Naštěstí, navzdory prostředí, ve kterém pracuje, neztrácí smysl pro humor. Při rozhovoru působí charismaticky. Za tím, co říká, je cítit životní zkušenost. Je živým důkazem toho, že skuteční muži, kterým neschází určitá vnitřní síla a zralost, ještě nevymřeli. S Deníkem si povídal o cestě muže k dospělosti.

Dokázal byste definovat, jaké vlastnosti by podle vás měl mít zralý muž? Co podle vašeho názoru dělá muže skutečným mužem?

Zralost je pojem, který patří k těm, které jsou prakticky každému jasné, ale je obtížné je definovat exaktně. Kdy je zralý sýr? Kdy je zralé víno? Pro každého to může být trochu jinak, ale každopádně můžeme říct, že je to v době, kdy nám sýr/víno chutná. Možná je dobré tuto definici přenést i na mužskou zralost. Je to doba, kdy nám život chutná a kdy ho dokážeme vychutnávat v celé jeho hloubce a šíři. A to i přesto, že první chuťový vjem může být hořký. Tím se nenecháme odradit. Život tedy přestává být prvoplánovým. Radost a smysl dokážou přinášet i složitosti a zodpovědnost. Souvisí to také s umírněností a s tím, že mužský testosteronový motor přestává být tak bouřlivý. To je ale spíš pohled sexuologa.

Kudy vede cesta k mužské zralosti? Co všechno muž musí zažít, aby si mohl říct: „Teď už se můžu cítit opravdu dospělý“?

Neznám žádný soubor životních událostí, který by zaručoval dospělost. Pokud ale vnímáme dospělost jako opak dětství, tak jistě k dospělosti patří samostatnost, resp. samostatné rozhodování, které obvykle přináší chyby a omyly. Pokud se z nich dokážeme sami poučit a neutéct opět „k mamince“, tak jsme na dobré cestě k dospělosti a zralosti. Nejde však o to, že musíme mít za sebou dlouhou řadu velkých průšvihů nebo nepříznivých osudových ran. Mnohem důležitější je dospívat na základě maličkostí života.

Dnes se hodně mluví o tom, že muži ztrácejí svou sílu. Jak to vnímáte vy?

Pokud narážíte na ztrátu dominantního postavení v naší (tradičně patriarchální) společnosti a s tím související přijímání tradičně feminních stereotypů (kosmetika, módní trendy…), tak je to otázka vývoje. Dle mého názoru jsme v posledním století zažili revoluci v rolích muže a ženy. Zkuste si představit Vašeho pradědečka, jak si v první polovině minulého století vyjde v neděli na náves s kočárkem na procházku. Vlastně by to nikomu nepřišlo normální. Podívejte se na dnešní muže a jejich roli v rodinách. Tento trend považuji za pozitivní. Druhou stranou toho samého procesu je jistá vnějšková feminizace mužské části společnosti. Neznamená to však, že ztrácíme svojí sílu.

Máte pocit, že občasná hořkost života, zkušenosti, které nejsou právě příjemné, jsou pro zrání muže důležité?

Jak jsem už psal, situační pády patří k životnímu růstu a dozrávání. Neznamená to však, že pokud někdo nezažil nic hrozivého, tak nemůže být zralý. Mnohem důležitější je to, jakým způsobem se s životem a jeho kotrmelci vyrovnáme.

Vzpomenete si na zážitky ze svého života, které vás nejvíce posunuly ke zralosti?

Jistě to byla zásadní manželská krize, která neměla dobré řešení. A do dnešního dne nevím, zda jsem se zvolil to nejméně zlé řešení. Každopádně jsem musel, a do dneška musím, za toto rozhodnutí brát zodpovědnost před blízkými. Z dnešního pohledu je jasné, že to období bylo pro můj život důležité nejenom z pohledu správnosti či nesprávnosti rozhodnutí. Ta zkušenost byla a je důležitá pro vnímání, snad zralejší, současnosti.

V čem spočívá krása života skutečně zralého a dospělého muže?

Jednoduše lze asi odpovědět: ve vnímané mnohovrstevnatosti.