Pro profesi zubního technika se na konci povinné školní docházky rozhodla nejen proto, že byla zakořeněná v její rodině od dědečka z otcovy strany.

„Milovala jsem práci se sádrou, ohýbání drátků, vyřezávání a kreslení. Z tohohle všeho se skládaly přijímačky, které jsem udělala napoprvé,“ vypráví energická žena a vzpomíná, že před 20 lety byli někteří její vrstevníci na přijímačkách i potřetí.

Druhý sen: budu učit

Po maturitě odešla do Prahy, protože v Moravskoslezském kraji tehdy vrcholila krize a nebylo moc pracovních příležitostí. „Tady jsem se pak snažila najít uplatnění v oboru, ale bez praxe vás nikdo nevzal. Pokud se to změnilo, jsem za dnešní mladé opravdu vděčná,“ vysvětluje, proč šla studovat pedagogickou fakultu se zaměřením na první stupeň.

„Učit byl můj druhý sen. Ke škole jsem brigádničila a odjela na tři měsíce do USA na program ‚work and travel‘. Tahle zkušenost mi později pomohla i k rozhodnutí odejít z vysoké před státnicemi,“ líčí Kateřina Ševčíková. „Systém školství mě strašně zklamal a psát diplomovou práci stylem ‚napiš jinak to, co před tebou napsalo už x jiných lidí‘ mi přišlo kontraproduktivní,“ nebere si servítky. „Práce s dětmi mě sice moc bavila a dostala jsem nabídku ze základní školy Londýnská na třídnictví v první třídě, ale platově jsem dala přednost profesi školitelky v nadnárodní společnosti.“

Z této pozice se postupně vypracovala na manažera vzdělávání na HR a poté na facilities manažera pro centrálu v Praze. „Tuhle práci jsem dělala moc ráda, protože to byla ryzí práce s lidmi, kterou jsem opravdu milovala. Firmě jsme vděčná, že mi během 13 let dala tolik šancí a možností. Začínala jsem jako brigádník a na mateřskou jsem odcházela z manažerské pozice. Děkuji za ty příležitosti!“ říká dnes maminka tří dětí a s úsměvem pokračuje, jak na mateřské zjistila, že věci, které v práci řešila jako životně důležité, byly ve skutečnosti dost směšné.

„Potřebovala jsem něco dělat, protože jsem prvorozeného syna měla opravdu extrémně hodného a klidného. To jsem si ale uvědomila, až když se narodila dcera,“ pokračuje s humorem.

Žádná škola ani kurz

„Asi jsem byla ve správný čas na správném místě. Ještě v devátém měsíci prvního těhotenství jsem nevěděla, co je ISO, čas, clona… Za rok a půl jsem už fotila zdarma svoji první svatbu a byla jsem před porodem dcery. Nikdy jsem žádný fotografický kurz neabsolvovala, což je dost vtipné, vzhledem k tomu, že dnes kurzy pro začátečníky pořádám.“

Tolika změn ve svém profesním životě nelituje. „Vůbec! Jsem vděčná za všechna rozhodnutí, která jsem udělala, i když rodiče asi hodně bojovali s mým odchodem z vysoké, což chápu a moc děkuji, že mě nezavrhli. Doufám, že dneska jsou na mě pyšní – prý ano a tatínek prý i závidí, protože také fotí a vlastně mě k téhle profesi podvědomě přivedl. Temná komora a vývojka byla u nás v kumbálu celé mé dětství,“ uzavírá Kateřina Ševčíková a každému vzkazuje: „Nebojte se plnit si sny a jít do neznáma.“

NICOLE MRZENOVÁ