V létě jezdíte na vodu. Jste vodačka už odmala?
Latentně asi odmala, vypadla jsem prý tatínkovi z nafukovacího Vikinga a ležela chvíli s úsměvem na dně potoka, než si všiml, že ve člunu cosi chybí. Ale vědomě jsem byla na vodě až v prvním ročníku DAMU s mým milovaným panem profesorem Petrem Pachlem, který nás učil akrobacii. Jeli jsme tehdy Vltavu od horního toku z Lenory a já se do těch šumavských meandrů zcela zamilovala. Od té doby mě už voda nikdy nepustila a ani neopustila.

Kristýna Frejová v pořadu 7 pádů Honzy Dědka:

| Video: Youtube

Máte stálou vodáckou partu, pravidelný termín a lokalitu?
Když se mi nepodaří z pracovních důvodů podržet termín „Pachlovy vody“, protože pan profesor jezdí stále, snažím se každé léto dát alespoň kratší, „dětskou“ vodu. Ale ony nám ty děti už taky jaksi přerostly přes hlavu, a to doslova. Když byla dcera Ráchel na vodě poprvé, byly jí tři roky a já ji tehdy z úcty a respektu posadila do lodě k Petrovi, čili hned svou první vodu absolvovala s náčelníkem. (smích)

Zůstaňme u vody. Už pár let se pravidelně otužujete. Prozradíte kde?
V Praze chodím na jedno konkrétní místo, které prozrazovat nebudu, nejsem blázen. (smích) Ale kdyby byl někdo opravdu seriózně zapálený do otužování, nesplete se, když si vyhledá I. plavecký klub otužilců.

Ráda navíc cestujete, jste turistka?
Kdo je to turista? Nejsem asi cíleně turista, ale oblíbených míst mám spoustu, třeba sever. Měli jsme kdysi chalupu ve Šluknově a jako dítěti mi to tam přišlo nesmírně vzrušující a divoké. Když jsme šli na houby, museli jsme dávat pozor, abychom nezabloudili do Německa a název obce Lobendava mi asocioval něco jako bydliště elfů. Dodnes jezdím každé léto ke kolegovi do Chřibské. Miluju to tam.

Dál mám moc ráda Beskydy, které jsem začala poznávat díky pobytům v rehabilitačním středisku v Čeladné, no a samozřejmě musím zmínit i jižní Moravu Zlín, Znojmo, Mikulov, kam se moc ráda vždycky vracím, protože ve Zlíně u babičky Mařenky jsme s bráchou trávili prázdniny a měli tam partu skvělých kamarádů. Jo a ještě Vysočina, chalupa u Veselého kopce, pak Lomeček u Domažlic a Jelení Louky v Peci pod Sněžkou… No vidíte, nakonec je toho docela dost, jestli já nebudu ten… turista. (smích)

Při cestách trváte na jistém pohodlí, nebo jde hlavně o zážitky?
Primárně o zážitky. Ale dnes už je outdoorové vybavení na takové úrovni, že se dá strávit velmi pohodlně i pobyt ve stanu. Loni jsem neodolala a koupila nový, krásný expediční. Viděla jsem ho na stránkách jednoho obchodu skoro celý zapadaný sněhem a pak už nebylo cesty zpět. Netuším, jestli ho někdy postavím na úpatí Himálaje, ale pro sichr… jeden nikdy neví.

Jistě, fajn hotelem nebo penzionem taky nepohrdnu, ale ten vodák ve stanu je ve mně asi fakt jak v koze. (smích) A taky bych někdy ráda vyrazila v obytňáku po Evropě… No, plány by byly.

Váš tatínek pochází z Brna. S Divadlem Kalich tam občas hrajete Lásku v přímém přenosu. Kde to v Brně a okolí máte ráda nejvíc? 
Do Brna jezdím ráda a tomu Práglo-Brno hašteření se akorát směju. Tatínkova sestra bydlela v Bystrcu a na přehradu jsme to měli deset minut pěšky. Chodili jsme na řízek „jak sloní ucho“ do zahradní restaurace na Prýgl, večer usínali u otevřeného okna a odnaproti ze zoologické nám na dobrou noc řvali lvi a troubili sloni… kdo to má? Byla to krása.

Kristýna Frejová v Show Jana Krause:

| Video: Youtube

Maminka pocházela ze Zlína. Máte ke Zlínu pouto, nějaké vzpomínky? 
„Zlín! Božský Zlín!“ je moje oblíbená replika Peťky Hřebíčkové z našeho představení Gottland. Mimochodem, Petra strávila ve Zlíně v divadle mnoho krásných sezon a na její výkon v Žítkovských bohyních jsem se dojela podívat až z Práglu. 

Ve zlínském divadle jsem viděla snad první představení, které si jako děcko pamatuju. Byli to Mušketýři po třiceti letech a hostovala tam tehdy, s divadlem S.K.Neumanna, dnešní Palmovka…Tatínek hrál d’Artagnana a maminka jeho lásku Madlén. Byly mi asi čtyři a byla jsem absolutně okouzlená.

S dcerkou do Zlína jezdíme na filmový festival, který bývá na jaře. Vracím se tam trochu jako domů a při příjezdu do centra, když míjím Podhoří, kde bydlela babička, přiznávám, že pokaždé zamáčknu slzu…

A Morava jako taková? Máte tam svá oblíbená místa?
Morava je, abych tak řekla, celoplošně moje oblíbené místo. (smích) A taky jsem si moc oblíbila dobré bílé víno, které mě kamarádi vinaři naučili nabírat ze sudu do „koštýřa“, kterážto dovednost se dost hodí… tož asi tak.

Míváte cestovní horečky? Ptám se proto, že v Komorním divadle Kalich hrajete ve hře Tik Tik, kde každý z aktérů trpí nějakou neurózou.
Neurózou netrpím, ale je pravda, že věčně hledám klíče. Od bytu, od auta, od čehokoli. To mám s postavou Marie, kterou hraju v Tik Tiku, společné. Pokud jde o cestovní horečku, balím většinou na poslední chvíli, tudíž si už zmatky nemůžu dovolit a koncentruju se na přítomnou chvíli, čímž cestovní horečku eliminuju. A taky mě moc baví řídit. Odpočinu si u toho. Takže když už sednu do auta a vyrazím, zklidním se zcela.

Kdy vám začíná cestovní sezona? Máte ji po celý rok, protože provozujete i zimní radovánky nebo přichází až s teplejším počasím a sluníčkem? 
To rozhodně ne. Já miluju hory, v okolí Pece pod Sněžkou jezdíme na spoustu míst, ale vždycky se ráda vracím na Jelení Louky, kde ‚strýček Vratimír‘, jak majiteli láskyplně říkáme, peče k snídani čerstvé rohlíky a kousek od chalupy vybudoval u horského jezírka, kterým protéká potok, krásnou saunu.

Ještě na konci března jsem se po celodenním lyžování večer naložila do sauny a horského potoka, kolem ticho, tma a sníh… Spojila jsem příjemné s úžasným, jak říká jeden můj kamarád: „O to vždycky na cestách tak nějak jde…“