V prvé řadě je potřeba psa nelitovat, a to ani v duchu. Pes pozná, jak se cítíte a je-li ve vás lítost, zesílíte tu jeho, čímž způsobíte sebelítost, a už naše babičky věděly, že sebelítost je nejkratší cestou do hrobu. Stejně tak je důležité nenechat psa utéci nebo zalézt před zdrojem jeho strachu do malého prostoru (pod postel, do koupelny apod.). To vše totiž strach jen posiluje.

Celá terapie je postavena na postupné, řízené imunizaci, tj. zvykání si na nečekaný podnět. Nejtěžší na této terapii je vždy vlastní sebereflexe, tedy ovládání sebe. Vašimi pocity totiž celou terapii řídíte. Stejně tak může být pro někoho složité umět psa číst v reálném čase a předvídat jeho chování i ve chvíli, kdy ho překvapíte předem připraveným podnětem. Veškeré podněty lze nasimulovat.

Například zvuk bouřky lze stáhnout na internetu a pustit z pořádných beden, také silvestrovskou rachejtli snadno koupíte. Podněty se zpočátku aplikují postupně a očekávaně. Nejprve zlehka z velké dálky a psa je třeba upozornit, že “lekačka” přijde. Nezapomeňte, že má pes reflexní oblouk (neboli takzvané dlouhé vedení) v průměru jednu sekundu, u velkých plemen typu tosa-inu nebo doga jsou to vteřiny dvě.

Logo pořadu Kočka není pes

Přesnou délku reflexního oblouku zjistíte tak, že dáte psu jednoduchý, známý povel bez vyslovení jména v nečekanou chvíli, kdy je zaujatý něčím zajímavým. Ve chvíli, kdy pes na povel byť nenápadně zareagoval, proběhl reflexního oblouku.

Zpočátku se pes lekne, to víme a počítáme s tím. Proto mějte psa už několik dní předem na širokém, dobře dotaženém koženém obojku, aby se neuškrtil na tenké strunce, nevyvlékl se z textilního obojku a podobně. Celý návod si můžete přečíst v mé knize s názvem “Jak poznat psí duši”. Pokud byste si i přes to nevěděli rady, kontaktujte mne (www.psycholog-psu.com) a domluvíme si schůzku, na které vám vše vysvětlím a předvedu.

Rudolf Desenský, Kočka není pes