Pocházíte ze slavné rodiny Berousků. Berete to tak, že jste byl pro umělecké řemeslo takřka předurčen?
Z cirkusové rodiny pocházím z maminčiny strany. Děda byl drezér medvědů, babička krotitelka tygrů, maminka, která je artistka a akrobatka, měla drezuru papoušků. Ale i táta vystupoval. Byl gymnasta a s maminkou se seznámili v Německu. Já jsem se narodil v Itálii a cirkusem, kde jsem začal záhy i vystupovat, žiji odmala. Stejně jako moje dvojče Angelika, která vystupuje jako vzdušná akrobatka se švagrovou. Zakousnou se kousátka a ve vzduchu předvádějí psí kusy.

Kdy jste začal vystupovat vy?
V jedenácti letech. Tehdy měli moji rodiče angažmá ve Švýcarsku, kde s nimi v programu vystupoval ruský hadí muž. Domluvili se s ním, že se stane mým trenérem. Všechno, co dnes jako hadí muž umím, mě naučil on.

Jak dlouho vás to učil?
Od deseti let, tedy plus mínus rok. Tréninky sice byly bolestivé, bral na mě ale ohledy, aby mi neublížil. V jedenácti letech jsem pak poprvé vystoupil v Itálii. Předtím jsem chtěl být žonglér, ale trénování mě moc nebavilo, stejně jako mě brzy přestal bavit trénink s diabolem. Naopak hadí muž mě chytil.

Adéla Gondíková a Jiří Langmajer letos prožívají první společné prázdniny.
Vstoupí kvůli ní Jiří Langmajer do Sokola? Adéla Gondíková chce cvičit na sletu

Jak na své první vystoupení v roli hadího muže vzpomínáte?
Přiznávám, že jsem měl trochu trému. Kdo by taky neměl. Ale jakmile jsem vstoupil do manéže, veškerá tréma opadla a byl jsem spokojen. Doslova nadšen. Od té doby žádnou trému necítím. Zároveň mi vyhovuje, že se svým číslem vystupuji sám. Rád lezu před lidi, baví mě publikum, baví mě předvádět se. Miluji být na očích, na různých akcích i v televizi.

S čím jako hadí muž vystupujete?
Když řeknu, že jsem hadí muž, mnoho lidí si myslí, že na vystoupení přijdu s hady. Dopředu tedy musím vysvětlit, že ne, že mé vystoupení je zcela bez hadů, protože hadem jsem já sám. Jelikož mám velice ohebné klouby a šlachy, předvádím krkolomné pozice. Protahuji se tenisovými raketami, lámu si ruce, dávám si nohy za hlavu nebo lezu do miniaturní bedny z plexiskla, která má pětačtyřicet centimetrů na výšku a pětapadesát na výšku.

Zkrátka jste mrštný jako had. Nosíte i hadí kostýmy?
Někdy používám hadí kombinézu, kterou kombinuji s černými kalhoty. V té jsem přišel například i do televizní show Jana Krause. V kabaretu zase nosím kabaretní kostýmy. Střídám to, aby to nebylo jednotvárné. Zkrátka, co se kam hodí.

Začínal jste v jedenácti, přičemž nyní je vám sedmadvacet. To už je šestnáct let rozdíl. Tělo vás stále poslouchá?
Jistě. Pravidelně trénuji, snažím se neustále zlepšovat a svá vystoupení víc a víc zdokonalovat. Udržuji si tím kondici a únavu necítím.

Monika Bagárová.
Monika Bagárová začíná nový život: Čeká ji stěhování a chce změnu na svém těle

Kolik let myslíte, že takový zápřah vydržíte?
Co vím ze zkušeností cirkusového prostředí, je to u každého různé. Myslím, že třeba zmiňovaný hadí muž, který mě tehdy učil, stále vystupuje. A to byl už tehdy dospělý. Moje představa je, že budu vystupovat do pětačtyřiceti. Ale uvidím, nechci předjímat.

Vaše kreace jsou náročné. Kolik minut v rámci různých programů vystupujete?
V cirkusáckých představeních, která trvají hodinu a půl, můj výstup tvoří přibližně devět minut. Když si mě někdo objedná, vystupuji i na soukromých akcích, třeba narozeninách nebo různých večírcích. Tam se na čase domluvíme.

Hadí muž je tady vaše hlavní činnost?
Ano a k ní jako vedlejší dělám ještě vzdušnou akrobacii.

I k tomu potřebujete mít tělo v pořádku. Měl jste někdy úraz?
Velký, jako třeba zlomenou ruku nebo nohu, jsem neměl. Jelikož se svým tělem živím, dávám si na to pozor. Menší úrazy, které nebyly nijak vážné, jsem samozřejmě měl. Vždycky jsem je ale zvládl a bez problémů s nimi vystupoval.

Současná podoba Moniky Absolonové.
Monika Absolonová má dole dvacet kilo a opět ji čeká vlasová proměna

V jakých cirkusech jste vystupoval a kde vás mohou zájemci vidět nyní?
Mimo zahraničního angažmá jsem vždy po třech letech vystupoval u národního cirkusu Jo-joo a hororového cirkusu Ohana. Nyní mám nové angažmá v Paranormal cirkusu Francesko Jung, které 10. srpna odstartuje premiérou v Kroměříži.

Vystupujete odmala. Jak jste při tom stihl chodit do školy?
S rodiči jsme se učili doma. A vždy po půl roce jsme jeli do České republiky na přezkoušení. Testy jsme se sestrou vždycky zvládli. Bylo to ale náročné a dlouhé. Devět let na základní škole a poté další čtyři roky na soukromé škole cestovního ruchu na pražské Rajské zahradě. Tu jsem si vybral proto, že jsem hodně cestoval. Říkal jsem si, že by mi někdy v budoucnu mohla k něčemu být. Dávala mi zabrat a upřímně jsem rád, že už do žádné školy nechodím.

Jak vaši práci zasáhla nemožnost pracovat v době covidové pandemie?
Mě i další cirkusové umělce ovlivnila hodně. Jelikož naše práce stála, chodil jsem po brigádách. Pracoval jsem tam, kde mě vzali. Stát nám sice nabídl kompenzaci, ale ta byla tak nízká, že pro mě bylo lepší najít si dočasnou práci.

Kde jste pracoval?
Především v obchodě s potravinami. Zkušenost to byla zajímavá, na tu práci si nestěžuji. Rád jsem se ale vrátil ke své profesi, kterou miluji a patří k mému životu. V té době jsem si ale vybírat nemohl. Během práce v obchodě jsem také točil reklamu. A jakmile se věci začaly dávat do pohybu, byl jsem rád, že se vracím ke svému živobytí.

V talkshow Deník s nadhledem se představili fotbalisté David Rozehnal a Filip Uriča
Deník s nadhledem: O hloupých fotbalistech má reprezentant Rozehnal jasno

Je pro vás těžké uživit se?
Konkurence je sice veliká, ale když se člověk snaží, jde to. Takže si nestěžuji. Diář se mi zase postupně začíná plnit.

Jak na tom nyní cirkusy, po covidové pauze, jsou?
V období covidu na tom byly hodně špatně. Poté se začaly pomalu vzpamatovávat. Nyní už naštěstí máme práce zase hodně. Lidé mají cirkusy rádi a myslím, že i jim se stýskalo.

Loni v létě jste zvítězil v soutěži Talent Star, která se uskutečnila v Dělnickém domě moravskoslezské obce Horní Suchá. To musela být po tak dlouhé profesní odmlce radost…
Obrovská. Předsedou poroty byl režisér Zdeněk Troška a na příjemnou atmosféru klání vzpomínám rád. Nečekal jsem to, ale vyhrát jsem chtěl. Chci být dobrý. Věřím si, ale tak normálně, s pokorou.

Co je na „kočovném“ životě lákavé?
Nemám pevnou pracovní dobu, nemusím vstávat třeba v osm hodin a být celý den v práci. Když mám večerní vystoupení, pracovní doba mi trvá třeba dvě hodiny. Příjemné je, že mám hodně volného času. A baví mě i cestování – jak po České republice, tak mimo ni.

Hadí muž Ludvík Janíček Berousek nejen při svých vystoupeních.
Začátky dost bolely, teď prolezu tenisovou raketou, říká hadí muž

Kde se cítíte být doma?
Žiji mezi Prahou a Klatovy, přičemž druhým domovem je mi rodná Itálie.

Jak náročné je to pro osobní život?
Kdy člověk chce, dá se to skloubit. Pomáhá mi, že jezdím autem, tedy se z místa na místo přesouvám poměrně rychle. Mám rád Prahu, Brno, Plzeň, Ostravu i další tuzemská města. Vedle Itálie miluji i Belgii nebo Holandsko. Už teď se těším, že na vánoční vystoupení zase vyjedu do zahraničí.

Z cirkusů mizí zvířata. Když jste tam vyrůstal, jak na vás práce příbuzných a kolegů se zvířaty působila?
Je to o tom, jak který člověk ke zvířatům přistupuje. S čistým svědomím mohu říct, že jsem v cirkuse nikdy nebyl svědkem týrání zvířat. Sám bych s nimi ale vystupovat nechtěl, byť je mám rád.

Ludvík Janíček Berousek (27 let)
Narodil se v Itálii a pochází napůl z umělecké cirkusové rodiny. Od jedenácti let vystupuje jako hadí muž. Procestoval skoro celou Evropu. Vystupuje v cirkusech, divadlech, na firemních akcích, plesech či narozeninových oslavách. Nyní má angažmá v Paranormal cirkusu Francesko Jung.