Omrzely vás klasické prohlídky hradů a zámků? V Českém ráji, jen několik kilometrů od Mnichova Hradiště, najdete jedinečné místo, které uspokojí milovníky přírody, historie i zajímavostí. To kouzelné místo se nazývá Drábské světničky.

Pokud se za tímto skvostem vypravíte, počítejte s přibližně kilometrovou procházkou lesem, protože veškeré dopravní prostředky zůstávají na parkovišti před restaurací Na krásné vyhlídce. Odtud vede dobře značená turistická stezka až k Drábským světničkám. Ačkoli jde o lesní stezku, procházka po ní je pohodlná a jednoduchá, takže ji zvládnou i necvičení chodci a rodiny s dětmi.

Obrovy světničky

Už po cestě budete míjet mohutné pískovcové bloky, na které lze relativně bez námahy vyšplhat a vychutnat si úžasný rozhled po krajině, který je nadějným příslibem toho, co najdete u cíle. Několik set metrů od Drábských světniček najdete jednu z největších atrakcí Českého ráje, studený průchod. Jde o uzoučkou 125 metrů dlouhou průrvu mezi dvěma vysokými pískovcovými bloky. Teplota tu ani za největších veder nepřesahuje deset stupňů a průchod mezi kamennými masami sice není zážitkem, který ocení klaustofobici, nicméně je velmi působivý. Pak už vás čeká jen několik kroků k fantastickým Drábským světničkám.

O původu jejích jména existuje několik zcela odlišných teorií. Ta nejvíc prozaická tvrdí, že vzniklo od staročeského slova „drápat“, tedy tesat. Jiná říká, že pochází od zastaralého slova „drábové“, které označovalo loupežníky. Ti měli ve zdejších skalách údajně najít úkryt, kam přinášeli svou uloupenou
kořist. Do třetice však existuje velmi romantická pověst o obru Drábovi, který se zde ukrýval a přebýval se svou družkou. Po její smrti se mu zastesklo po dámské společnosti a z blízké vsi unesl dívku. Po čase se nechal obměkčit jejími prosbami a pustil jí na jeden den zpátky k rodičům. Dívka však na zpáteční cestě do skal odmotávala červené klubíčko, podle kterého našli vesničané cestu do skal. Obra přepadli ve spánku, svázali a odvezli ze skal pryč.

Zapomenutý hrad

Světničky se rozkládají na sedmi pískovcových sloupech, které od sebe dělí jen úzké průrvy překlenuté můstky a schody. Pokud je poctivě projdete všechny, napočítáte v jejich stěnách osmnáct vytesaných komůrek – světniček. Ty jsou pozůstatkem po středověkém hradu, který na tomto místě kdysi stával. Vzhledem k tomu, že byl dřevěný, nezachovalo se po něm, kromě základů, prakticky nic. Jednotlivé světničky sloužily údajně především jako zásobárny a skladiště, ale najdete mezi nimi i pozůstatky hradní kaple, nebo vězení. Někteří historici však tvrdí, že vzhledem k výhodným tepelně-izolačním vlastnostem kamene sloužily spíše jako obydlí.

Celá hradní historie je však poněkud nejasná a mlhavá, protože o hradu neexistují žádné písemné zmínky a historici proto nedokáží s jistotou určit ani dobu jeho vzniku ani jeho majitele.

Nicméně až budete šplhat mezi pískovcovými masivy (vezměte si dobré boty, pískovcový povrch je značně kluzký), rozhlížet se po okolí z ptačí perspektivy a obdivovat ve skále vysekané světničky, uznáte, že genius loci tohoto místa je zkrátka neopakovatelnou záležitostí.