Evropský parlament je jedním ze sedmi orgánů EU. Společně s Radou EU přijímá legislativní akty. Poslanci jsou voleni přímou volbou na 5 let. Poprvé se do evropského parlamentu volilo v roce 1979. Volí se podle zásad poměrného zastoupení, tajně, všemi občany EU. Volební systémy jednotlivých zemí se však liší. Např. Belgie, Lucembursko, Řecko a Malta mají volby do Evropského parlamentu povinné. Parlament má 766 poslanců a české zájmy jich hájí 22. Počet poslanců určuje jednomyslným rozhodnutím Evropská rada. Evropský parlament má více sídel. Hlavním je Štrasburk, kde probíhají tzv. plenární zasedání. Další jednání probíhají v Bruselu – výbory, schůze politických skupin, a v Lucembursku, kde sídlí sekretariát.

Základní pravomoci Evropského parlamentu jsou legislativní, rozpočtová a kontrolní. S ohledem na společenské dění v Evropě ale roste i její moc politická (hospodářské sankce i na neunijní země).

Jak už jsem zmínila, první volby do Evropského parlamentu proběhly v roce 1979 a bylo zvoleno 518 poslanců. Vzniku Evropského parlamentu předcházel vznik Evropského společenství uhlí a oceli. Poté vzniklo Evropské hospodářské společenství a Euratom. Spojením těchto institucí vznikl v podstatě Evropský parlament. Tento názor byl oficiálně přijat v roce 1986, ale fakticky se používá již od roku 1962.

Evropský parlament pružně reaguje na vstup nových zemí do EU, a to nejen zvýšením počtu svých poslanců. Hlavní náplní práce europoslance je zastupovat občany země, která ho do Evropského parlamentu zvolila. Někteří to dělají více, jiní méně. Většina z nás nemá ani potuchy o tom, co vlastně europoslanec dělá. Předpokládáme, že by to měl být člověk dostatečně vzdělaný, mluvící minimálně plynou angličtinou a němčinou. Člověk mající celoevropský a také celosvětový přehled a v neposlední řadě by měl umět mluvit a vyjádřit své názory a myšlenky dostatečně nahlas. Europoslanci pracují v různých výborech a podvýborech (stejně jako v našem parlamentu) a hájí nejlepší zájmy své země. Každý má svůj zájem, ať už je to zájem hospodářský, politický, sociální či charitativní. Musí mít dostatečné schopnosti, aby ho byl schopen prosadit. Naši, čeští europoslanci mají s ohledem na velikost ČR poměrně ztížené podmínky. Přesto, že v Evropském parlamentu platí právo každého na svůj názor, tak velké země – Německo, Polsko, Francie, s ohledem na počty svých poslanců mají větší šanci a manévrovací prostor pro prosazení výhod pro své země. Tím nechci říci, že by naši poslanci nevyvíjeli dostatečné úsilí, jen to někdy nepřináší potřebné tzv. ovoce. Mnohdy mám pocit, že nám některá rozhodnutí spíše škodí. Jindy u nás rozhodnutí vyvolá úsměv a řekneme si, že o tom bychom také chtěli (za ty peníze) rozhodovat. Ale pokud jedeme po nově opravné silnic, která dříve připomínala tankodrom, vidíme úhledně opravné domy a náměstí, pak už nám Evropský parlament a práce našich europoslanců k smíchu není. Je pravdou, že mnozí řeknou, že nám Evropský parlament a EU taky něco vzaly. Jenomže to je život. Něco za něco. Těch, co se nemusí v životě příliš snažit a všechno jim vychází, není mnoho. Mnohdy nevidíme nebo nechceme vidět úsilí, které za tímto postojem stojí. A to se týká i europoslanců. Mnohdy se za nedbalým projevem na veřejnosti skrývá tvrdá práce, kterou ale vidí pouze ti, se kterými pracují.

Co bych změnila, pokud bych byla zvolena do Evropského parlamentu? Více bych informovala o tom, co vlastně všechno takový europoslanec dělá, a za co má vlastně ten „závratný" plat a později i důchod. Nevím, kdo z nás by vydržel neustálé cestování, přespávání v hotelích a stravování po hotelových restauracích či bufetech. Rodina, tak tu vidí málo, pokud společně nepracují (asistenti, poradci – i když je to v Evropském parlamentu oficiálně zakázáno). Jak už jsem řekla, vždy je něco za něco. A nemyslím si, že Evropský parlament je odkladiště nepotřebných politiků z jednotlivých zemí, nebo že post europoslance se uděluje za odměnu. Stále o tom, kdo bude europoslancem, rozhodujeme všichni – občané. Tak volme takové, o kterých jsme přesvědčeni, že budou plnit svou hlavní pracovní náplň, kterou je zastupování občanů ČR.

Michaela Buchtová, SOŠ a SOU Neratovice, téma: V kůži europoslance