Pokaždé, když vezmete práci, tak se do ní těšíte? Nebo se vám taky stává, že si pak zoufáte, proč jste tu práci brala?
Ne, to se mi snad nikdy nestalo. Pečlivě si promýšlím každou novou nabídnutou roli nebo koncerty, ale hlavně taky kvůli tomu, že musím být stoprocentně přesvědčena o tom, že to zvládneme skloubit s rodinou, která je pro mě nejdůležitější a každou chvíli chci věnovat jí. Takže pokud něco přijde, jako první se udělá rodinná večeře, kde se vše probírá, až potom roli buď přijmu, nebo ne, pak se nestane, že bych se na nějakou věc netěšila.

Tomáš Klus & Eva Burešová - KOUZ(L)OO (ZOO DUET Filipa & Viky): 

Zdroj: Youtube

Díváte se zpětně třeba v televizi na svůj výkon a hodnotíte ho?
Ano, a přijde mi úsměvné, když nějaký herec řekne, že to nedělá. Je to super zpětná vazba. Jak jinak se posunout dál, zlepšit se, když svůj výkon neuvidím? Vždy když roztáčíme nový projekt, tak se na první díly koukám, abych věděla, jestli to, jak postavu hraju, je v pořádku, nebo můžu něco vylepšit. Baví mě to. Je to dobrá škola.

Litujete něčeho ve svém životě? Kdybyste se mohla vrátit v čase a udělat něco jinak, ať už v pracovní, či soukromé sféře, udělala byste to?
Neudělala. Všechny věci v mém životě, kterých bych mohla litovat, nebo které pro mě byly bolestivé, ze mne udělaly člověka, kterým jsem a kterým mám být. Bůh ví, kdo bych byla, kdybych věci, kterých lituji, neudělala. Ať si to ví. Já to vědět nechci. (smích) Jsem šťastná za to, kým jsem, kde jsem a s kým jsem.

Dara Rolins
Dara Rolins o Pavlu Nedvědovi: Tušila jsem, že přijde. Byl napsaný v mém osudu

Učíte i svého syna, že je občas dobré nabít si nos a poučit se z chyb?
Samozřejmě. Vždy mu dám příklad, řeknu mu svůj příběh a svůj pohled na věc, ale prožít si vše musí sám. Bez zkušeností by se nikam neposunul, a kdyby měl vše připravené na zlatém podnose, červený koberec po nohama a nikdy se nespálil, o čem by ten život byl? Byl by nuda. Baví mě pozorovat synovu cestu. Jsem tu s ním, jsem tu pro něj. Ale stojím za ním a následuju jeho kroky, určitě mu je nevedu.

Nathánkovi bude letos šest, chystá se do první třídy?
Chystá, a když jsme byli na zápise, nemohla jsem být více pyšná. Mám radost z toho, že mu od září začnou nové zážitky. Snad ho to bude bavit a potká takové učitele a spolužáky, kteří mu těch devět let udělají hezkých.

Eva Burešová se synem Nathanielem:

Můžete už teď říct, v čem je syn jednoznačně po vás?
Fyzicky jsme si hodně podobní, a co se týče vlastností, tak podědil určitě lásku k hudbě a divadlu. Když je se mnou v divadle na zkoušce, úplně ožije a cestou domů mi pokaždé říká, jak by chtěl už taky kostým a hrát se mnou. Zároveň má skvělou paměť, takže když byl se mnou poprvé na zkoušce Bodyguarda, večer už zpíval bezchybně všechny texty. A když jsem se teď zeptala mojí mamky, co má Nathánek po mně, okamžitě odpověděla, že tvrdohlavost. No vidíte, tu asi teda taky! (smích)

S Přemkem se vám loni v srpnu narodil ještě syn Tristan William. Souhlasíte s tím, že jedno dítě rovná se žádné dítě, až teprve dvě dají pořádně zabrat?
Nemyslím si. Myslím, že když jsou na dvě děti opravdu aktivně dva lidé, tak se vše dá zvládnout hravě. Člověku se samozřejmě nějaké věci změní, ale ne k horšímu. Zároveň je velká výhoda to, že Náťa už je starší a je parťák, takže pomáhá, když je potřeba.

Šárka Vaňková a Petr Vondráček.
Šárka Vaňková a Petr Vondráček: Naše pracovní setkávání přerostlo v lásku

S partnerem jste ještě donedávna měli oddělená bydlení. Vy jste byla víc v Praze, on v Olomouci. Změnilo se to narozením syna?
Neměli jsme oddělená bydlení, bydlíme spolu od úplného začátku. Tedy od chvíle, kdy jsme věděli, že spolu chceme žít, jsme naše životy změnili a nastavili tak, abychom spolu byli co nejvíce času. Tím, že jsme si pořídili domeček za Prahou, se nám jen zkrátila cesta do Olomouce a k rodině do Brna, takže je to ještě lehčí, ale Přemek svůj byt v Olomouci stále má, protože tam dojíždí pracovat. Je frajer, jezdí sem a tam a někdy i pozdě v noci po práci, aby se s námi ráno probudil. Náš rodinný život je jasným důkazem toho, že když se chce, tak to jde! (smích)

Při velkém pracovním vytížení a více dětech je obzvlášť důležitá organizace. Jak jste společně vyřešili každodenní fungování se starostmi o děti?
Plánujeme program hodně dopředu a střídáme se. A pokud některé dny nezvládneme, pomáhá nám babička.

Kdo z vás dvou je v rodině větší organizátor a nastavuje pravidla?
Upřímně nedokážu říct, kdo je větší organizátor, kdo má větší slovo nebo kdo drží domácí kalendář. V naší rodině jsme angažovaní oba na sto procent a vše děláme společně. Když jeden udělá něco, druhý udělá věc jinou. Když je potřeba pomoci, pomůže se. Když je potřeba něco zařídit, zařídí se. Aktivnější v rodině je zrovna ten, kdo má více času tu určitou věc zařídit. Nemáme rozdělené role. Oba máme roli hlavní.

Sledovala jsem, že v únoru média hodně spekulovala, zda jste se s Přemkem nevzali. Pokud ne, plánujete svatbu, nebo ta u vás není na pořadu dne?
Momentálně svatba není téma, které by se u nás řešilo. To bychom potřebovali na ten den více hodin. Už tak jich je málo. (smích)


Nahrává se anketa ...

Vzpomenete si ještě, kdy jste Přemka poprvé uviděla? A věděla jste hned, že je ten pravý?
Nebyl to jeden moment, při kterém bych si řekla: „Ano, to je on!“ Bylo to postupné setkávání, poznávání, při kterém jsem se do něj zamilovávala více a více, a těch okamžiků je denně spousta a stále přibývají. Teď ho miluji jinak než před rokem. A příští rok ho budu mít ráda zase úplně jinak. Ale určité, silné momenty, kdy jsem se v duchu zastavila a řekla si „wow, tenhle Přemek…“ mám, ale ty nejsou publikovatelné. (smích)

Oba jste hodně aktivní na sociálních sítích, jak často se tam setkáváte s negativitou?
Denně. Ať už na svém profilu, nebo na jiném. Nařídila jsem si povinné detoxy sociálních sítí, protože to, co se tam děje, je šílené a čím dál tím více. Nerozumím tomu, že některé věci ještě nemají stopku. Na tvrdo. Ze zákona. Spousta lidí kvůli sociálním sítí opravdu trpí a někteří si zvolí bohužel ten konec definitivní. Nejvíc je mi líto mladé generace, u které dost často vidím, jak je telefony a internetovým světem naprosto pohlcená a ovlivněná. Víte, co jsme udělali během naší nedávné tour? Na některých zastávkách jsem zkusila doporučit telefony schovat úplně.

Herečka a zpěvačka Eva Burešová
Eva Burešová prozradila víc ze svého života: Bylo super vidět Přemka trsat

Co na to publikum?
Snažila jsem se mu vysvětlit, že to, co momentálně na koncertě probíhá, už nikdy nebude, a tak je fajn si udělat hezkou klíčovou vzpomínku. Starší, moje generace, tomu nápadu tleskala a věděla přesně, jak si koncert užít. Té mladší to chvíli trvalo, náctiletí moc nevěděli, co s rukama. Ke konci koncertu už naštěstí skákali a smáli se tak, jak by s telefonem ani nemohli. Ano, nemají vzpomínku v telefonu, ale v hlavě a srdci ji budou mít nesmazatelně navždy.

Stalo se vám už, že jste se kvůli nějakému příspěvku i rozplakala?
To víte že jo. Několikrát se stalo, že mě to „vypnulo“ na několik dnů. Byla jsem úplně nepoužitelná. Dostávala jsem se do stavu, kdy jsem přemýšlela nad svou prací i nad životem. Jestli to vlastně celé neukončit, nenajít si úplně jinou práci někde v zapadlé vesničce. Tito neviditelní negativní lidé na internetu mi několikrát dokázali zničit radost ze všeho, co jsem měla. Nikdy jsem neregistrovala tak zlé reakce naživo, a proto jsem si nařídila ten povinný detox.

Sociálním sítím se nevyhneme, jsou už naší součástí. Ale aby nás neničily, musíme udělat nějakou změnu u sebe. Já z Instagramu odejít nemůžu, ani nechci. Svou práci taky měnit nehodlám, a štěstí a svou radost si hlupáky na internetu vzít už nikdy nenechám, proto jsem si udělala různá omezení, díky kterým tyhle věci dohromady zvládám. A teď si ale představte, že já jsem dospělá ženská a jak mě to dokáže ovlivnit… Co teprve ty děti?

Když na vás padne splín, s kým o něm mluvíte?
S rodinou. Přáteli. Někdy s nikým. Prožiju ho sama. Záleží na tom, jak dlouho ten splín trvá a jak moc mě ovlivňuje.

Eva Burešová, Roman Štěpánek a Veronika Domanská v talkshow Deník s nadhledem.
Deník s nadhledem: Důležité je být šťastným člověkem, říká Eva Burešová

Spousta vašich kolegů neskrývá spolupráce a otevřeně přiznávají, že je Instagram živí. Máte to také tak?
Nemám. Na Instagramu už dlouhou dobu nemám spolupráce. Jsem dlouholetá ambasadorka jedné italské značky šperků a také dětských vzdělávacích her. To jsou jediné spolupráce, které mám. Vše ostatní už jde nějakou dobu mimo mě. Nebráním se tomu, ale zatím nepřišlo nic, s čím bych se chtěla spojit. A propagovat prací prášky nebo zubní pasty opravdu nechci.

Prozradíte, co vás teď po koncertní šňůře čeká? Znovu práce, nebo si dáte chvilku volno?
Nemůžu se vzdát práce. Kdo může? Práce je důležitá. Dál budu točit seriál Zoo a nechám se překvapit, co s tou mou postavou bude. Koncertů teď máme méně, ale dáváme si čas na tvoření nových písní. A od června se zase můžeme vidět v muzikálu The Bodyguard v Hudebním divadle Karlín, kam všechny čtenáře Deníku srdečně zvu. Stojí to za to!