V Zimní pohádce, která měla premiéru loni, převzala Eva Burešová roli Perdity po Veronice Arichtevě, jež se teď bude věnovat mateřským povinnostem. „Chvíli jsem přemýšlela, zda do inscenace vstoupit. Hraje se každý večer, je to časově náročné. Do toho dál točím Slunečnou. Ale po diskuzi s rodinou jsem na nabídku kývla. Je to obrovská zkušenost a šance,“ říká herečka a zpěvačka.

Jak se vám vplouvalo mezi herce, kteří nazkoušeli Zimní pohádku už loni?
Neznala jsem se osobně se žádným z herců, a tak jsem se bála. Ale přijali mě. Jsou velmi milí a podporují mě.

Líbí se mi Perditina divokost, rozvernost a zlobivost. Vyhovují vám tyto její charakterové danosti?
Perditu vidím přesně tak, jak ji režisér Pavel Khek zrežíroval. Verunka Arichteva ji podle mě zahrála naprosto přesně. Mladá, hravá a rázná. 

Setkáváte se s Williamem Shakespearem, potažmo rolí v jeho hře poprvé v takto velkém rozsahu?
S dílem tohoto autora jsem byla seznámena poměrně brzy. Díky tomu, že jsem chtěla být herečkou odmalinka a navštěvovala jsem různé herecké kroužky, chtěla jsem si toho od něj načíst co nejvíce.

Ale neměla jsem štěstí na to, abych si zahrála některou z jeho postav. Až teď. A jsem za to velmi vděčná. V roce 2012 jsem sice ztvárnila Ofélii v muzikálu Hamlet, ale to je samozřejmě trochu něco jiného.

Zamlouvá se vám hraní pod širým nebem?
Zkoušku na otevřené scéně jsme měli až v den prvního  představení, takže jsem nevěděla, co mě čeká. Bála jsem se, jak moc hlasitě bude muset člověk mluvit, aby ho diváci slyšeli. Ale kolegové mě uklidnili, že je vše dobře ozvučené. Pod širým nebem jsem jinak měla spoustu koncertů, ale s divadelním představením se to srovnávat nedá. 

Na jevištích kamenných scén jste vytvořila už mnohé velké role – máte raději ty historické, nebo spíš ze současnosti? Anebo to pro vás vůbec není důležité?
Rozhodující to určitě není. Vážím si každé své role a snažím se do každé dát maximum. Každá má své kouzlo v něčem jiném. 

Co pro vás musí postava mít, abyste si ji chtěla zahrát?
Zajímavý příběh. Za sebou nebo před sebou. Miluji, když můžu se svou postavou tvořit, když si s ní můžu hrát, hledat její tajemství a přemýšlet, proč jednala tak, jak jednala. To je na mé profesi velmi zábavné.

Ve vašem mladém věku jste herecky velmi vytížená – vedle účinkování na divadelních prknech hrajete ve zmiňovaném seriálu Slunečná. Role Týny vám hned sedla? A dovedete si v reálu představit život na statku?
Život na statku si představit dokážu, je to takový můj malý sen. Týna Popelková má teď období, kterému jako Eva trochu nerozumím, a to je někdy na naši práci těžší. Se svou postavou nemusíte souhlasit, ale musíte ji zahrát tak, aby divák myslel, že si stojíte absolutně za každým slovem. Ve spoustě věcí bych se ve svém životě nezachovala jako Týnka, ale mám ji ráda. Velmi. Je to přeci jen kus mě. 

Můžeme trošku naznačit, co bude u Týny v dalších dílech seriálu nového?
Týnka stále vede boj mezi srdcem a hlavou. Převažuje u ní racionalita, ale věřím, že brzy poslechne své blízké – i svého tátu. A poddá se tomu, co si tolik zakazuje, ale všichni kolem vědí, že je pro ni nejlepší. Možná se objeví někdo, kdo jí trošku otevře oči. 

Natáčení Slunečné vám přerušil koronavirus. Teď už jste zase na place pořád?
Ano, je to tak. Ze začátku to bylo velmi náročné. Po koronavirové pauze jsme museli dotočit rozpracované díly, navazovali jsme obrazy po dvou měsících, někdy to bylo opravdu vtipné. Ale vše jsme stihli. Teď jsme mírně zvolnili, ale točíme. Každý den. A díky bohu za to, že už zase můžeme. 

Pro letošní léto jste nazpívali i song Slunečné léto, který napsal Roman Tomeš, váš seriálový kolega. Jak vám ta písnička sedla?
Slunečné léto je prostě letní hitovka. Jsem ráda, že se do ní zapojilo tolik kolegů. Má své kouzlo. 

A jaké je pro vás ideálně prožité léto? Budete vůbec nějaké volno mít, když jste zaměstnaná na několika frontách?
Moc volna opravdu nebude, ale každou chvilinku budeme trávit společně se synem. Pro mě je nejdůležitější jeho společnost a každou sekundu si ji užívám. Jezdíme do zoo, parků, tvoříme, hrajeme si. Dokonce jsme navštívili i Statek u Merlina, ze kterého pochází i zvířátka ze Slunečné, takže se Nathanek seznámil s kozami, se kterými denně točím. Byl to velmi krásný den.