V květnu 2020 jsme spolu dělaly rozhovor podruhé. Povídat jsme si musely po telefonu, přesto šlo o milé a veselé rozprávění. Andrea měla totiž za sebou další změnu – narození dcery a přechod od profesionálního sportu do role maminky.

Bavily jsme se o důvodech, proč se s manželem rozhodli žít v Praze, rozebíraly, jestli se po porodu těžce shazují kila i profesionální sportovkyni a jak koronavirus postihl tenis i profesionální sport vůbec…

Teď má Andrea za sebou účinkování v soutěži StarDance a třetí rozhovor nakonec opět proběhl on-line – za přítomnosti Andreina manžela i malé Bibi, která do našeho povídání občas vstupovala.

Účastníci jedenácté řady StarDance
Jak se chystají na svátky hvězdy StarDance. Vítěz Cina má z jedné věci obavy

Andreo, pamatujete si, jak jsme své minulé setkání ukončily?
Ne, povídejte!

Položila jsem vám hypotetickou otázku – kdybychom spolu za čas dělaly další rozhovor, co byste si přála, aby se vám za tu dobu splnilo?
A co jsem vám tenkrát odpověděla?

První část vaší odpovědi zněla: „Mám ještě jeden sen, neprofesionální – zúčastnit se StarDance. Zkusila jsem si pár lekcí s Markem Dědíkem, ale korona mi do tanečního tréninku neplánovaně zasáhla. Tanec mě baví, nabíjí, zároveň z něj mám ohromný respekt.“ Vaše přání bylo vyslyšeno.
Vím, že jsem to občas zmiňovala a byla jsem podobné nabídce otevřená. Moje přání se evidentně dostalo ke správným lidem a na správná místa.

V soutěži jste se dostala do šestého kola, tedy poměrně daleko. Přesto při posledním vyřazování bylo vidět, že jste smutná.
Jsem hodně soutěživá a jakákoli prohra mě bolí. Ale nejvíc mě zasáhlo, když jsem viděla, jak je mé vyřazení ostatním líto. Mám pocit, že s naším vypadnutím hodně lidí nepočítalo, byli zaskočeni. Vlastně mě ty reakce dost překvapily, je přece jasné, že někdo prohrát a vypadnout musí. Předpokládala jsem, že mi kolegové jednoduše řeknou – „Ach jo, to je mi líto!“ Ale že Terezu Kostkovou, Marka Ebena nebo dokonce porotce téměř doženu k slzám, že budou smutní, protože mě v příštím kole neuvidí, to jsem fakt nečekala.

Takže vás nepřepadl smutek, ale dojetí?
Cíl je vždycky dojít co nejdál, ve sportu i v tanci. Strašně moc jsem stála o účast v charitativním kole, bohužel to nevyšlo. Prý velmi těsně, o ten nejmenší kousek, jaký si dovedu představit, možná dokonce o pár hlasů. Nicméně jsem si uvědomovala, jak se soutěž vzhledem k epidemii komplikuje. A moje osobní situace taky nebyla jednoduchá, tančit s dvěma různými tanečními partnery bylo emočně náročné. Takže nezastírám, že s vyřazením mi ze srdce spadl obrovský balvan zodpovědnosti a starosti. Teď mám trošičku volna, ale za pár týdnů přijde trénink na poslední díl.

Klavírní virtuos Ivo Kahánek
Klavír člověk nedělá z vypočítavosti nebo touhy po slávě, říká Ivo Kahánek

Sama zmiňujete, že na StarDance vznikají mezi lidmi velmi intenzivní vztahy. Čím to je? Vždyť trénujete po dvojicích a vidíte se až na generálkách jednotlivých kol. Jak to, že si za tu chvíli na sebe tak zvyknete?
Upřímně – intenzita vztahů překvapila i mě. Šla jsem do StarDance jako do jasné soutěže, chtěla jsem ostatní soutěžící vnímat jako soupeře, ne jako blízké kamarády. (smích) Podobný pocit mi ale vydržel jen krátce, možná jen do druhé tiskové konference. Tam už jsme si povídali jako jeden společný tým. A na natáčení znělky se vzájemná rivalita rozpustila úplně. Zjistila jsem, kdo je mi víc a míň sympatický… I když popravdě – najednou si spíš uvědomíte, že z té party je vám každý něčím sympatický. Překvapilo mě, jak moc jsem si rozuměla i s profesionálními tanečníky a tanečnicemi. Je to unikátní situace – sejde se dvacet téměř cizích lidí a nikdo nemá s nikým problém. Přátelství zintenzivní i přímé přenosy, zafungují nervy, adrenalin… To všechno vás najednou spojí. Nácviky totiž trvají poměrně dlouho, zkoušku na první přenos jsme jeli snad osmkrát. Takže v té řadě mezi ostatními nestojíte pár minut, ale spíš pár hodin. A každé vypadnutí vztahy spíš utuží, než rozloží.

Během soutěže jste vystřídala dva taneční partnery, bratry Michala a Jakuba Necpálovy. Měla jste štěstí v neštěstí, nejsou rivalové. Ale tanec je přece jen specifická záležitost, na partnera si musíte zvyknout, intimita se rodí pomalu a těžce.
Opravdu složitý byl díl, kdy mi poprvé vyměnili partnera a na parketu se mnou místo Michala byl najednou Jakub. Tančili jsme waltz a já se cítila strašně nepřirozeně – zničehonic jsem se měla lepit na někoho nového, dá se říct pro mě úplně cizího. Když jsme se ale s Jakubem k sobě vrátili na další společný tanec, bylo to naopak fajn – už jsme se znali, už jsem ho jako člověka otestovala. Nejde ani tak o společné a propocené tréninky, ale když spolu zažijete přímý přenos, společný strach, intenzivně vás to spojí. Je to nepopsatelná zkušenost. Musíte vlézt na parket, být odkázáni jeden na druhého a přitom si absolutně důvěřovat, ve všem. Když to přežijete – a mezi námi, zatím to přežil každý (smích) –, tak to váš vztah nesmírně utuží.

Jasně, ale vy jste přece počítala s tím, že jde o jednorázovou zkušenost.
Když mi najednou volali den před přenosem, že budu s Jakubem tančit podruhé, že se spolu musíme naučit nový tanec, paradoxně mě to nestresovalo, věřila jsem, že to zvládneme. Že sice máme na nácvik společného tance o dva dny kratší dobu, což je hraniční, ale že jsme v tom spolu. Velmi intenzivní a po všech stránkách fajn byl i poslední týden před vypadnutím – dřeli jsme celé dny, abychom vůbec měli šanci předvést něco, za co se nebudeme stydět. Samba byla obzvlášť náročná, pro mě technicky složitá a těžká. I proto jsem odcházela s hlavou vztyčenou – ještě ve čtvrtek jsem si nedokázala představit, že to v přímém přenosu dám, že sambu takhle zatančím. V pátek jsme dotahovali a ladili věci, ještě v sobotu ráno jsme měnili některé figury. V tu chvíli jsem docenila Kubovu klidnou povahu, to, jaký je pohodář.

Letošní ročník StarDance je opravdu specifický, nejen kvůli karanténám. Souvisí extrémní vyčerpanost a zdravotní absence s nejistotou, kterou nyní pociťujeme všichni? Hrají nervy v letošním ročníku hlavní roli?
Musím říct, že jsem se nad tím taky zamýšlela. Často jsme se s kolegy bavili, že jsme na pokraji sil, a já si říkala, jestli to účinkující v předchozích ročnících měli stejně těžké. Anebo jsme slabší a méně odolnější? A jestli ano, v čem? Já si tedy rozhodně nepřijdu slabá. Došlo mi ovšem, že spousta z nás má děti, my účastníci i účastnice jsme především rodiči. A další faktor – trénovali jsme o měsíc méně, běžně se začínalo už v červenci. Šli jsme do soutěže s tím, že musíme mít hotové čtyři tance, a pak jsme zkoušeli z týdne na týden, neměli jsme zásobu tanců v záloze. Covidová anabáze a různé výpadky se na naší fyzičce i psychické odolnosti také podepsaly. A čtvrtým faktorem je to, že se letos ve StarDance sešel specifický mix tanečníků a tanečnic, mladých i starších, zkušenějších i méně zkušených. Lenka, Michal a Marek měli i během StarDance práci a taneční závazky, které nemohli zrušit.

Takže to není tak, že honorář ze StarDance přebije všechno?
(smích) Ne, kdepak. Jde hlavně o výzvu, také o prestiž, výjimečnou nabídku, ocenění vašich schopností a popularity – kvůli penězům do podobné soutěže fakt nejdete. A když jste profesionální tanečnice, nechcete a většinou ani nemůžete zrušit na půl roku veškeré lekce a kurzy, tedy svou běžnou obživu… Přidejte pak ke všem důvodům permanentní nervozitu při testování a vystresované čekání na výsledky testů. To vám samozřejmě nepřidá.

Taťána Gregor Brzobohatá
Taťána Gregor Brzobohatá: Můj život je pestrý a zajímavý, nenudím se

Zmínila jste rodinné zázemí. Jak vaši účast ve StarDance prožíval manžel? Pozorovala jsem ho, jak při každém kole statečně seděl v první řadě.
Naživo neviděl jen první díl, byl pracovně pryč, jinak přišel vždycky. Měl to podobně, jako když jsem ještě aktivně hrála tenis – kdykoli mohl, šel se na můj zápas podívat. Měli jsme teď naštěstí zajištěné hlídání a Fabrizia každé kolo opravdu zajímalo. Hlavně kvůli mně, toužil být se mnou, když postoupím, chtěl být u mě, kdybych vypadla. Tohle bylo skvělé. I přes jazykovou bariéru ho soutěž bavila, fungoval v publiku i po přenosu jako moje podpora, ale nechával mi prostor. A všichni kolem – on, babička i naše paní na hlídání – mi vytvořili skvělý podpůrný tým.

Byla pro vás výhoda, že jste jako bývalá profesionální tenistka zvyklá tvrdě trénovat?
Myslím, že to byla velká výhoda. Tělo i mysl máte nějak nastavené, zvládnete náročné tréninky i mentálně. Jasně, taky mě bolely nohy a měla jsem puchýře, s přímými přenosy se přidala i nervozita, bolesti zad…

… ale pořád vám zůstal typický úsměv, kterým jste zaujala i při tenisových utkáních. Mimochodem, měla jste vůbec čas zajít do O2 arény na turnaj Billie Jean Kingové a pozdravit ostatní světové tenistky?
Vůbec. V týdnu, kdy turnaj probíhal, jsem měla možnost komentovat konkrétní utkání, ale kvůli povinnostem ve StarDance a tréninkům jsem musela nabídku odmítnout. V takové situaci si rozmyslíte, jestli čtyři jediné volné hodiny věnujete komentování, a ne svým blízkým. Kdybych neměla dítě, možná toho stihnu během StarDance ještě čtyřikrát víc. (smích) Věděla jsem, že malá zkrátka potřebuje i maminku a tenis jsem oželela.

Byť se české tenistky do finále nedostaly, letos se našemu ženskému tenisu nebývale daří.
Mám z toho obrovskou radost. Možná i proto, že já už svoji tenisovou kariéru ukončila a vím, jak je důležité, aby po létech dřiny přišla zasloužená odměna. Báře Krejčíkové se to povedlo, vyhrála Roland Garros v singlu i v deblu. Teď jsem pečlivě sledovala na Turnaji mistryň i jejich vítězství s Katkou Siniakovou. Získaly deblový pohár, který mám doma na poličce i já.

Nějaký čas byla vaší deblovou partnerkou i čínská tenistka Pcheng Šuaj, v roce 2017 jste došly dokonce až do finále Australian Open. Jak prožíváte to, co se kolem vaší bývalé spoluhráčky aktuálně děje?
Nemám o ní vůbec žádné informace, stejně jako ostatní. Novináři mě teď často kontaktují a na Pcheng Šuaj se ptají. Zájem je nejen z českých, ale i mezinárodních médií, což je pro mě poměrně nová zkušenost. Ano, jednu dobu jsme k sobě měly blíž. Doufám, že její příběh bude mít šťastný konec, ale aktuálně vůbec netuším, co s ní je. Její status mě překvapil, nečekala jsem to.

Kauza tenistky Pcheng Šuaj
Jedna z nejslavnějších tenistek čínské historie, Pcheng Šuaj, vyhrála během své kariéry dva turnaje ve dvouhře a získala třiadvacet titulů v deblu, včetně Wimbledonu 2013 a Roland Garros o rok později. V roce 2014 se stala světovou jedničkou ve čtyřhře, což dokázala jako první Číňanka v historii, ve stejné sezoně došla až do singlového semifinále US Open.

Začátkem listopadu zveřejnila pětatřicetiletá sportovkyně na sociální síti Weibo příspěvek o svém vztahu s bývalým čínským vicepremiérem a jedním z nejmocnějších komunistických funkcionářů Čang Kao-lim. Mimo jiné také napsala, že ji politik, s nímž měla v roce 2011 krátký vztah, zhruba o šest let později nutil k sexu. Asi půl hodiny po zveřejnění byl její příspěvek ze sítě odstraněn, z čínského internetu zmizela i možnost vyhledávat jméno tenistky a dočasně byl rovněž zablokován výraz „tenis“.

Další veřejný výstup Pcheng Šuaj od té doby nepřišel, na veřejnost pronikla pouze videa, která ovšem nepřišla z její e-mailové adresy. Na její podporu vystoupili například Serena Williamsová, Naomi Ósakaová, Novak Djokovič nebo Roger Federer.

Jak jste se seznámily?
V roce 2014 za mnou sama přišla a nabídla mi, abychom spolu odehrály čínské turnaje na závěr sezony. V tu dobu jsem neměla stálou tenisovou partnerku, a tak jsem souhlasila a odjela poprvé v životě na turnaje do Číny. V Pekingu jsme pak vyhrály.

Proč se mnohé úspěšné tenistky čínským turnajům vyhýbají?
Důvodů je víc. Jde o turnaje na konci náročné sezony, v Číně navíc nepříliš dobře funguje internet a spojení se světem, jste bez wi-fi, nemůžete skypovat s rodinou. Ale já jsem si to tenkrát užila, hrála jsem po boku výjimečné hráčky, oblíbené místní hvězdy, na kterou fanoušci stáli fronty. Pcheng Šuaj pochází z tvrdé čínské školy, vždycky v sobě měla obrovský dril, opravdu je to skutečná tenisová ikona. A i proto jsem se s ní o tři roky později spojila a nabídla jí, jestli bychom si spolu debla zase nezahrály. Dost se nám dařilo, vyhrály jsme v Číně, na Australian Open, dostaly se do semifinále v Dubaji, na ročním žebříčku jsme byly dokonce první.

Nenapadlo vás tenkrát, čím si možná prochází?
Neměla jsem od ní k tomu, co prožívá a v jakých problémech je, žádné indicie. Když letos druhého listopadu zveřejnila svůj status, zaskočilo nás to všechny. V době, kdy jsme spolu hrály, mi nedávala moc nahlédnout do svého soukromí ani do zákulisí života v Číně. O svém zázemí se mnou téměř nehovořila, byla hodně uzavřená. Rozděloval nás i jazyk, anglicky jsme se spolu moc nedomluvily. Nikdy jsem s ní neměla intenzivně blízký kamarádský vztah, ale když o ní teď čtu články v zahraničních médiích, je mi z toho úzko. Tím spíš, že si dovedu představit, co se v Číně může neposlušným sportovcům stát. To, že zveřejnila svůj tweet, je zvláštní. Vnímám to jako čirý akt zoufalství, ona přece čínský režim moc dobře zná. Už v minulosti spousta rozhodnutí čínských hráček nebyla svobodná, nacházely se totiž neustále pod politickým a sponzorským tlakem.

Doufejme, že vaše bývalá spoluhráčka žije a je v pořádku. Předseda WTA Steve Simon, se kterým jste dělala rozhovor pro Radiožurnál a s nímž úzce spolupracuje i váš muž, prý věří, že Pcheng Šuaj je v Pekingu, neboť dostali z Číny různá videa a indicie.
Ano, ale jak už jsem řekla pro podcast Vinohradská 12, i on jasně vyjádřil určité pochybnosti. Naznačil, že je vše řízené, že šlo o zinscenovanou domluvu. Video přišlo v zastoupení, ne přímo od Pcheng Šuaj. Proč ho neposlala rovnou sama? Stále existují obavy o její bezpečí a vážím si toho, jak se k tomu ženská tenisová asociace staví, že se vše snaží především vyšetřit. Byť jsou ve hře obrovské peníze, Steve Simon je připraven v krajním případě například nehrát turnaje v Číně. Pcheng Šuaj podpořili i mnozí slavní hráči – a silná jména hýbou světem.

Bavič Karel Šíp
Důležité je, aby bylo veselo, říká Karel Šíp

Byla jste s Pcheng Šuaj v kontaktu i poté, co jste spolu přestaly hrát?
Vůbec. V roce 2017 spolupráci ukončila, chtěla se víc věnovat singlové kariéře. Od té doby jsme si nenapsaly ani zprávu. Ten rozchod tenkrát navíc nebyl úplně příjemný. Ale já ji chápala, podobné rozhodnutí jsem musela v životě udělat i já sama, neměla jsem v sobě žádnou zášť.

Takže tenis – na rozdíl od StarDance – negeneruje intenzivní přátelství? Když spolu přestanete hrát, automaticky vzájemné vztahy ochladnou?
Řekla jste to úplně přesně. Tenis je extrémně soutěživý, platí v něm jednoduché pravidlo – jakmile s někým přestanete hrát, příště budete zřejmě hrát proti němu. Když jsem ukončila spolupráci v deblu s Maďarkou Tímeou Babosovou, na dalším grandslamu v Austrálii jsem ji měla jako soupeřku a prohrála s ní – v důležitém zápase ve čtvrtfinále ze dvou mečbolů. Nezáleží na tom, že jsme předtím spolu intenzivně nastupovaly, získaly pohár Turnaje mistryň a strávily spolu spoustu času. S Češkami v tenise je to trochu jinak, naše vzájemné vztahy jsou delší a prověřenější, víc se díky Fedcupu a turnajům v Česku společně vídáme.

Co vaše komentátorská kariéra?
Soutěž StarDance mi pomohla nakouknout do showbyznysu, ale stejně bych chtěla zůstat hlavně u sportovní tematiky. To je oblast, které nejvíc rozumím. Aktuálně působím na stanici Radiožurnál Sport Českého rozhlasu, kde každé pondělí dělám rozhovory – ať už se samotnými sportovci, nebo s lidmi ze sportovního zákulisí. Co se týče budoucnosti, bavilo by mě i moderování větších akcí. Ale sama víte, jak to teď je, v aktuální covidové situaci se hrozně těžko cokoli plánuje, natož kariéra. Akcí je méně a méně, naopak moderátorů přibývá. (smích) Spíš tak čekám na první šikovnou příležitost, která půjde okolo, abych se jí včas chytla. Pořád jsem také aktivní i na sociálních sítích. Baví mě ukazovat fanouškům zákulisí svého života.

Všimla jsem si, že jste dokonce vydala speciální diář.
No ano, ve spolupráci s nakladatelstvím Slovart jsme vydali Můj diář – tak se jmenuje. Pracovali jsme na něm půl roku, už se prodává v knihkupectvích. Diář je koncipován tak, aby co nejpřehledněji organizoval svým majitelům život, aby zkrátka měli věci pořád pod kontrolou. Ostatně i já jsem dost organizující a organizovaný člověk. Nemám ani jinou možnost, pořád se snažím stihnout víc věcí najednou. Takže pevně věřím, že o diář bude zájem a že se jeho majitelům všechna zapsaná přání také splní!

Představitelé Jana Wericha Vojtěch Kotek, Jan Nedbal a Václav Kopta při čtené zkoušce 29. března 2021 v Praze na tiskové konferenci k představení Werich v rámci Letní scény Musea Kampa.
Je dobré umět se zdravě naštvat, říká melancholický herec Jan Nedbal

Při našem posledním rozhovoru jsme si obě přály, aby byl koronavirus brzy minulostí. A vidíte, uplynul rok a půl a vlastně se toho příliš nezměnilo. Vaše maminka je lékařka, trápí se tím, co se kolem nás děje?
Nejen ona. Pro mě, jako pro každého, je tahle doba strašně dlouhá, komplikovaná a nejistá. Vnímám kolem sebe její dopady. Mnozí začali mít psychické problémy, společnost je extrémně rozdělená na očkované i neočkované, kteří se navzájem přesvědčují o své pravdě. Samozřejmě to s mámou probíráme, u nás doma věříme medicíně, snažíme se dodržovat veškerá nařízení, jsme očkovaní a fungujeme v rámci společnosti zodpovědně. Ale respektuju, že lidé kolem mne mají jiné názory, nevnucuju svůj pohled ostatním. Přesto… (dlouhá pauza)

Andreo, klidně to dopovězte.
Hrozně mě mrzí, že už třetí rok bude moje dcera vyrůstat ve světě, kde nevidí lidem do obličeje, nevnímá, jak se na ni tváří, usmívají. Vidí jen tváře s „náhubky“ a maskami. Pro Bibi je to už normální pohled. Ale mně to normální nepřijde, spíš děsné.

Ani pandemie vás nezviklala v rozhodnutí vyměnit Londýn za Prahu, pořád jste v Česku spokojení? Co manžel?
Věřím, že i Fabricio je v Praze spokojený a šťastný. V Londýně jsme pobyli jen jeden rok, zjistili jsme, že to není město pro nás, zdálo se nám tam vše komplikované a upřímně – i drahé. Rozhodli jsme se pro Česko. Zřejmě definitivně, koupili jsme tu dokonce nový dům, příští rok se budeme stěhovat.

Předpokládám, že vy se svou plánovací a puntičkářskou povahou si stěhování a zařizování nového domu maximálně užíváte.
Přesně tak. Moc se těším. Já si opravdu podobné věci na rozdíl od jiných lidí užívám. Mám radost, že si zorganizuju úplně novou domácnost, že budu mít na své věci víc prostoru, pomalu se už připravuju.

A Vánoce? Vnímáte adventní čas, i když aktuálně začal znovu nouzový stav a spousta předvánočních aktivit je omezena či zakázána?
Pro mě bylo čekání na Vánoce vždycky výjimečné. Zejména proto, že jsme měli šanci sejít se jako rodina. Tenhle rituál bych ráda dodržela i letos, ale spíš v předstihu. Dvacátého čtvrtého prosince totiž odletíme na tři týdny k moři a strávíme Vánoce tam. Tím pádem začnu s výzdobou hned po první adventní neděli, chtěla bych, aby dcera vánoční atmosféru skutečně zažila. Jde zřejmě o první rok, kdy adventní čas už vnímat bude.

Adriana Mašková s Janem Cinou se stali vítězi letošního ročníku taneční soutěže StarDance.
Chtěla bych zůstat dál sama sebou, říká vítězka StarDance Mašková

Bibi bude mít českého Ježíška?
Taky, ale u nás doma díky našim kořenům nadělují hned tři kouzelné bytosti – český Ježíšek, italský Babbo Natale a Santa Claus.

Minule jsme končili snem o StarDance, o čem sníte teď? Nějaká další profesní výzva?
Uvidíme, co život přinese, rozhodně nejsem člověk, který nabídky odmítá a vyžaduje volno a klid. Těžko to označit za sen, ale hrozně bychom si přáli, aby se naše rodina rozrostla. O to se budeme v příštích měsících snažit.

Dobrá tečka za rozhovorem! Ta druhá část vaší odpovědi z jara 2020 totiž byla „… Doufám, že budeme stále žít v Česku a mít lepší bydlení. Počkejte, 2022? To už bych mohla být podruhé těhotná. Schválně mi to připomeňte, až se zase za dva a půl roku uvidíme.“
(smích) Tak vidíte, jak dobře to mám naplánováno.

Andrea Sestini Hlaváčková
Bývalá česká profesionální tenistka a současná sportovní komentátorka Andrea Sestini Hlaváčková (*1986) se narodila v Plzni. Na okruhu WTA získala dvacet čtyři titulů ve čtyřhře, byla na třetím místě deblového žebříčku.

Ve dvou obdobích hrála s Lucií Hradeckou, společně vyhrály dva Grand Slamy a probojovaly se i do finále Wimbledonu, LOH v Londýně, US Open či Turnaje mistryň. V páru s Maďarkou Tímeou Babosovou vyhrála dalších pět turnajů i Turnaj mistryň 2017 v Singapuru.

Působí rovněž jako sportovní komentátorka. Pro televizní stanice ČT sport, BBC a Nova Sport opakovaně komentovala tenis. V roce 2021 se stala moderátorkou rozhlasové stanice Radiožurnál Sport.

Letos na podzim se zúčastnila soutěže StarDance …když hvězdy tančí. Jejími tanečními partnery byli Michal a Jakub Necpálovi (Jakub třikrát za Michala zaskakoval). Umístili se na šestém místě.

Jejím manželem je italský tour manažer okruhu WTA, šéf pro styk s turnaji a bývalý tenista Fabrizio Sestini. Předloni se jim narodila dcera.