Část povinnosti chovatel je uvedena v plemenářském zákoně, který upravuje chov hospodářských zvířat. Dále je zde zákon o ochraně exotických druhů, týkající se chovu volně žijících zvířat spadajících pod hlavičku CITES, kde jsou uvedeny primárně chráněné a exotické druhy. Jiný zákon upravuje chov tzv. „zvířat vyžadujících zvláštní péči“, což jsou například outloni, vyžadující tmu a dostatek hmyzu. Stěžejním zákonem je zákon na ochranu zvířat proti týrání a zákon na ochranu přírody a krajiny.

Co se týče chovu zájmových zvířat, zejména psů, koček a fretek, dalo by se říci, že se jejich chov řídí primárně jedním zákonem a jednou prováděcí vyhláškou. Paradoxem je, že v rámci chovu mají psi a kočky menší práva než třeba dobytek.

Stěžejní zákon na ochranu proti týrání ukládá povinnosti každému majiteli i chovateli zvířat. Jsou tu ukotveny povinnosti, jako je poskytnutí potravy, vody a přístřeší, až po zákaz opuštění zvířete, povinnost bránit šíření nákazy, případně zabránit jeho emočnímu strádání.

V tomto zákoně se chovatelem rozumí každý, kdo zvíře vlastní, chová, převáží nebo pouze hlídá. Dle tohoto zákona lze posuzovat i majitele psího salonu nebo sousedku, která vám venčí psa. Dokonce i myslivce. Jednou z jeho povinností je totiž starání se o divokou zvěř.

Velice zjednodušeně by se dalo říci, že chov a vlastnictví zvířete úzce souvisí s welfare zvířat, neboli s jejich životní pohodou. Welfare má pět základních bodů. 

Welfare zvířat

1) Svoboda od hladu a žízně
2) Svoboda od nepohodlí (ve smyslu poskytnutí přístřeší)
3) Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění
4) Svoboda od strachu a stresu
5) Svoboda projevit přirozené chování

Činnosti, situace nebo prostředí, které porušuje jeden z těchto bodů, se dá považovat za týrání zvířat.

Logo pořadu Kočka není pes

Eliška Coufalová, Nadace na ochranu zvířat