Věříme, že ekonomický aspekt donutí řidiče začít chovat se slušně, řekl ministr vnitra Ivan Langer, když představoval nápad vymáhat po agresivních řidičích způsobené škody při nehodách.

Už dnes mohou pojišťovny po viníkovi bouračky požadovat náhradu škody jen v případě, že havaroval pod vlivem alkoholu. Podle nového záměru vnitra by povinné ručení bylo sice i nadále povinné, ale jako pojistka by nefungovalo „povinně“ vždy.

Jste gangster

Uvažovaný návrh ministerstva vnitra počítá s tím, že policie by například chytila řidiče, který projel na červenou nebo mu v obci naměřili přes 90 km/hod. Bude pokutován a dostane i trestné body.

Když ale v následujících dvou letech tentýž šofér způsobí nehodu kvůli podobně těžkému přestupku, bude mít problém s pojišťovnou: ta poškozené straně škodu uhradí, na viníkovi nehody bude ale vymáhat vyplacené pojistné plnění s odůvodněním, že jezdí nebezpečně.

„Je to nesmysl, nespravedlivé a nelogické. Vždyť právě proto jsem pojištěný, aby když se něco stane, a nikdo přeci bourat nechce, abych byl kryt pojistkou. Proto si pojištění platím,“ zlobí se špičkový český automobilový závodník Emil Triner.

Obratem říká, že on sám mimo závody striktně dodržuje pravidla a přestože je profesionál a s volantem toho umí mnohonásobně víc než běžný řidič, ani jemu se chyba vyhnout nemusí.

Na agresivní to neplatí

Omezování působnosti pojištění nazvaného povinné ručení, tedy pojistky, kterou se ze zákona musí opatřit každé auto, aby byly uhrazeny škody při nehodě, se nelíbí ani psychologovi Janu Cimickému: „Návrh počítá s preventivním stimulem, že řidič se bude bát, aby po něm pojišťovna něco nechtěla zaplatit, a raději proto bude jezdit slušně. To ale takhle nefunguje. Určitě se toho řidiči bát mohou, ale nikdo normální havarovat vědomě a úmyslně nechce. Bouračka je následkem chyby. A ministerstvo přeci nemůže zakázat lidem chyby.“

Jan Cimický navíc argumentuje faktem, že už dnes je hodně řidičů podvědomě stresováno faktem, že vlastně ani nevědí, jestli mají už přidělené nějaké trestné body, nebo ne. „Každý řidič by tak měl povinnost být pojištěn, ale přitom by si nemohl být jist, zda drahá pojistka skutečně splní v případě potřeby svou funkci,“ varuje Jan Cimický.

Ať radši vybere stát

Před změnou v pravidlech povinného ručení varují i právníci: velmi snadno by se mohlo stát, že neúmyslná chyba dokáže bez milosti majetkově zruinovat pojištěného člověka, a zásadně tak i zkomplikovat život nejen jemu, ale nejspíš i celé jeho rodině.

„Otázka navíc je, zda by takové pojištění bylo ještě vůbec pojištěním? Pojišťovny by vybíraly pojistné, ale plnily by opravdu jen v omezených případech. To ať to raději zabezpečí přímo stát,“ říká zkušený advokát Oldřich Choděra.

Podle právníka není v rozporu dnešní stav, kdy následky nehody jsou vymáhány po opilém řidič, který nehodu zavinil. Pití alkoholu je vědomá dobrovolná činnost, žádná chyba. A kdo pak usedne za volant, vědomě se dopouští protiprávního jednání, které nelze omluvit pouhou lidskou chybou.

Kdy nemá platit povinné ručení?

Když řidič opakovaně:

  • Jede v obci o víc než 40 kilometrů.
  • Nerespektuje červenou na semaforu.
  • Nedá přednost chodci na přechodu.
  • Nebezpečně předjíždí.
  • Otáčí se a couvá na dálnici.
  • Vjíždí na železniční přejezd na červenou.

JAN RÝDL