Útok na bránici

Traduje se, že někdy v 18. století se jeden tesařský učedník namíchl na svého mistra a při jarním úklidu dílny, kdy se vše nepotřebné za patřičného veselí pálilo na ulici, nasadil na starý dřevěný věšák legrační papírovou hlavu. Dnes už nikdo neví, zda v této karikatuře někdo onoho mistra poznal. Jisté však je, že se tato zábava přenesla z tesařské čtvrti Carmen do dalších částí Valencie.
Každá chtěla mít svou "fallu", což původně znamenalo oheň či pochodeň, větší a dokonalejší. Z kdysi jednoho dne, který stačil na vznik těchto satirických a úsměvných plastických obrazů společnosti, se stal rok. Tak dlouho se dnes pracuje na těch největších, které dosahují výšky až 18 metrů a váží osm až deset tun. 15. března už všechny stojí v plné kráse na valencijských ulicích, náměstích a náměstíčkách.

Pyrotechnické hrátky

Součástí velkolepého festivalu barev, tvarů, hudby a pyrotechnických hrátek jsou i petardová představení, ohňostroje a zvláště pak krojované průvody, které se po tři dny proplétají ulicemi města a směřují na historické náměstí Plaza de la Virgen. Jeho památky zastiňuje Panna Maria Opuštěných v nadživotní velikosti, která "ještě neoblečená" čeká na květinové dary. Ale to už je slyšet břeskná dechovka a za okamžik se náměstí zcela zaplní lidmi v nádherných krojích. Přinášejí květinové dary, z nichž přímo na místě "šijí" voňavý květinový háv zvlášť zkušení "krejčí". Nezbývá než dodat, že patronce i všem zúčastněným to velice sluší.

Ve čtvrti bohémů

Ve čtvrti Carmen, kde to vlastně všechno začalo, jsou dnes místo tesařských a truhlářských dílen hospůdky a bary, které ožívají navečer a žijí do časných ranních hodin, jak se na správnou bohémskou čtvrť sluší. Právě tam mizí mnozí z účastníků průvodu. Ne že by si chtěli zavzpomínat na dávné časy, ale je třeba si řádně odpočinout a posilnit se, protože v noci se jde na ohňostroj. Vždycky bývá velkolepý a ještě dlouho se o něm píše v novinách jako o představení roku.

Magická noc začíná

Na Josefa mají Valencijci volno. Všechny rodinné procházky směřují k "fallas". V ulicích se nenalévá víno, jak je to o španělských slavnostech obvyklé, ale pije se horká čokoláda a pojídají se tradiční dýňové koblihy - "buňuelos". Kolem deváté večer je celé město na nohou. O hodinu později začínají hořet dětské "fallas". Když pak hodinové ručičky ukazují půlnoc, hoří za pozorné asistence hasičů téměř celá Valencie. Na radničním náměstí čeká na svůj osud poslední z více než 350 fallas. A když za všeobecného jásotu padá do plamenů a oheň dokončí své dílo, lidé se pomalu rozcházejí. Ráno se město probouzí do krásného jarního dne. Po týdenních slavnostech zůstala tu a tam jen malá skvrna na asfaltu, a taky Panna Maria Opuštěných v trochu povadlém květinovém hávu.