Společně s dalšími umělci teď vozí Anna K. svou hudbu mimo jiné i do českých a moravských vinic. „Byla jsem nadšená, že zase uvidím kluky z kapely, že vůbec můžeme trochu hrát. A ještě ke všemu při tak milé příležitosti,“ sděluje zpěvačka.

Co jste říkala na tak neobvyklý nápad, jako je hraní ve vinicích?
Připadal mi skvělý – jde o krásné spojení hudby a dobrého vína. Nikdo netušil, jestli to půjde, kolik lidí vlastně bude chodit, zda se vůbec zaplatí náklady kapel a tak dále. Ukázalo se ale, že lidé mají i v tak těžkých časech chuť se bavit, zasmát se a zazpívat si. Což je úžasné. Akcí je teď všude hodně, všichni naráz vyjeli a chtějí si zahrát, a tak se o fanoušky musíme občas trochu podělit. Ale je krásné, že vůbec můžeme. Kéž to vydrží a něco se zase nezvrtne. Musíme být ale ještě trochu ostražití a hodně trpěliví.

Několik vystoupení ve vinicích už máte za sebou, 1. srpna vás čeká další ve vinařství Sonberk v Popicích na Moravě. Plní vaše očekávání? Jaká je tam atmosféra?
Úplně boží, všude bylo strašně srdečné a přívětivé prostředí. Lidé byli nadšeni, velmi hlasitě vyjadřovali podporu a radost, že pro ně hrajeme, na každém místě byl „kotel“ jako na obřím festivalu. Zatím vyšlo i počasí. Moje očekávání to tedy naprosto předčilo.

Když už jsme u vinic, musíme zmínit i víno. Máte pro nějakou odrůdu slabost?
Přiznám se, že piju spíš méně, ale k večeři nebo při nějaké milé příležitosti si dám kvalitní víno ráda. A k dobrému vínu musí být podle mne i dobré jídlo, bez jídla víno pít neumím. Když jsem teď měla možnost ochutnat některé české a moravské vzorky, našla jsem mezi nimi pár favoritů a koupila si pár lahví. Jsem spíš na červená plnější vína, ale na Moravě jsem pila i skvělá bílá. Třeba Rýnský ryzlink nebo Veltlínské zelené, byla úžasná. Obecně bych řekla, že mě atmosféra vinic baví. Všechny ty chutě, vůně, příběhy vín…

V čase korony jste byla hodně aktivní – zúčastnila jste se online festivalu, fanouškům jste nabídla domácí videa ke skladbám Vždycky se budeme znát a Prokřehlá. Po klasickém koncertování vám muselo být hodně smutno.
Bylo mi opravdu hodně teskno. Koncertování je můj život, bez setkávání s fanoušky je mě jen půl. I vzhledem ke své zdravotní kondici jsem v koroně nemohla moc riskovat a informace byly děsivé. Takže jsem se spíš držela doma na zahradě nebo se psem v lese, ale už mi z toho hrabalo. S kluky jsme z domova natočili pár písní live, ale každý zvlášť. Vznikla zajímavá videa a vzpomínka na tu zvláštní, až apokalyptickou dobu.

Přinesl vám vir i pozitiva?
Nějak si nevybavuju. Všimla jsem si, že bylo pár lidí, kteří si tento zvláštní stav izolace i užívali. Tvrdili, že se díky němu zastavili, měli čas přemýšlet, věnovali se rodinám a blízkým… U nás ale byla trochu depka. Minulý rok jsem měla koncertně velmi náročný. V lednu konečně přišla několikatýdenní pauza a když jsme měli začít znovu hrát, vše skončilo úplně. Přestávka se nám tak brutálně protáhla a pro mě to bylo naprosto nesnesitelné období. Jiné to bylo i při těch procházkách se psem – připadala jsem si jako robot a hlavně strašně sama, což za normálních okolností miluju. Když se v lese v dálce objevil člověk, obcházeli jsme se na kilometr daleko, abychom se vyhnuli jeden druhému. Báli jsme se sebe navzájem za slunečného dne.

Po třech letech od vaší zatím poslední řadovky Světlo máte novou píseň Na malou chvíli, která vznikla tradičně v tandemu s vaším partnerem Tomášem Varteckým. Její produkce se ujal Američan Chris Lord-Alge a kytarové party nahrál člen kapely Bon Jovi. Jak k tomu došlo?
Je to dlouhý příběh, z něhož jsem ještě teď celkem paf. Beru to jako takový dárek za všechno zlé, co se dělo. Píseň Na malou chvíli jsem měla už delší čas, ale jen v pracovní verzi s pomocným zpěvem, který jsem si sama natočila v domácím studiu někdy ve dvě ráno. A pak jsem začala hledat, s jakými hudebníky ji udělat. Nakonec se její produkce ujal člověk, který má pět amerických Grammy, a kytary k ní nahrál Phil X z Bon Jovi. Koukala jsem s otevřenou pusou, kudy se ta naše píseň vydala. O to víc, že Chris Lord-Alge do nahrávky použil můj pracovní zpěv a řekl, že ho moc baví jeho atmosféra. Původně jsem tu písničku chtěla natočit křehce, jen s pianem a akustickou kytarou. Verzí jsem měla v hlavě dost. Nakonec je z ní skvělá poprocková skladba s božím hymnickým refrénem a kytarovým sólem na konci.

U fanoušků, zdá se, funguje.
Mám na ni krásné ohlasy a moc nás baví ji hrát. Možná to bude znít neskromně, ale podle mě je to bomba a zaslouží si i klip, který už brzy natočíme. Teď mám tedy šťastnější chvíle a věřím, že ten pocit vydrží déle než „Na malou chvíli“. Přeju všem už jen samé dobré věci, ten virový hnus ať je už jednou provždy pryč. Snad se zase uvidíme v listopadu a prosinci, kdy vyrazím na akustické turné po celé republice.