Nedávno jsem tě viděla na jevišti Dejvického divadla, kde hrát je snem mnoha hereček i herců. Jak se ti to podařilo?
Oslovil mě Martin Myšička (mj. umělecký šéf DD – pozn. red.), který si mě všiml v minisérii Petera Bebjaka Spravedlnost. Poprvé jsem se s ním osobně setkala naprostou náhodou na tramvajové zastávce. Viděla jsem ho přicházet, a jelikož jsem do Dejvického divadla chodila a viděla ho na jevišti, automaticky jsem vyhrkla: „Dobrý den!“ A on mi odpověděl: „Dobrý večer, Elizaveto!“ V tu chvíli se mi zastavilo srdce a soukala jsem ze sebe: „Pane Myšičko, já vás samozřejmě znám, ale jak to, že znáte vy mě?“ Odpověděl mi, že viděl Spravedlnost a zapamatoval si moje jméno.

Vy jste spolu ale přece hráli v miniseriálu Trpaslík…
To ano, ale nikdy jsme spolu nebyli na place. A jako Irenku z Trpaslíka si mě nespojil s herečkou, co hrála Lili ve Spravedlnosti, myslel si, že jde o dvě různé holky. Každopádně, několik týdnů po tom našem setkání na zastávce mi zavolal a nabídl roli v inscenaci Elegance molekuly, kterou v Dejvickém divadle právě připravoval Petr Zelenka.

Ve zmíněném seriálu Spravedlnost jsi ztvárnila mladou vražedkyni, dceru Ondřeje Vetchého. Jak to mezi vámi fungovalo na place?
Už od prvního natáčecího dne se mě ujal jako dcery a hodně mi během natáčení radil a pomáhal mi – možná viděl, že chci pracovat, mám spoustu otázek, nebojím se připomínek. Anebo si spíš všiml, jak jsem ze všeho najednou tak zmatená, že z přemíry nadšení ničím rekvizity a zakopávám o kabely (smích). Mimochodem, seriálu Spravedlnost vděčím i za roli ve Stockholmském syndromu, což je miniseriál režiséra Dana Svátka, který Česká televize uvede v lednu. Příprava na tohle natáčení probíhala za asistence psycholožky, která pracuje jak s oběťmi, tak s pachateli únosů, což pro mě byla hodně zajímavá zkušenost.

Zdá se, že jde o náročnou roli…
Moje postava se po několika letech v zajetí vrací do normálního rodinného života, ale ono už nic není „normální“. Nemluví, vyhýbá se jakémukoli kontaktu, rodiče jsou pro ni naprosto cizí lidi – v jejím vnímání světa ji zradili, nepřišli, nepomohli… Kvůli té roli jsem také dost zhubla a denně jsem trávila v maskérně minimálně dvě a půl hodiny.

S každou rolí se učíš něco nového…
A právě to mě neskutečně baví! Například kvůli roli ve filmu Petra Zelenky Modelář jsem se za čtyři měsíce naučila hrát na kytaru. Před natáčením Trpaslíka jsem několik týdnů trénovala s roztleskávačkami. Právě teď se kvůli rolím učím jógu a chodím na sólový zpěv. Díky herectví mám možnost potkávat se s lidmi, se kterými bych se v běžném životě nejspíš nikdy nesetkala. To mě skutečně fascinuje.

Celý rozhovor s herečkou Elizavetou Maximovou najdete v listopadovém čísle časopisu Glanc, které je právě na stáncích.

V listopadovém Glancu si dále přečtete:

Magazín Glanc - listopad.- Tým Eriky Stárkové: Herečka nám představila část týmu, s nímž v Divadle Komedie připravuje muzikál Davida Bowieho Lazarus

- Jen ho nechte, ať se spálí: Neumetejte svým dětem pořád cestičky a raději je připravte na životní karamboly

- Alena Šeredová: Prozradila nám, jak o sebe pečuje, ale i to, proč na pizzu jezdí z Itálie do Prahy

- Poklad z půdy: Reportáž z natáčení televizního pořadu, v němž vám zaprášený obraz může vydělat majlant

- Ukaž jizvu: Mohutná vlna „body positivity“ změnila přístup nejen k vnímání celulitidy, ale třeba i jizev

- Chyby při líčení: Jak se jim vyhnout a namalovat se tak, abyste vypadaly skvěle a nezabralo to moc času

ŠÁRKA SCHMIDTOVÁ