Když si tu prohlížíte makety kostelíků z 11. a 12. století, řeknete si, že by určitě stálo za to vidět tyhle románské skvosty, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO,na vlastní oči.

Vall de Boí najdete v západní části katalánských Pyrenejí na samém okraji národního parku Aigüestortes i Estany de Sant Maurici. Z Barcelony je to necelých 290 km. Když se na ukazateli objeví El Pont de Suert, městečko, které je tradičním východiskem do této oblasti Pyrenejí, jste už skoro na místě. Hned za městečkem vás další ukazatel nasměruje na dobrou asfaltovou silnici, která je tu až od roku 1952, což ovšem nezabránilo tomu, aby se zdejší románské skvosty nestaly terčem zlodějů památek. Především proto byla většina cenných předmětů i fresek nahrazena kopiemi. Za štěstí lze považovat, že mnohé z půvabných kostelíků se zachovaly v původním stavu, jako by se jich čas vůbec nedotkl.

Pomáhali i Erillové

Největší rozkvět zažilo Vall de Boí ve 12. století, v období tzv. reconquisty. Členové rodů Erillů tehdy bojovali po boku aragonského krále Alfonse I. proti muslimům a po jejich porážce dali na svém panství postavit či rozšířit několik kostelů, které měly posílil jejich moci společenskou prestiž.

Jsou postaveny převážně v lombardském stylu, který tehdy přinesli do Katalánska stavitelé ze severní Itálie. Vyznačují se štíhlými čtyřbokými zvonicemi zakončenými jehlancovou špicí, které vysoko ční nad kostelními střechami a dokonale ladí s krajinou.

V úseku dlouhém 10 km je jich celkem devět, takže nemusíte zoufat, když některou z tohoto unikátního souboru románských staveb vynecháte. Nejstarší je kostel sv. Jana ve vesničce Boí, po níž dostalo údolí jméno, za nejvzácnější jsou pokládány kostely sv.

Klimenta v Taüllu a sv. Eulalie v Erillu la Vall. Určitě si ale vyjeďte boční silničkou šplhající prudce vzhůru do obce Durra, která se svými typickými kamennými domy a břidlicovými střechami a kostele Narození Matky Boží jako by vypadla ze středověku. Vyjedeteli si nad obec k prosté a půvabné románské kapličce sv. Kyrika, naskytne se vám nádherný výhled do údolí i majestátné panorama okolních hor. A zmocní se vás touha dostat se k nim blíž.

Národní park

Celé údolí je protkáno značenými turistickými stezkami spojujícími jednotlivé obce, takže nejste-li zrovna pojízdní, můžete od kostela ke kostelu i pěšky. Největším tahákem je ale jediný národní park na území Katalánska s příznačným názvem Aigüestortes i Estany de Sant Maurici (Křivolaké vody a jezero Sant Maurici), který naznačuje, že hlavní roli v něm hraje především voda. Stovky pramínků, potůčků a bystřin si probíjejí cestu strmými srázy, aby nakonec skončily v některém z téměř dvou set ledovcových jezer obklopených žulovými či břidlicovými hřebeny zvedajícími se do téměř třítisícových výšek a vytvářejícími nádherné přírodní scenérie.

Nenáročná túra

Hlavní přístup do jeho západní části zvané Aigüestortes je z Boí, odkud je to k branám parku necelé čtyři kilometry. Dále už musíte po svých, protože soukromým vozům je vjezd do parku zakázán. Nebo se můžete za rozumnou cenu čtyř eur dopravit taxi-džípy přímo z Boí do parku k výchozímu místu celé řady tří až pětihodinových túr.

Nejste-li příliš zdatnými chodci, nebo nemáte-li moc času, můžete odtud podniknout hezkou a nenáročnou túru např. k jezeru Estany Llong, k němuž to zvládnete za hodinku a půl.

Máte-li na národní park jeden jediný den a chcete-li si dát pořádně do těla, vyšlápněte si z Caldes de Boí, malých lázní na druhém konci údolí, k jezerům Gemena(2270mn.m.), obklopeným horskými štíty, z nichž nejvyšší Comaloforno na vás shlíží z úctyhodné výšky 3033mn.m.

Musíte ale počítat s tím, že se při této celkem šestihodinové túře s převýšením 810m pořádně zapotíte. O něco méně náročná, ale velmi atraktivní, je tříhodinová túra z Caldes de Boí podél přehrady Cavallers k Estany Negre (2130mn.m.), jednomu z nejkrásnějších ledovcových jezer v této části národního parku.

Více informací: Získáte v turistické informační kanceláři v Barrueře (Vall de Boí), informační kanceláři NP (Casa del Parque) v Boí, kam se mohou obrátit ti, co plánují náročnější přechody a na www.valldeboi.com.