Nafilmované pády, dopingové aféry, vulgární či rasistické nadávky a gesta vůči protihráčům. To jsou projevy, které ke sportu patří, ale rozhodně se neslučují s takzvanou fér hrou neboli fair play. To je přitom koncept, který je ještě starší než moderní pojetí sportu.

„Samotný výraz pochází z hry Williama Shakespeara Král Jan z roku 1597. Ale koncept takového přístupu ke sportu se začal uplatňovat až v 19. století, kdy se také začal sport podobat tomu současnému,“ píše na svých stránkách Mezinárodní spolek fair play.

A definici takového přístupu k sportu si pak článek spolku vypůjčuje od maďarského autora sportovních knih Lászla Kuna. „Fair play znamená upřímnou hru. Pochází to ze sportovní etiky 19. století, která vzešla z atmosféry anglického buržoazního liberalismu.“

Tělo, mysl, charakter

Možná příliš vzletně, ale přesně Kun popsal, že dnes poměrně univerzálně vnímané pojetí fair play vzešlo z konceptů britského gentlemanství. Tedy cílem klání samozřejmě má být vítězství, ale mělo by jej být dosaženo podle pravidel a jen povolenými prostředky. Je obdivuhodné, že se tato původně lokální myšlenka prosadila do celého sportu napříč kontinenty a kulturami.

Text vyšel v časopise Víkend, který je přílohou zdarma v sobotním vydání Deníku.

A není se tak čemu divit, že právě tato ctnost se stala jedním ze základních kamenů olympijského hnutí. Ostatně hlavní propagátor vzkříšení myšlenky olympijských her, baron Pierre de Coubertin, prohlásil:

„Když jsem pracoval na obnovení olympiády, mým cílem bylo obnovit pradávnou instituci, jejíž principy by se měly stát znovu živými. Antičtí lidé věděli, že člověk nesestává jen ze dvou částí – těla a duše –, ale ze tří. Těla, mysli a charakteru. A věřili, že charakter není utvářen myslí, ale právě tělem. Lidé v antice to věděli a my se to musíme, třeba i bolestivě, znovu naučit,“ prohlásil Coubertin.

Právě olympijské hry měly na prosazení férovosti jako základního principu napříč světem výrazný vliv. Připomeňme, že první obnovené hry se odehrály v roce 1896, tedy ještě ve století, na jehož začátku nic jako profesionální sport neexistovalo.

Ale právě v 19. století vznikla tato novinka související s rostoucím počtem lidí ve městech, kteří se chtěli po práci bavit. Z dávných tělesných zábav se tak postupně ustavily nejrůznější sporty, poté také kluby a ligy, poté se začali ti nejlepší sportovci profesionalizovat.

Peníze až na prvním místě

S profesionalizací sportu však zároveň přišly také velké peníze, které se postupně staly neméně vlivným faktorem na finální podobu sportu, jako je právě hra fair play. Kolik peněz se ročně protočí ve sportu, nejspíš ani spočítat nelze.

Jen pro představu. Pouze nejvyšší ligou amerického fotbalu ročně proteče 13 miliard dolarů, nejvyšší baseballovou ligou také v USA ročně projde 10 miliard dolarů, americký basketbal (opět jen nejvyšší liga) ročně představuje 7,4 miliardy dolarů, kanadsko-americká NHL je proti tomu chudičká s ročními tržbami 4,5 miliardy dolarů. Jen tyto čtyři ligy tak celkem utrží zhruba 35 miliard dolarů ročně.

Teď si představte, kolik dalších sportů se v USA pořádá, kolik lig se tam koná a připočtěte si k tomu sázkovky, které na sportu také slušně vydělávají. A pak si to rozšiřte na celý svět a připočtěte ještě mezinárodní klání. A přidejte prodej všeho možného (oblečení, sportovní vybavení, sběratelské kousky typu kartiček). A pak ještě přidejte sport poloprofesionální, a částečně dokonce i ten úplně amatérský. O kolik jde miliard, se opravdu nedopočítáte.

Ale každopádně je jisté, že jde o hodně. A když jde o hodně, může se stát, že jdou okolky stranou. A právě to je největší hrozba pro férovost hry. Když vyčítáte hráči, že přifilmoval pád, je to jistě legitimní, přece jen to je nefér. Ale je tu i druhá strana věci. Bylo mu dostatečně vštěpováno, že fair play je důležitější než případné vítězství?

Jaromír Jágr říká, že fair play je pro něho nejdůležitější hodnota ve sportu i v životě. Ale zároveň přiznává, že v kolektivním sportu to může být problém? „Co když zrovna moment, kdy vy se zachováte podle fair play, způsobí, že tým prohraje?“ A zároveň říká, že v tom celém hrají klíčovou roli zkušenější hráči a trenéři.

A připomenout můžeme například slavný případ českého šermíře Jiřího Berana na olympiádě v Riu, který opravil sudí a uškodil si tím. Prohrál. Ale pak získal cenu fair play. „Nepřemýšlel jsem nad tím, zda je to špatná nebo dobrá věc. Věřte mi, že bych to udělal znovu,“ řekl tehdy Deníku.

Pozor na ty pády

Ne každý však takový je, a tak se s nesportovním chováním setkáváme na každé větší akci. Přesto, zdá se, časy se mění. A doufejme, že k lepšímu. Díky sociálním sítím, na kterých patří vrcholoví sportovci k nejoblíbenějším uživatelům, je jejich fanoušci mají pod neustálým dohledem. A vzniká tak netušený sociální tlak, protože vztah mezi idolem (sportovec) a fanouškem (sledující uživatel) je velmi náchylný na kontroverze.

Přifilmovals pád? To se mi nelíbí. Choval ses nesportovně vůči protivníkovi? To se mi nelíbí. A když se podobných „To se mi nelíbí“ nastřádá hodně, může to vést až k rozpadu takového vztahu. Že to celebritu nemusí bolet? Kvůli lukrativním smlouvám je to bolí poměrně dost.

A k výraznějšímu návratu fair play i do nejvyšších pater sportovního světa postupně napomůže také videorozhodčí. Již nyní je přifilmovaných pádů relativně málo a věřme, že budou dál mizet.

Slavné okamžiky

1936
Medaile přátelství
Olympijské hry v předválečném Berlíně přinesly řadu příběhů. K těm krásnějším patří finále skoku o tyči, v němž sice zvítězil Američan Earle Meadows, ale do dějin se neméně výrazně zapsali japonští atleti Shuhei Nishida a Sueo Oe, kteří spolu odmítli soupeřit a po zisku stříbrné a bronzové medaile vzácné trofeje rozpůlili, poloviny si vyměnili a znovu spojili dohromady. Vznikly tak unikátní dvoukovové medaile nazývané Medailemi přátelství.

1964
Coubertinova medaile
Eugenio Monti patří k mimořádným sportovcům minulého století. Na ZOH 1964 v Innsbrucku získal dvě bronzové medaile. Velký ohlas vzbudil tím, že když se britskému dvojbobu zlomil šroub, kterým byl připevněn nůž, půjčil jim Monti součástku z vlastního stroje, který už soutěž dokončil.

Britové pak závod vyhráli, Monti na kritiku svého činu v italském tisku odpověděl: „Neporazili nás proto, že měli náš šroub, ale proto, že byli rychlejší.“ Za tento projev v duchu fair play byl oceněn Coubertinovou medailí.

1975
Cena pro Zátopka
V roce 1975 Zátopek získává jako první československý sportovec Cenu Pierra de Coubertina, udělovanou Mezinárodním výborem pro fair play při UNESCO.

2009
Finanční fair play
Od roku 2009 nejvyšší patro fotbalu musí respektovat takzvanou finanční přiměřenost. Nejde však o pravidlo jako u bank, ale jde o jednoduché pravidlo, že kluby mohou za posily utrácet jen omezené prostředky. Opatření mělo zamezit vzniku hrstce superklubů s nejlepšími hráči světa, kterým by nikdo nedokázal konkurovat.

2016
Cena fair play pro českého šermíře
Na svůj olympijský debut čekal dlouho, když se představil na turnaji v Riu, netrvalo vystoupení šermíře Jiřího Berana ani dvacet minut. Sportovní medaili nezískal, přesto se stal jedním z vítězů brazilských her. Opravil rozhodnutí rozhodčích, prohrál a za své gesto získal cenu za fair play.

„Nepřemýšlel jsem nad tím, zda je to špatná nebo dobrá věc. Věřte mi, že bych to udělal znovu. Člověk si říká, že v mnoha odvětvích ten sport není tak čistý, jak by měl být. Ale mám za to, že šerm je. Po zápase za mnou ještě jednou přišel Brazilec… Děkoval mi, jak jsem se zachoval. Tím to pro mě skončilo,“ uvedl tehdy pro Deník.

2018
Hrajte fér, nebo vůbec 
Mistrovství světa ve fotbale v roce 2018 přineslo důležitou změnu. FIFA poprvé využila pravidla fair play, na jehož základě ze skupiny postoupilo Japonsko na úkor Senegalu, a to jen díky takzvanému fair play skóre. Japonci měli -4 za žluté a červené karty, Senegal -6. Senegal se proti rozhodnutí odvolával, nicméně neuspěl.

4 otázky pro… Lídu Formanovou

Mladí vědí, co je fér

Mistryně světa v běhu na 800 metrů a jedna z nejsympatičtějších atletek Ludmila Formanová věří, že fair play vnímají za významnou hodnotu ve sportovním životě i dnešní mladí sportovci. A ovlivňují to také sociální sítě.

Lída Formanová.Lída FormanováZdroj: DENÍK/ Lucie CvikováJak významná hodnota a zároveň problém bylo fair play během vaší kariéry?
V našem případě bylo toto téma spojeno hlavně s dopingem a během své kariéry jsem nezažila okamžik, že by někdo podváděl jiným způsobem. Bohužel co se dopingu týče, tyto kauzy vždy byly a budou.

U fair play, ale platí to také u dopingu, je klíčový vztah mezi trenérem a sportovcem. Byl důraz na férovost dostatečný?
Když trenér vede sportovce od mládí, jako třeba mě Jarmila Kratochvílová, tak ho samozřejmě svým způsobem také vychovává. A nás rozhodně vedla k tomu, abychom závodily férově, abychom se poctivě připravovaly, ale také abychom se slušně chovaly k ostatním závodníkům. Jarmila je dobrý člověk a vedla k tomu mě i ostatní ve skupině. A když to zase převedu k tomu dopingu, tak si osobně myslím, že u každého, kdo dopoval, to trenér věděl a nejspíš do toho byl i nějak zapojen. To jsou naprosté výjimky, že by tomu tak nebylo.

Je pohled na fair play anebo doping nějak zásadně odlišný u dnešních mladých sportovců?
Já doufám, že to vnímají pořád stejně. Že vědí, jak důležité to je. Myslím, že tomu pomáhá i to, že olympijský výbor uděluje cenu fair play. A také to, že se na olympiádě stále skládá olympijský slib, v němž zaznívá, že se bude soutěžit čestně.

Před pár dny skončilo mistrovství Evropy ve fotbale a právě u tohoto sportu férovost dost ovlivňují třeba i sociální sítě, které na hráče vyvíjejí enormní tlak, aby nefilmovali a hráli fér.
Samozřejmě to má vliv, byť neumím třeba říct, zda je ten tlak větší. Ale jinak kolektivní sporty jsou v tomto ohledu komplikovanější, tam jsou i ty „malé“ prohřešky proti fair play, občas někdo něco přifilmuje. Je dobře, že dneska jsou nástroje i v průběhu hry, které tyto nepravosti mohou odhalit. V důsledcích si myslím, že to opravdu to prostředí kultivuje a sportovci se budou spíš chovat férově.