Docela jiná imprese. Tu zažilo v minulých týdnech dílo Claudea Moneta a další obrazy. Totiž šok. Má být nástrojem k burcování veřejnosti a politiků ohledně klimatu planety. Alespoň podle aktivistů, kteří nyní vyrážejí do galerií ze zcela jiných důvodů než většina z nás. Hodili dortem po Moně Lise, zlili polévkou obraz Vincenta van Gogha v Londýně, znectili kaší Claudea Moneta v Postupimi a přilepili se k rámům dvou obrazů Francisca Goyi v Madridu. „Pro debaty už tu není platforma. Média si vás všimnou, jen když uděláte něco vizuálně nečekaného, třeba se přilepíte,“ prohlásila čtyřiadvacetiletá Emily Brocklebanková, jež se účastnila londýnské akce s obrazem van Gogha.

Ušetřeni nezůstali ani Johannes Vermeer a Andy Warhol. K prvnímu (rám Dívky s perlou) se přilepil aktivista v Haagu, k druhému, respektive k plachtám přes Campbellovu polévku, zase hoši v australské Canbeře. Vzácné sítotisky navíc „dozdobili“ nastříkaným grafitti. V Melbourne to odnesl Picasso, jehož napadený obraz má titul skoro příznačný: Masakr. Většina děl zůstala díky sklům uchráněna, přesto už došlo na první škody – poničený rám v Postupimi vyčíslili kurátoři na pěticifernou částku v eurech, oprava rámu van Goghova obrazu vyjde na dva tisíce liber. Právě za něj už padly i první tresty: londýnský soud uznal citovanou Emily a jejího 22letého kolegu vinnými. Emily dostala podmíněný třítýdenní trest vězení.

Aktivistky z hnutí Just Stop Oil
Umění, nebo život? Aktivistky v Londýně vychrstly na van Goghův obraz polévku

Milovníci umění jsou v šoku, galeristé znechuceni, aktivisté se hájí. Téměř stovka muzeí a galerií v čele s madridským Prado, pařížským Louvre a italskou Uffizi vydala memorandum vyjadřující své znepokojení a „hluboký šok nad tímto riskantním ohrožením děl“. Je to vůbec všechno nutné?

Zmatení hodnot

„Akt ukazuje, jak jsou naše hodnoty zmatené a jak vnímáme, co je skutečné bohatství. Jestli máme naříkat nad poškozeným obrazem, nebo drancováním naší planety,“ přiblížila před týdnem v rámci pořadu Akcent v Českém rozhlase studentka UMPRUM Denisa Langrová. Podobně to podle ní vnímá většina studentů na škole.

Jak říká, nesetkala se s nikým, kdo by obhajoval van Goghův obraz, většina za neobvyklým aktem vidí důležitý protest. Běžné prostředky podle nich selhávají, veřejnost jim nevěnuje dostatečnou pozornost. „Šok byl chtěný, je to způsob, jak vyburcovat masu lidí, aby začala tlačit na politiky,“ soudí studentka. V českých galeriích se zatím podobné útoky neobjevily a velké instituce jako Národní galerie a Národní muzeum přísnější opatření nechystají. A co na to domácí výtvarníci a kurátoři?

Van Gogh by trpěl

„Zatím mi naštěstí nikdo nic na obraz nevylil,“ glosuje situaci výtvarník a režisér animovaných filmů Pavel Koutský. „A doufám, že to tak zůstane. Chápu problémy planety. I fakt, že je třeba na ně upozorňovat. Ale musím říct, že tenhle způsob protestu je mi hodně protivný. Přijde mi hloupý. Spoustu lidí to spíš naštve a bude to mít opačný efekt. Možná je to pro někoho málo, ale smysluplnější je vést racionální dialog a pracovat na tom, jak se zbavit svého pohodlí – šetřit, třídit odpad, chodit k volbám a volit strany, které mají v programu zelené priority.“

Londýnská akce s van Goghem. Mladá dvojice už stanula před soudem, který je uznal vinnýmiLondýnská akce s van Goghem. Mladá dvojice už stanula před soudem, který je uznal vinnýmiZdroj: Profimedia

Mimochodem opačný efekt, respektive zpřísněné opatření kvůli ochraně děl, už je znát u některých evropských galerií. Ve větších vídeňských jako Albertina musí nyní návštěvníci nechat v šatně kromě batohu i kabelky a na mobily a peněženky vyfasují papírový pytlík, teprve s ním pak mohou vstoupit do galerie. Z toho by planeta neměla radost.

„Zrovna potřísněný van Gogh býval chudý člověk, který žil z minima. Muselo by pro něj být hrozné vidět, jak někdo ničí jeho dílo. Cokoli hanět tímto způsobem mi nepřijde chytré. Víc by planetě pomohli, kdyby šli a pravidelně čistili naše životní prostředí,“ poznamenává na adresu aktivistů kunsthistorik Jiří Machalický.

Strach z idiota

Mimochodem, protesty v galeriích nejsou nijak nové. „Před sto lety ve Velké Británii rozřezala jistá aktivistka v rámci boje za volební právo žen plátno Goyovy Venuše,“ připomíná Jan Skřivánek, šéfkurátor Musea Kampa. A dodává: „Osobně považuji tyhle akce za špatnou formu protestu, je to na hraně ohrožení děl. Dokud šrámy a mokro utrží jen ochranné sklo, budiž. Ale bojím se momentu, kdy přijde nějaký idiot a dílo skutečně poničí.“

Adolf Hitler s ochočenou kavkou na rameni
Britská televize koupila Hitlerův obraz. Diváci mají rozhodnout o jeho zničení

Někteří tvůrci se snaží vidět věci objektivně, nad kaší ale také nejásají. „Mívám z aktivismu radost. A cítím z činů v evropských galeriích zoufalství lidí, které trápí stav planety a už neví, co mají dělat. Ale polévka je opravdu dost nešťastný způsob,“ soudí Darina Alster, vizuální umělkyně a pedagožka AVU. „Nemám ráda destrukci umění. Kultura je obor, který je odjakživa chvostu, tyhle činy ji navíc v podstatě pranýřují. I já se pohybuji s přáteli v aktivistických kruzích, ale jsem pro tzv. jemný aktivismus. Nedávno jsme třeba se studenty společně objali celou budovu akademie. Jako akt toho, že máme umění a školu rádi a ctíme pospolitost.“

Nápady místo destrukce

Pro mladé aktivisty i řadu dnešních studentů je klima zásadní otázka. „Chceme spravedlivou a udržitelnou budoucnost na univerzitách i v celé společnosti, proto se jako studenti a studentky UMPRUM přidáváme ke Stávce za klima,“ stálo v prohlášení, s nímž vstoupili ve dnech kolem 17. listopadu studenti instituce do stávky.

Několik dnů pořádali tematické semináře a přednášky, sepsali také své návrhy na řešení - mimo jiné výzvu vládě o vznik jakéhosi ministerstva bez portfeje, jež by se enviromentálním otázkám soustavně věnovalo. Někteří jsou radikální, jiní preferují raději vlastní tvorbu jako nástroj.

Dort pro Monu Lisu. V květnu znectil aktivista na protest proti nečinnosti politiků slavný obraz v LouvreDort pro Monu Lisu. V květnu znectil aktivista na protest proti nečinnosti politiků slavný obraz v LouvreZdroj: ČTK/AP/AP

Téma se propisuje do jejich výtvarných a dalších aktivit na škole. „Osobně cítím pozitivní odezvu i ze strany řady pedagogů, kteří to chápou,“ říká Denisa. Kreativní nápady a experimenty jsou bezesporu smysluplnější cestou, jak s problémem pracovat. Hledat udržitelné materiály pro školní výuku a stavbu domů, třeba za pomoci nízkouhlíkového způsobu výroby, s použitím slámy, konopí nebo houbových vláken.

Že je to podnětný trend, napověděl nedávný průzkum mezi architekty a urbanisty ve 12 zemích světa včetně naší republiky. Od diskutabilních akcí v galeriích jej odlišuje zásadní fakt – tady se věci nedestruují, nýbrž s citem tvoří.