Smůla je, že zatímco nálezce jásá a poctivě svůj nález odevzdá státu, stát na něj udělá akorát dlouhý nos.

Prakticky každou volnou chvíli věnuje Emil Malý, předseda Klubu hledačů historie, výpravám do terénu. Není přitom vůbec hledačem pokladů, zajímají ho především sběratelské militárie z obou posledních světových válek - přesky, odznaky, distinkce, knoflíky, feniky, halíře… To všechno jsou v rukách pravého „detektoráře“ skutečné poklady.

Práce s mapami

„Každému správnému hledání předchází práce s dobovými mapami. Když jdeme po válečných relikviích, studujeme dobové mapy, snažíme se najít pamětníky. Důležité jsou pro nás místa intenzivních bojů, ústupové či transportní trasy, seřadiště jednotek i výcvikové prostory,“ vysvětluje Malý.

Od dob světových válek ale krajina i vesnice a předměstí hodně změnila tvář. Proto správný detektorář tříbí své oko rozpoznáváním „starého“ lesa od mladého, odhaduje původní okraje vesnic, pátrá po dávno zapomenutých lesních cestách.

Skutečně cenný nález z pohledu běžného občana je i mezi skalními hledači velmi vzácný. Přesto se povede. Emil Malý v lesích na Chebsku nalezl před necelým rokem depot pětaosmdesáti stříbrných mincí: „Podle numismatika i archeologů šlo o velmi významný nález. Označení „poklad“ je plně na místě. Vše jsem řádně odevzdal místnímu muzeu, tedy státu.“

Podle zákona má stát poctivého nálezce odměnit. Po ročních tahanicích to konečně udělal: Emil Malý obdržel 276 korun.„To je samozřejmě jako odměna za nález s touto hodnotou a historickým významem směšné. Přesto mě to těší. Jsem totiž rád, že se alespoň jasně ukazuje, jak špatně nastavený zákon stále platí. Po jeho změně volají už i archeologové.

Přímo totiž jako by zákon říkal: Našli jste něco? Tak to prodejte na černém trhu nebo odvezte do zahraničí, tam vám za to dají víc!“ zlobí se Malý.

Velkou otázkou dnes zůstává, jakou odměnu- pokud vůbec - získá nálezce z mladoboleslavska, který nedávno poctivě odevzdal čtvrt kila středověkého zlatého drátu.

Pozor na munici

Při hledání s detektorem -zvlášť na místech dávných bojů - se dodnes občas nachází zbytky munice. Nález nevystřelených německých puškových nábojů Mauser není dodnes výjimečný. „Členové Klubu hledačů historie samozřejmě takové místo oznamují policii k zajištění nálezu,“ ujišťuje Malý.

Dodává, že i díky klubu bylo na několika místech lokalizovány zbytky muničního skladu, který byl na konci války likvidován řízenou explozí. „To ale bylo často hodně nešťastné řešení, protože se hodně munice i zbraní podařilo bez poškození výbuchem jen rozhodit po lese,“ varuje Malý. Česká hlína není ale prošpikována jen německými náboji a stříbrnými mincemi.

Stále je třeba jen pár centimetrů pod listím pořádný kus starověké historie. Tak například při pátrání na Litoměřicku se podařilo zcela náhodou nalézt téměř osm set až tisíc let starý kovaný hrot z šípu do kuše. „Věnovali jsme ho samozřejmě muzeu, ale pokud vím, tak se náš člen ani nepokoušel hlásit o odměnu. Přitom si dokážu představit, že by na černé burze slušné peníze za hrot dostat mohl,“ vrací se s patrným rozladěním v hlase Emil Malý opět k hloupému zákonu.

Stát se detektorářem je velmi dobrý způsob, jak se pravidelně dostat do přírody. Samozřejmě, že chráněné krajinné oblasti a místa archeologických nalezišť jsou hledačům z pochopitelných důvodů zapovězeny.

Přesto zbývá mnoho krásných míst po celé ČR, které lidi s detektory táhnou. A když jdou krajinou, nepolykají jen pohorkami kilometry, nesledují jen monotónně turistické značení. Vnímají historii kraje, lidská vítězství i tragédie, rozvoj i zánik celých vesnic. A naslouchají historii prostřednictvím signálu detektoru.