Ale jak to tam tedy vlastně chodí? Sežene si každý práci podle svého gusta? A jaký tam je vlastně život? To jsou otázky, nad kterými je třeba se zamyslet. Znám spoustu lidí, co takové hle cesty absolvovali. Většina z nich byla zklamaná. Někteří si našli práci, která je v místní zemi takzvaně podřadná a i když měli větší plat, nežli je u nás, tak stejně rychle zmizel za placení nájmu nebo jiného bydlení a dalších produktů, které jsou pro náš život důležitý. Ovšem někomu se také poštěstilo, našel si tam dobrou práci, kde si hodně vydělal a v Anglii zůstal, to samé platí i u Německa.

Myslím si, ale že v dnešní době, kdy jsme svobodní a můžeme cestovat, kam se nám jen zachce a nepotřebujeme k tomu žádné svolení, jsou takovéhle cesty velkým přínosem. Proto bych ani nic moc neměnila, jen snad bych tuto myšlenku cestování a získávání nových zkušeností více propagovala na veřejnosti a alespoň bych přispěla na poznávací zájezdy lidem, kteří nemají odvahu jet na vlastní pěst.

A co to vlastně znamená jet někam na vlastní pěst? Každý z nás by si tak mohl vyzkoušet jaké to je postavit se na vlastní nohy, jak si sehnat práci a zároveň ještě poznat kulturu a zvyklosti jiné země. To všechno jsou velké zkušenosti do našeho života. I když tyto zkušenosti a poznání preferuji, stejně bych nikde jinde na stálo bydlet nechtěla.

Česká republika je můj domovo, je to domov, kde mám svoji rodinu, přátele a i když je naše země maličká a ne zrovna úplně tak ideální, jsem hrdá, že jsem Češka. A proč jsem hrdá? Už jen kvůli tomu jakých skvělých sportovců v naší zemi je, jaké máme architektonické památky, které nám mnozí závidí a celkem dost cizinců k nám jezdí, aby je viděli. Určitě by se našlo dalších několik důvodů proč být hrdý a pyšný Čech.

Adéla Mervartová VOŠ, SPŠ a OA Čáslav, téma: Moje Evropa