Životní touhu neustále se zlepšovat a učit se něčemu novému v sobě Eva Holubová má, jak sama říká: „Někdy větší, někdy menší.“ Zároveň patří k těm, co neusínají na vavřínech a umí k sobě být kritičtí. Vybalancovat, aby případné kritiky nebylo až moc, se ale někdy úspěšně a jindy neúspěšně snaží. „Hodně mi v tom pomáhá víra, Petr Vacík, (kněz pozn. red.) i meditace podle Anthonyho de Mella,“ svěřila se v časopisu Story herečka. 

Rodina na prvním místě

Jen málokdo z nás umí v aktuálně hektické době myslet na sebe, věnovat čas sám sobě. Eva Holubová patří k velmi vytíženým herečkám, do toho má řadu dalších různorodých aktivit a sama ví, že je čas věnovaný sobě velmi důležitý. Stoprocentně se jí v této dovednostní disciplíně ještě nedaří, ale pracuje na sobě. „Učím se to stále. Hodně mne brzdí a vede k tomu, abych myslela na sebe, moje rodina.“

Rodinu zmiňuje Eva Holubová ve svých rozhovorech nebo na svém instagramovém účtu pravidelně. Velmi často se také ve společnosti svých nejbližších na řadě akcí objevuje a tu a tam se také na toto téma rozpovídá. Snadno lze nabýt dojmu, že oplývá velkou mateřskou láskou. Recept na to, aby takové péče nebylo málo, nebo naopak přespříliš, však nemá. Sama tuto otázku řešila, na správnou odpověď však nepřišla, proto sází na přirozenost. „Řídím se instinktem a intuicí. Já jsem si vždy s dětmi povídala na rovinu a to nám zůstalo. Žijeme v pravdě a lásce, ale čí je to zásluha, to opravdu nevím. Řekla bych, že jejich. Jsou úžasní.“

„Nemyslím, že jsem nějaký mentor.“

V její společností tráví lidé čas rádi. A překvapivě i ti mladí. Jako kdyby vyzařovala něco, co jim imponuje. Možná je to jistá moudrost, kterou však nepředává formou z pozice moudřejšího. Proč by mohla být pro mladé lidi mentorem, na to však odpověď nezná. „Je tohle opravdu otázka na mne? Já o tom nepřemýšlím a rozhodně si nemyslím, že jsem nějaký mentor,“ řekla ve Story herečka. 

„Já vás asi zklamu, já spoustu věcí, na něž se ptáte, nehodnotím a neanalyzuju. Já se bavím s tím, kdo mne zajímá a kdo se baví se mnou. A dává mi to radost z komunikace a lidské pospolitosti,“ odpověděla Eva Holubová na otázku, zda se ona naopak něčemu učí od těch mladších a dodala, že si nemyslí, že by mladá generace neměla zájem o rady starších a moudřejších. „Někdo ano, někdo ne. Otázka je, co jim naše generace, která dospěla v době totality, může poradit. Spíš můžeme vyprávět, sdělovat, jak to bývalo za nás.

Co Evu Holubovou zaručeně vytočí

Když se vám zrovna nedaří, ztratíte elán a chuť do práce a pak je potřeba, aby jste se vzpružili. Ideálně pomocí vhodné motivace. Je dobré, mít v dosahu někoho, na koho si vzpomenete, kdo přijde s dobrou radou, nebo jehož pár řádek si přečtete. Dokáže tímto způsobem někdo namotivovat Evu Holubovou? „Ano!!! Je jich hodně a přibývají. Píšu o nich na svém instagramu. Jsou to jak 'duchovní matky a otcové', tak osobní přátelé. A hlavně moje rodina.“

I když se oblíbená herečka snaží o pozitivní přístup k životu a některé věci si nebere osobně, jsou věci, které ji dokáží přímo zvednout ze židle. Populismus, zloba, závist, zášť… neomalenost vůči přírodě, týrání zvířat. Ubližování člověka člověku. Pak ale vysvitne sluníčko a přijdou hezčí věci, které ji pohladí po duši a potěší. „Lidská pospolitost, soucit a pomoc potřebným, respekt vůči přírodě a láskyplné chování ke zvířatům, ke všem živým tvorům. Ale i humor. Pravda a láska.“

Eva Holubová žije především přítomností. To ale neznamená, že by neměla ráda vzpomínky nebo nerada plánovala. Ve Story naopak ochotně prozradila, na co se těší v nejbližší době. „Jediné, co prozradím, je, že se těším na premiéru Přání k narozeninám. Dále máme projekty s Holubice Agency, projekty ve Studiu Dva, na to se moc těším. A také pořádáme s Matějem (Matěj Paprčiak, pozn.red.), Kájou (dcera Evy Holubov,é pozn. red.) a psychologem Jiříčkem tzv. Psychohrátky i mimo Prahu a dále besedy Holubice – dcera a matka roku, se kterými vyjedeme i na Slovensko. A s Karolínkou ještě budeme natáčet další díly Menopauza není pauza ve spolupráci s Vichy… Já si vždycky v životě najdu, nač se těšit, ale nelpím na tom tak, aby mne zlomilo, když to nevyjde.“