Když řeknu Osada, co se vám z natáčení vybaví jako první?
Covid. Šlo totiž o první natáčení po loňském nejtvrdším jarním lockdownu, kdy skoro nikdo nejezdil ani v tramvajích. Pak zase covid narušil natáčení na podzim. Když jsme měli dotáčet třináctý díl, nemoc řádila na plné pecky, takže se natáčení kvůli karanténám prodloužilo o měsíc. Moc dobře si taky vzpomínám, jak jsem poprvé přijela k rybníku, kde jsme točili. Byla jsem z toho místa fakt nadšená. Měla jsem opravdu pocit, jako by tam ty „naše“ chatky stály odjakživa. Přitom jde o dekoraci, takže v nich nebyla například ani elektřina. Víceméně jsou celé fejkové, i když vypadají skutečně.

Jak na vás při čtení scénáře působila rodina Južanových?
Popravdě se mi při čtení nejvíc líbila asi Rubalová, kterou hraje Petra Nesvačilová. S Južanovou jsem ale byla spokojená. V seriálu má totiž díky lince, v níž naše rodina maskuje, že je bohatá, hezký vývoj. V závěrečných dílech bude toto téma ještě víc akcentováno. Jinak s Igorem Barešem a Filipem Červenkou se moc dobře hrálo, i když jsme se před tím vůbec neznali. Věřím, že je to na výsledku znát. Igor, i když by na někoho mohl třeba působit nepřístupně, je velmi chytrý a milý člověk, který má spoustu zajímavých koníčků. Setkání s ním bylo velmi inspirující, ráda jsem se dívala, jak hraje. Možná jsem mu chvílemi lezla na nervy, protože jsem stále něčím zdržovala, ale snad to přežil se zdravými nervy…

Která z hlášek seriálu vám utkvěla v hlavě nejvíc?
To je jednoznačné: „Tady bude pohoda, i kdybychom se měli pozabíjet!“ A pak je také dobrý následující rodinný dialog. Syn se mě ptá, kolik je průměrný plat, přičemž Igor coby můj manžel- -podnikatel odpovídá: „Tak sto tisíc.“ A já na to: „Hele, to možná aj míň!“

Prý karanténní opatření nebyla jediná komplikace natáčení…
Možná pan majitel pozemků, který nám na plac stále chodil sekat trávu. Skriptka z toho byla často na zhroucení, protože pořád musela dávat pozor, aby v jednom záběru nebyla chvíli dlouhá a pak zase posekaná tráva. A taky nám vyschl rybník, což se muselo hlídat, aby to v záběrech nebylo vidět. V seriálu jsem navíc musela jezdit dvěma auty. Jedno bylo ubožácké velké a staré, u kterého jsem pořádně ani nedosáhla na pedály, takže jízda byla častokrát pořádné dobrodrúžo. Druhé, luxusní auto stálo pro změnu snad šest milionů. Měla jsem proto strach, abych ho nějak nepoškodila. Zvlášť když jsem parkovala na kraji řeky. To jsem se bála, aby se auto nerozjelo. Řekla bych to takto: Několikrát se mi stalo, že jsem kvůli automatické převodovce, na kterou nejsem zvyklá, ne úplně dokonale zaparkovala a auto patřičně nezajistila… (směje se)

Druhým seriálem, v němž vás nyní vídáme, jsou Hvězdy nad hlavou.
Hvězdy vznikaly ve stejný čas jako Osada, protože se vlivem pandemie všechno scuklo do jednoho termínu. Ve Hvězdách jsem měla mít původně mnohem větší roli, jenže mě museli kvůli natáčení Osady hodně „vypsat“. Oba projekty se prostě nedaly úplně skloubit. Dvakrát se dokonce stalo, že jsem v Nižboru točila Osadu, a pak ještě přejížděla na Hvězdy. V jednu chvíli už to vypadalo, že mě přeobsadí, ale nakonec mě jen takhle upozadili. Hvězdy se jinak točily v nádherné krajině u Rakovníka, kde byly úžasné přírodní lokace.

Stále častěji se v poslední době také objevujete na prknech Městských divadel pražských, nejnověji v inscenaci Přes čáru, kde hrajete dokonce trojroli…
Zrovna k té jsem přišla jako slepý k houslím, protože se kvůli covidu musela spousta inscenací různě přeobsazovat, aby se daly dohromady termíny zkoušek. Samo zkoušení pro mě bylo velkým divadelním zážitkem, hlavně co se týče setkání s mladým režisérem Tomášem Loužným. Na premiéru se přijel podívat dokonce i autor Philipp Löhle a byl prý spokojený. Po delší době jsem si tak mohla zahrát jakoby ve filmových střizích, kde každý výstup vyžaduje velkou přesnost a maximální soustředění. Moc mě to bavilo! Jde o současnou hru, napsanou velmi moderně, takže umožňuje velký vklad režiséra. Vypráví příběh obyvatel jedné vesničky, kteří se příchodem jediného člověka hodně promění. Hra má navíc dva konce, což je také zajímavé.

Na co se mohou diváci těšit v druhém dílu komedie Kanibalky – Soumrak starců, kterou jste též odpremiérovali?
Je mnohem temnější než jednička, i když je v ní také spousta legrace. Dotýká se jednoho zásadního lidského problému, který jsem v posledních letech také řešila. Tři roky jsem se totiž starala o nemocnou mámu, než zemřela, takže šlo, aspoň pro mě, o velmi osobní téma. I proto se mě některé věty z představení tak bytostně dotýkají. Dalším zásadním tématem hry je transsexualita. Měli jsme dokonce jako poradkyni ženu, která byla dříve mužem. Myslím, že se tato problematika bude časem otevírat stále víc a víc. Podle mě je důležité, aby se člověk ve svém těle cítil dobře. V tomhle směru jsem velmi otevřená, nikoho neodsuzuji. Diváci ale samozřejmě nepřijdou o spoustu zábavných scén, jak tomu u autora a režiséra Davida Drábka vždycky bývá. A navíc mě tentokrát uvidí například i v kostýmu Obelixe. Sice si už občas říkám, že bych taky mohla být konečně obsazená do nějaké role, kde bych vypadala aspoň trochu normálně, ale i tak mě tohle blbnutí na jevišti baví.

Uvidíme vás ještě v nějakých dalších projektech?
Natočila jsem jeden díl Ochránce, pak hraji v seriálu Dvojka na zabití maminku Sary Sandevy a manželku Boba Klepla, se kterým jsem se viděla naposledy při natáčení filmu Účastníci zájezdu. Šlo o velmi vřelé setkání. Také jsem dotočila seriál Špunti na cestě a menší roli mám ve filmu Martina Horského Srdce na dlani. Teď se chystám na další seriál, tentokrát z doktorského prostředí. Také jsem zvědavá na film Kurz manželské touhy, kde mám celkem velkou roli – hraji manželku Pepy Poláška. Ztvárňujeme manžele, kteří se na kurz manželské touhy dostali úplně omylem, protože ho vyhráli v kvízu. Touhu už mají dávno za sebou, ze všeho nejraději luští křížovky a řeší kvízy, takže jsou na kurzu vlastně za takové čumily a komentátory dění. Ještě vám můžu prozradit, že tam během jejich pobytu dojde skoro k vraždě.

Zavzpomínali jste si s Bobem Kleplem na Účastníky zájezdu?
No jasně! Hlavně na to, jak jsme museli točit v neskutečně ledové vodě. Víte, že jsem se nikdy předtím ani potom už nepodílela na filmu, který by se točil opravdu u moře?! Pamatuji si, že nás tam spousta herců dojížděla, tak to bylo produkčně náročné. I já jsem musela párkrát desetihodinovou cestu do Prahy a zpět podniknout, ale na takovou Evu Holubovou, která pendlovala skoro každý den, jsem neměla. A vlastně jde o jediný film, který jsem natočila na opravdu filmový materiál. Jsem moc ráda, že se film zapsal do filmových dějin, na což jsme tehdy při jeho vzniku ani v těch nejdivočejších snech nepomysleli.

Kdo je Eva Leinweberová 
Narodila se 27. února 1973 v Olomouci. Vystudovala DAMU. Je rozvedená, s hercem Ondřejem Nosálkem má dceru Dorotku. Zahrála si v nespočtu seriálů, filmů a televizních inscenací. Mezi ty nejznámější patří Účastníci zájezdu, Ženy v pokušení, Vzteklina, Muži v naději, Comeback, Trpaslík, Osada, Hvězdy nad hlavou či Tátova volha. Hraje v několika inscenacích Městských divadel pražských a Divadla Minor.