Já měl ve škole vždy rád psaní slohových prací, a tak mě napadlo, jak by to vypadalo, kdyby každý z účastníků startu školní docházky napsal slohovou práci na téma První školní den – popis.

Jako prvního tu máme jednoho z prvňáčků, pro účely našeho fejetonu předpokládejme, že už umí psát a stvořil tuto slohovku.

Chtěl jsem si dneska celý den hrát jako ostatně každý jiný den, ale máma říkala, že musím jít do školy. Nevím, co to je. Ale dala mi na záda divnou tašku a pak se rozplývala, jaký jsem roztomilý a slaďoučký, a neustále si mě fotila. Pěkná otrava.

Ve škole byla ještě větší otrava, seděli jsme v řadách jako slepice a nesměli se ani pohnout. Pak tam přišel nějaký divný pán, říkal si prezident nebo premiér, už nevím, jak se to jeho povolání jmenuje, a povídal něco, čemu jsme vůbec nerozuměli. Jenom jsem pochopil, že je strašně důležitý a ohromně se naparuje víc než krocan u babičky na dvorku. No, jestli mám chodit do školy jen proto, abych se jednou stal tímhle krocanem, tak už mě tu nikdy neuvidí.

A jak svůj úkol se slohovou prací splnila maminka našeho prvňáčka? Zde ji máte: Ten náš velký kluk má dnes svůj první velký den. Od rána jsem byla dojatá, protože dnes mu to začíná. Začne chodit do školy a jednou se stane právníkem nebo lékařem nebo možná i prezidentem. No, a aby ne, vždyť je chytrý po tatínkovi a krásný po mně. Tedy vlastně, chytrý i krásný po mně.

A teď určitě všichni čekáte na slohovou práci prezidenta, premiéra, ministra či jiného politika: Jako každej rok v tuhle zatracenou dobu musim navštívit pár škol a říct něco těm budoucím daňovejm poplatníkům a svejm voličům. Nejradši bych nikam nejel, ale řikám si, když ty parchanti uvidí odmala co nejčastěji moji tvář, budou si mě pamatovat a pak mi hodí hlas.

Musim si je pěstovat odmala. A tak jsem jim řekl pár těch obvyklých keců o společnosti a o tom, jak je máme rádi, a už se těšil, až si odpočinu cestou domů na zadní sedačce služebního auta. Teď, jak sem dostal tu novou káru, dá se to přežít.

Nejvíc strohé ve slohových pracích ovšem bývají učitelky: A je to tady zas. Den hrůzy. Zase ty rozjásaný matky, co v těch svejch natvrdlejch dětech viděj malýho génia, zase ty uřvaný děcka, který budu celej rok poslouchat, a do toho zase přijede na návštěvu ten imbecil, co nám není ani schopnej zvýšit plat. Jen slibuje a kecá. Jedny prázdniny jsou na odpočinek málo!

Tak to jsou slohové práce o zážitku z prvního září. A i já jsem právě dopsal svou pravidelnou týdenní slohovku v žánru fejeton.