Angkor je dokladem dávného bohatství Khmérské říše. Vrcholnou fázi své existence zažila říše ve 12. století, století patnácté pak přineslo říši defi nitivní úpadek. Většinu staveb nemilosrdně pohltila džungle. Sochy a architektonické prvky z angkoriánského období byly součástí velkolepé výstavy, která před několika dny skončila v Bonnu.

Zavděčit se bohům

Khmérská architektura vycházela z hinduismu i buddhismu a odráží se v ní kosmologická symbolika i astrologické výpočty. Stavby jsou vztahem mezi panovníkem a božskou mocí. Působivé jsou zejména chrámy s několikastupňovitými terasami. Procházíte-li stavbami komplexu za neúprosného bombardování slunečních paprsků, o to více oceníte chlad kamenných staveb, byť i jejich trosek. Při potulování zdobenými chodbami, temnými zákoutími či míjení několikametrového do kamene vytesaného obličeje, nutí návštěvníka přemýšlet, co všechno se na majestátním a zároveň tajemném místě odehrávalo.

Pozor na závratě

Při prohlídce můžete zdolávat i schodiště se sklonem až 70 stupňů. Jednotlivé schody jsou přitom někde přes půl metru vysoké a ani ne 20 centimetrů široké. O únavě nad monotónností „památkaření“ zde nemůže být řeč. K nevíře se zdá být i skutečnost, že toto množství chrámů a sídel zarostlo džunglí a po té bylo archeology znovu odkrýváno. Archeologové dodnes některé stromy, sžité se stavebním materiálem chrámu, zanechali. Spatříte-li obrovské spletité kořeny drtící unikátní stavbu, získáte jasnější představu o nehostinnosti džungle. Nikdo dnes již zřejmě neposkládá střípky života dávné civilizace, nedozvíme se, jakým bohům byly chrámy zasvěceny, ani jak vznikaly. To vše zůstane věčnou tajenkou.

A turisté přibývají

Dnes je místo v severní části Kambodže jednou z nejvýznamějších archeologických lokalit a od roku 1992 i památkou UNESCO. Královský chrám, Angor Wat, je nejznámější částí komplexu, Kambodžané ho dokonce spodobnili na státní vlajku. Po té, co začala být Kambodža od začátku 90. let politicky stabilní, oblast Angkoru se stala cílem mnoha cestovatelů i „rekreačních“ turistů. Každým rokem jich přijíždí víc a víc. S tím se, jak už to bývá, mění i zdejší prostředí a místní lidé. Výchozí bod pro prohlídku chrámů, městečko Siem Reap, kde většina přijíždějících tráví noc, se od zbytku chudé Kambodže liší.

Spěchat není proč

Po cestičkách a chodnících, kde je třeba vyhýbat se odpadkům, můžete narazit i na hotely s označením „top“. Zde budete potřebovat na přenocování i několik stovek dolarů. Vždycky lze naštěstí zvolit nocleh v čistém a příjemném hotýlku za cenu o několik řádů nižší. Místní lidé říkají, že odbýt Angkor za jeden den je hřích. V tomto případě lze s nimi souhlasit. Jedinečným zážitkem je východ slunce nad chrámy. Pokud vás již budou bolet nohy, zapůjčete si místní tradiční dopravní prostředek – kolo.