Minipivovar, jako další z projektů sociálního podnikání, má pomoci dalším lidem s postižením a do budoucna má přispívat k finanční soběstačnosti obce.

"Stavíme na tom, že se v České republice minipivovarům daří, máme dobrou vodu, zkušeného sládka a Neratov je už naštěstí docela známá značka," vypočítává bratranec faráře Antonín Nekvinda, který se ke sdružení přidal v roce 2011 a má na starosti marketing a finanční řízení.

"Vybudovat pivovar by ale nebylo možné bez investičního úvěru z programu sociálního bankovnictví České spořitelny," dodává. O odbyt se nebojí, koneckonců, Neratov má přece vlastní hospodu. Novým pivem Prorok by si milovníci zlatavého moku mohli připít o Vánocích.

Kostel je otevřen každému

Spolehlivým magnetem, který přitahuje návštěvníky, je neotřele rekonstruovaný a nikdy nezamčený kostel se skleněnou střechou, který se nikdy nezamyká. Smí se v něm například konat svatby snoubenců různých vyznání. Ročně se jich tady odehraje několik desítek a zisk z nich pomáhá rozvíjet místní komunitu.

Před pětadvaceti lety byl přitom ruinou. Suchárovi, který místo objevil náhodou, když na konci osmdesátých let coby jeden z vedoucích na letním táboře hledal místo pro bojovku, Neratov učaroval tak, že si slíbil jednou se sem vrátit a kostel obnovit.

Cesta do neznáma

Po revoluci jako oficiálně vysvěcený kněz dostal na starosti farnosti Orlických hor. Své vizi věřil natolik, že přesvědčil dvě rodiny s malými dětmi, aby se spolu s ním do Neratova přestěhovaly. A to na počátku nebylo v Neratově ani kde bydlet, domy byly v dezolátním stavu.

Obě rodiny, které se rozhodly následovat farářovy vize, radikálně změnily svůj dosavadní život. Kromě vlastních dětí si navíc vzaly do pěstounské péče další, a to s mentálním postižením.

„To byla obrovská odvaha přestěhovat se i s dětmi z civilizace se všemi jejími vymoženostmi v podstatě do pustiny bez jakéhokoli vybavení. Prostě jít za svou vizí vybudovat místo pro lidi s postižením a pomáhat jim,“ popisuje dlouholetá podporovatelka a zaměstnankyně Neratova Zdeňka Burešová.

Rodiny sester Jany Němcové a Marie Malíkové spolu s farářem Josefem Suchárem začaly budovat společenství, které dnes dává rodinné zázemí a práci desítkám lidem, a to nejen s mentálním postižením.

"Už na počátku jsme si řekli, že obnovíme poutní místo smíření pod ochranou Panny Marie Nanebevzaté, ale že ten princip smíření bude v pomoci potřebným a zvláště dětem. Od počátku jsme Neratov spojili s lidmi s handicapem. Obnovu kostela a obce jsme však nedělali pro ně, ale společně s nimi - to se povedlo a funguje to tak dodnes," přibližuje Suchár.

Začátky nebyly jednoduché, o smyslu obnovit život na vesnici a dát šanci lidem s postižením musel Suchár přesvědčit více lidí než své přátele. Potřeboval, aby jeho plánům uvěřili i místní. Neratov sice měl na začátku devadesátých let jen dva stálé obyvatele, ale v okolí bylo a je nemálo chatařů, navíc je součástí nedalekých Bartošovic.

"Josef, který nikdy nepil, ani na našich velkých rodinných oslavách, se kvůli Neratovu rozhodl dát si tu a tam panáčka slivovice s místními - uvědomoval si svou jinakost, byl kněz, do vsi přiváděl zvláštní lidi, zůstat abstinentem by bylo další známkou odlišnosti," vypráví Nekvinda.

"Hospoda je v naší zemi prostě základ, v ní domluvíte vše potřebné, v ní máte šanci mluvit s lidmi o tom, co v Neratově děláte a proč," krčí rameny Suchár.

Video: život v Neratově

Okolo kostela se podařilo postavit nejen obnovit obec, ale vybudovat i ekonomicky stabilní podnikání. Sdružení například získalo ocenění odborníků i veřejnosti, Cenu Floccus, a to hned v prvním ročníku, který Nadace České spořitelny vyhlásila v roce 2015. 

 "Obnovili jsme tradici poutního místa, poutníkům jsme tak potřebovali nabídnout občerstvení, místo k odpočinku i suvenýry na památku," vysvětluje Suchár.

Neratov disponuje jídelnou a hospodou, kavárnou, ubytovnou, obchůdkem, kde si můžete koupit výrobky z neratovských keramických, textilních, košíkářských a dalších dílen. Postupně tak neratovští budovali, co sami potřebovali k žití v obci a co očekávali návštěvníci.

"V roce 2011 jsme změnili strategii, začali jsme se věnovat tzv. sociálnímu  podnikání. Naším dlouhodobým cílem je udržitelnost našich aktivit," upřesňuje Nekvinda.

"Asi nejbláznivější zakázku, kterou jsme zpracovávali, byly pytlíky s uhlím -  jedna firma si je objednala jako dárek zaměstnancům k Mikuláši. Aby nám nenavlhlo, měli jsme fůru složenou v jedné z našich dílen a uhlí jsme vážili na lékárenských vahách," směje se vedoucí dílny Kopeček Bohumila Bukáčková.

Video: kostel v Neratově