Z vědy dokonce na nějaký čas odešla a věnovala se tzv. normálním i lukrativním zaměstnáním. Přesto ji kouzlo teoretické fyziky přivedlo nazpět. V současnosti se podílí na jednom z nejzajímavějších výzkumů v dějinách české vědy, v laserovém centru ELI v Dolních Břežanech.

K fyzice jste se prý dostala přes hvězdy. Je to pravda?
Ano, začala jsem navštěvovat astronomický kroužek na Petřínské hvězdárně. Pár let jsem pak dokonce na Hvězdárně prováděla, byla to brigáda s tréninkem angličtiny.

Po vysoké škole jste se věnovala obecné teorii relativity a tzv. zářivým časoprostorům. Zní to téměř kouzelně, až magicky, jen si pod tím, jako naprostý laik, nedokážu nic konkrétního představit. Pomůžete mi?
Věnovala jsem se třídám černoděrových časoprostorů, které vyzařují záření, jak gravitační vlny, tak i elektromagnetické záření. Zkoumala jsem, jak se záření chová v nekonečnu, při kladné či záporné hodnotě kosmologické konstanty. Doufám, že vám to trochu pomohlo…

Slavný teoretický fyzik Paul Dirac prohlásil, že teorie relativity se mnoha fyzikům líbí právě proto, že je přes svou složitost matematicky krásná, řekl: „To je kvalita, kterou nemůžeme definovat, stejně jako ji neumíme definovat v umění. Ale lidé, kteří studují matematiku, obvykle nemají problém s tím krásu ocenit.“ Souhlasíte s ním? A dokážete i vy ocenit její krásu?
Na to můžu odpovědět jedině ano. To je právě jedna z věcí, kvůli níž svoji práci stále dělám.

Ptají se vás lidé, k čemu jsou ty vaše výzkumy vlastně dobré?
Na tuto otázku odpovídám docela často. Vědecká práce, kterou dělám, je čistě základní výzkum, čili zabývá se opravdu čistou exaktní fyzikou a matematikou. Jejím účelem je hledání nových souvislostí a vědomostí. Cílem není finanční zisk, ale třeba jen nějaký pěkný matematický výsledek. Dalším stupněm výzkumu je poté aplikovaný výzkum, kde už do hry vstupují finance a třeba užitek v průmyslu, což jsou většinou už výsledky viditelné veřejnosti. A právě bez základního výzkumu by aplikovaný výzkum nebyl vůbec možný. Zužitkování pěkného matematického výsledku totiž může přijít až za padesát let.

Teď působíte v laserovém centru ELI v Dolních Břežanech, kde se staví nejvýkonnější laser světa. Co bude jeho úkolem?
Jedním z úkolů 10 PW laseru bude zkoumat nelineární kvantové efekty v silném elektromagnetickém poli laseru, jako je třeba rozptyl fotonu na fotonu, což může vést k objasnění řady věcí ve standardním modelu částic.

Uf! Přiznám se, že jsem se ztratila už ve vaší první větě… Z vědy jste ale na čas odešla, dělala jste analytičku při testování mobilní sítě, pak testerku nového systému pro obchodování na burze pro Evropu, ale také programátorku. Proč?
Z vědy jsem neodešla dobrovolně, po doktorátu mi nevyšel grant z Grantové agentury ČR, a proto jsem musela hledat práci. Následující profese byla snahou najít svoje místo ve světě, což se mi dařilo.

Vidíte, a já si vždy myslela, že jsou teoretičtí vědci pro praktický život trochu nepoužitelní…
Ono hodně záleží na osobnosti teoretického fyzika, jsem hodně všestranná a hlavně mě život baví. Vím, že existují i jiné věci než věda.

Třeba umění. I to může být zdrojem katarze. V divadle ji ovšem zažívá divák, ve vědě sám výzkumník. Prý existují dva typy vědců. Ti první klidně mohou skončit v jakémkoliv oboru a věda jim chybět nebude, pro druhé je to návyková látka, bez níž nemohou být. Do které skupiny patříte vy?
Touto otázkou jste mě překvapila, sama zatím nevím. Momentálně je pro mě věda návykovou látkou, ale vím, že bych bez ní dokázala žít.

Proč jste se tedy nakonec vrátila? Co bylo impulsem?
Připouštím, že se mi otevřel nový svět a ze začátku jsem byla nadšená, měla jsem více peněz i volný čas, ale také jsem si začala všímat velmi neupřímných přátel a vztahů v okolí, spotřební prázdnoty a stresu. Nakonec mi matematická práce začala chybět a hlavní motivací byla touha více uplatnit své vzdělání v oboru.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ