„Býval jsem chudý. Celý den jsem pil. Býval jsem nervózní,“ vypráví 60letý Gawlani, když vzpomíná na dobu před rokem 1999, kdy se dostal na seznam Lonely Planet. „Teď jsem v pohodě,“ tvrdí, přestože ho davy turistů kolem jeho stánku drží u sporáku skoro celý den.

Od rýže k omeletám

V ideálním případě by měl turistický průvodce sloužit k tomu, aby turistům odhalil autentické zážitky. Ve skutečnosti má však moc přetvářet realitu, a to především v místech, kam jezdí nezávislí cestovatelé. V případě Gawlaniho byla změna obzvlášť dramatická. Téměř čtvrt století vařil především maso, rýži, čočku a čas od času také omeletu. Pak ho však průvodce Lonely Planet uvedl na svých stránkách jako „stánek s omeletou“. Od té doby se Gawlanimu začalo dařit, ale jeho noví zákazníci z ciziny chtěli jediné: omeletu. Dnes rozklepne tisícovku vajec denně. Původní menu už dávno zrušil.

Žárliví konkurenti

„Obyvatelé Jodhpuru mě respektují,“ říká. Jedinou výjimkou jsou ostatní, méně slavní prodejci omelet. Žárliví konkurenti se snažili podplatit místní autority, aby ho z obchodu vytlačili. Několik kroků od tržiště pracuje Gawlaniho největší rival, 20letý Vicky Chouhan. Rozčiluje se, že průvodce Lonely Planet označil jeho malý stánek za imitaci. „Není to hodný člověk a nemám ho rád,“ říká Chouhan o svém kolegovi.

Masový návod

Od roku 1981 se vydalo více než milion výtisků průvodce po Indii od Lonely Planet. Mnoho cestovatelů však tvrdí, že mají z objemného průvodce, který tisíce z nich poslal ke stejným památkám a do stejných hotelů a restaurací, smíšený pocit. Podle svých slov by byli bez doporučení průvodce ztraceni. Zároveň se však obávají, že nezískají žádné autentické zážitky, kvůli kterým dlouhé cesty podnikají. „Myslím, že lidé průvodcům přikládají příliš velký význam,“ tvrdí turista Daniel Kirchner a přikusuje Gawlaniho specialitu – sendvič s omeletou a sýrem za 20 rupijí.

Konkurenti, nevěšte hlavu

Podle Tonyho Wheelera, spoluzakladatele Lonely Planet, se vydavatelství snaží zacházet se svým vlivem zodpovědně. „Klademe našim autorům na srdce, aby nikdy neprojevovali přílišné nadšení – jeho omelety nejsou tak skvělé, že byste museli jíst jenom jeho a všech ostatních se vzdát,“ vysvětluje. „Do určité míry se problém napravuje sám. Protěžovaný výrobce často zleniví a jeho standard se sníží. V příštím vydání ho pak může nahradit pracovitější konkurent. Pro Chouhana tedy pořád existuje naděje, ale zatím zůstává králem omelet v Jodhpuru Gawlani. Vydělává spoustu peněz, a díky nově nalezenému klidu přestal pít a kvůli pravidlům své víry se z něj stal vegan. Servíruje sice více než deset různých druhů omelet, ale sám vajíčka nejí už několik let.