho různých mezinárodních setkání mládeže např. výměnné pobyty, zahraniční exkurze, stáže a sportovní aktivity.

Tohle všechno je možné díky spolupráci členů v EU. Dnes není problém se narodit v České republice, studovat ve Velké Británii, založit rodinu v Německu a stáří prožít ve Francii. Záleží na každém z nás, jak naložíme se svým životem. Před dvaceti lety by tohle bylo nemožné.

Většinou lidé z východních států EU hledají pracovní zázemí v západních zemích EU. Proč? Zatím platí, že v západních státech jsou mnohem lepší pracovní a finanční podmínky. U nás je běžné setkávat se s lékaři z východních zemí a naše lékaře vídat v západních zemích.

Toto se netýká jen zdravotnictví, ale všech různých pracovních odvětví. Např. průmyslu, zemědělství, cestovního ruchu, doprav atd. Ani já nejsem výjimkou. Co bych chtěla? Rozhodně ne zůstat tady ale poznávat různé země a podle svých vlastních dosažených zkušeností se rozhodnu, kde se cítím nejlépe. Momentálně nemůžu říct, kde to bude. To zjistím postupem času a díky nabytým schopnostem, které mi pomůžou v rozhodnutí.

Co na to rodiče? Jejich pohled může být jiný než náš. Je to dáno tím, že byli vychovávání v jiné době. Někteří jsou proti, protože mají zakódováno, že jistoty jsou jedině doma. Naštěstí je většina rodičů, kteří chápou dnešní globalizaci mezi státy a chtějí, aby obzory jejich dětí byly co nejširší. I když to pro ně znamená dlouhodobé odloučení, což každý rodič nezvládá. Záleží jenom na tom, jak si to kdo přebere.

Co změnit? Že by se členové EU mohli více srovnat na jednu úroveň. Ale jsem realista a vím, že každá země má svou vlastní kulturu a mentalitu a vždy budou mezi státy rozdíly. Možná časem se tyto rozdíly minimalizují, ale taky třeba ne. Já si myslím, že nějaké rozdíly by měly zůstat, aby nedošlo ke stereotypu.

Bára Kubečková, Střední škola cestovního ruchu Rožnov p. Radhoštěm, téma: Moje Evropa