Proč je dobrá velká (rozšířená) rodina, co přináší dětem a rodičům?
Návrat k přirozenosti. Je pro nás přirozené vyrůstat mezi více lidmi, protože jsme tak žili vždy (tlupy, vesnice, velké rodiny). Rodič potřebuje čas na sebe, aby načerpal energii a cítil se dobře. Často se stává, že na sebe zapomínáme a mylně se domníváme, že už nejsme tak důležití jako naše děti. Dítě ale potřebuje především šťastnou mámu a tátu. Děti mají rády různorodost, nepotřebuji ani tolik hračky, potřebují kolem sebe lidi, kteří jim chtějí věnovat pozornost. Dítě se učí napodobováním, a pokud má k dispozici pocity a činnosti více lidí, přispívá to k jeho zdravému vývoji.

Co dělat, když prostě velkou rodinu nemáme, resp. nefunguje a my ji chceme – jak vytvořit rozšířenou rodinu?
Dobrým začátkem je udělat si prostor v hlavě a přijmout myšlenku, že rodina nemusí být jen pokrevní. Když člověk ví, co chce, proč to chce, a začne o tom s ostatními mluvit, řešení se najde. Vytvořit si rozšířenou rodinu je dlouhodobější proces, seznamujeme se, poznáváme se, budujeme si důvěru, spolupracujeme. To vše vyžaduje čas a pravidelnou aktivitu. Občas se můžeme potkat s nepochopením, nedorozuměním. Nesmí nás to odradit, proto je zapotřebí mít stále na paměti to své proč. Pomáhá také to, když oslovíme podobně naladěného člověka, se kterým budeme nápady k rozšíření rodiny realizovat. Platí tu pravidlo, ve dvou se to lépe táhne.

Vaše organizace dává jen návod jak rozšířit rodinu, nebo se na vás může obrátit třeba osamělá starší paní, která by chtěla být pro někoho babičkou?
Propojování lidí není naší primární činností. Aktivitu ponecháváme na straně účastníků, avšak není pro nás problém umístit nabídku či poptávku na facebookovou stránku. Rodina v klidu, z.ú. pomáhá rodičům pochopit, že na výchovu dětí nemusí a ani by neměli být sami. Naší vizí je šířit myšlenku, že je v pořádku vychovávat děti ve větším množství lidí. Inspirujeme rodiče na školeních nebo nabízíme individuální sezení.

Jste maminkou 2,5letého syna. Jak to máte zařízené vy?
Žiju krédem: Žij svůj život, dítě se přidá. Dítě nemám středobodem svého života, a i když to zatím česká společnost odsuzuje, nestydím se za to. Mám ze sebe dobrý pocit, že jsem neztratila samu sebe, a zároveň se cítím být dobrou mámou. Buduji si kolem sebe síť lidí, se kterými se pravidelně potkávám. Nejsou to jen matky, jsou to např. i bezdětní kamarádi, jsou to děti starší než synek, nebo i starší lidé v důchodu. Většinou se s nimi scházím individuálně, mezi sebou se neznají. A když vím, že už má synek k danému člověk důvěru, nebojím se ho s ním nechat samotného. Rozšířená rodina nemusí mít hodně členů, už jen jeden nový člen, se kterým bude dítě šťastné, je velká pomoc.

NICOLE MRZENOVÁ