Tyto záběry pocházejí z Borobuduru, největší buddhistické stavby světa. Chátrající kamenný kolos vyrval ze spárů bující džungle sám britský guvernér pro Indonésii, Sir Thomas Stanford Raffles. Zapomenutou stavbu objevil, když si v roce 1814 prosekával cestu neobydleným územím střední Jávy, a okamžitě nařídil její vyčištění.

Ukázalo se, že se jedná o unikátní chrámový komplex úctyhodného stáří. Borobudur vznikl kolem roku 800, celých 300 let před kambodžským Angkor Watema 400 let předtím, než se v Evropě začaly stavět první velké katedrály.

Dutý zvon

V tropickém vedru Jávy tisíce poddaných přemístily z okolních řek a opracovaly na 60 tisíc metrů krychlových kamene. Navršily na sebe šest čtvercových a na ně tři kulatá patra. Na úplném vršku stojí buddhistická svatyně, zvaná stúpa, ve tvaru dutého zvonu. Její chybějící špičku srazil mohutný blesk. Kolem ní je na kulatých patrech rozmístěno celkem 72 menších stúp ve tvaru děrovaných zvonů a v každém z nich sedí socha Buddhy.

Má se za to, že Borobudur jako svatyně a poutní místo byl opuštěn v průběhu 14. století, kdy se na Jávě rozšířil islám. Od té doby utrpěl řadu škod způsobených zubem času, zemětřesením, výbuchem nedaleké sopky Merapi i teroristickými útoky. Když jej v 19. století sir Raffles objevil, moc z něj nezbývalo. Akce na jeho záchranu však přivedly tuhle unikátní stavbu až na seznam UNESCO. První mohutná rekonstrukce proběhla počátkem 20. století pod vedením Holanďanů (v té době ještě koloniálních pánů Indonésie).

Stavba se kvůli vodní erozi začala hrozivě propadat, proto byla v roce 1973 spuštěna masivní desetiletá akce, kdy byl více méně celý Borobudur rozebrán na jednotlivé kameny a zase zpět složen. Nejkrásnější je spatřit Borobudur za východu slunce, kdy se noří ze stínu noci. Mezi okolními zelenými kopci vás zdraví vrchní část chrámové pyramidy s prázdnou kamennou stúpou, jejíž dutost symbolizuje vnitřní mír a prázdnotu. Zamíříte–li na Borobudur za tichou meditací, budete zklamáni.

Denně tam totiž míří stovky turistů, kteří přijedou z 41 kilometrů vzdálené Yogyakarty. Tam prodává výlet na Borobudur každý hotel či turistická kancelář, ale stejně tak se můžete za mnohem menší peníze vypravit sami veřejným autobusem z nádraží na severu města.

Hluční školáci

Převážná část návštěvníků Borobuduru jsou Indonésané a vy na rozdíl od nich zaplatíte vysoké vstupné v ceně 10 dolarů. Další nepříjemností jsou rozjívené školní třídy i početné rodiny, které se mnohdyvíc než na historickou památku budou soustředit na vás jako na bělocha. Nevyhnete se opakovaným žádostem o skupinovou fotografii. Zatímco v Evropě je samozřejmostí, že na duchovních místech návštěvník ztlumí hlas a chová se s patřičným respektem, Borobudur vypadá, jako by se zde usadilo stádo opic. Dech beroucí stavba přestála boj s časem, sopkou, teroristy, bleskem. O její duchovní bohatství ji bohužel dokázaly oloupit davy návštěvníků, kteří tu denně pleskají o majestátné schodiště svými vietnamkami.