Před necelými dvěma lety jsem se zúčastnila mezinárodního projektu ve spolupráci se sousedícím Rakouskem. Tento projekt měl jasný cíl – žádné předsudky a hranice mezi cizími státy a odlišnými kulturami. Tuto myšlenku jsme byli rozhodnuti přenést dál a to formou divadla. Ale pozor. Nejednalo se o ledajaké divadlo, naše představení bylo výjimečné. Po zaplacení vstupného nebyli naši diváci posazeni do krásného divadelního lože, ale do putovního autobusu, který diváky vozil právě po rakousko-českých hranicích, po zemi „NIKOHO".

Při celkové přípravě, která trvala zhruba půl roku, jsme všichni tvrdě pracovali pod vedením rakouského herce a režiséra Michaela Pöllmanna. Bylo to náročné, jak časově, tak fyzicky, ale velice ráda na tuto zkušenost vzpomínám. Poznala jsem úžasné lidi, kamarády, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Procvičila jsem se v němčině a angličtině, tedy v jazycích, které jsou pro EU důležité.

Spolu s tímto projektem jsem navštívila místa, kam bych se sama asi ani nepodívala. Náš putovní autobus měl totiž spoustu zajímavých zastávek, na kterých jsme se snažili naše cestující, tedy diváky, co nejlépe zaujmout a pobavit a zároveň jim předat naši cílovou myšlenku.

Například velké finále této mezinárodní akce vypuklo v Hardegu, kde jsme formou představení strhli mezinárodní hranice a společně s diváky jsme překročili hraniční čáru, přesně v půli mostu přes řeku Dyji. Účastníci představení si tedy na vlastní kůži mohli vyzkoušet, jaké jsou právě jejich hranice, ať už psychické či fyzické. Mohli také zavzpomínat na dobu před rokem 1989, na dobu, kdy přejet hranice – čáru na mapě – nebylo díky chování celníků žádný med!

Nebojte se poznávat jiné kultury, nebojte se cestovat. Hranice EU vám jsou otevřené. Nejen, že se snadno dostanete do cizích krajů, ale máte otevřenou cestu i k mnoha poznatkům. Nemějte předsudky a snažte se překonávat (třeba i své) hranice!

Markéta Vítová, téma Jak se (ne)známe