Marek Adamczyk - představitel Emericha Ratha

Asi nejintenzivnější zážitek pro mne bylo natáčení scény, kdy Rath najde Hanče a snaží se ho dopravit do bezpečí. Abych pravdu řekl, já ani přesně nevím, kde jsme to natáčeli. Byla příšerná mlha, nasedl jsem na skútr, vystoupili jsme uprostřed sněhové vánice a šlo se točit. Zachoval jsem si tedy ten autentický pocit, kdy se člověk úplně ztratí, ačkoli ví, že je na místech, která dobře zná. Když jsem Kryštofa odnášel, slyšel jsem za sebou jen pokyny kameramana: „Zmiz v mlze!“ A pevně jsem doufal, že v ní nezmizíme úplně.

Tomáš Hodan - režisér

Když jsem pojal myšlenku na natočení filmu Poslední závod, hned jsem si našel plánek trasy osudného závodu (je jednoduše k nalezení na internetu) a celou trasu jsem si šel projít na běžkách. Labská bouda – Martinova bouda – Vysoké kolo – Sněžné jámy – Violík – Vosecká bouda – Harrachovy kameny – Zlaté návrší – Labská bouda. Měl jsem co dělat, abych se stihl vrátit za světla. A to nepočítám, že Hanč a spol. měli běžet tři kola! Jednou jsem také vyrazil od Hančova domku v Hrabačově přes Štěpanice, Křížlice a Rezek. Šel jsem na hřebeny a představoval si, že tudy zřejmě chodil na hřebeny i Bohumil Hanč. Byla mlha a za celou dobu jsem potkal asi tři lidi, z toho jeden byl pošťák. Úplně jiné Krkonoše, než je člověk zná z lyžařských středisek.

Vladimír Pokorný - představitel Václava Vrbaty

Mám rád celou cestu od Míseček, přes Růženčinu studánku, Harrachovy kameny, Zlaté návrší, Labskou a pak lesem k Medvědím boudám. Asi úplně nejradši mám vyhlídku na Harrachových kamenech, kde bývá velmi špatná viditelnost a často jsou to jen kameny v mlze. Ale když se zadaří, je to nádhera. Obecně mám rád takové výhledy, kde má člověk hory jako na dlani, fouká vítr, svítí sluníčko, nic jiného tam není a ty si můžeš užít objetí přírodou.

Jan Hofman - představitel Josefa Scheinera

První místo, které mám s natáčením spojené, je Pančavský vodopád. Tam jsme se s klukama vydali na procházku hned první den, ale byla bohužel mlha. Navíc jsem si tehdy uvědomil, jak jednoduché je se na horách ztratit. Mlha přijde z ničeho nic a je opravdu hustá jako mlíko. Naopak za krásného slunečného počasí jsme točili u Sněžných jam, kde se odehrával start jednoho závodu, odtud můžete koukat do Polska i do Čech a je to fakt nádhera. A potom výhledy z terasy Labské boudy. Ty mě nepřestaly fascinovat ani po čtrnácti dnech. Celkově mám ale po natáčení z hor větší respekt.