Máte okolí Liberce prochozené?
Odmalička jsme chodili na Ještěd, na Pláně nebo do Bedřichova. Liberec má velkou výhodu, že kamkoli se vydáte, je to do kopečka a vy někam dojdete a pak se kocháte výhledem. To je na těch výletech hezké.

Jezdíte ještě do Liberce? Máte tam svá místečka?
Ano, jsem tam poměrně často a mám tam víc oblíbených míst. Třeba u přehrady, pak Starý Harcov a dál. V každém ročním období si rád zajedu na Ještěd, kde mám takovou „svou“ skalku. Tam si sednu, koukám na Liberec a čistím si hlavu.

Cestujete rád?
Moc rád, jen jsem teď dlouho nikde nebyl. Já toho přes sezonu nacestuju dost s divadlem nebo s Real Top Praha, což je tým, se kterým děláme fotbalovou charitu. Právě s Real Topem se dostaneme do různých končin naší republiky.

Máte čas se rozhlédnout po okolí, nebo znáte jen fotbalová hřiště?
Máte pravdu, že co se týče rozhlížení po okolí, tak to žádná sláva není. Podaří se to spíš v případě, že máme možnost na daném místě přespat, a to se děje spíš ve výjimečných případech. Hrajeme od začátku května každý víkend a zápasů je hodně. To pak jedeme v sobotu udělat dobrý skutek a zase rychle zpátky domů. Takže jsem spíš znalcem fotbalových hřišť než okolí.

Kde mají fotbalové hřiště nejmalebnější?
Zrovna nedávno jsem měl práci na Slovensku v Popradu a shodou okolností jsme měli base camp na hřišti místního fotbalového klubu, to bylo opravdu nádherné. Hřiště bylo mezi poli, kolem dokola stály vzrostlé topoly, za kterými čněly Vysoké Tatry, které vypadaly, jako kdyby byly nakreslené. Takže konkrétně tohle hřiště se mi moc líbilo, čemuž dopomohla skvělá viditelnost, díky které byla vidět krásná příroda.

Zdá se, že horal ve vás zkrátka je. Když vidíte hory, tak se ve vás probudí.
No, že bych se úplně zabýval turistikou, to ne. To bych asi urazil všechny turisty. A kdybych řekl, že jsem horal, to bych zase urazil všechny horaly. Já to zkrátka mám rád, proto jezdím na hory každý rok. Hlavně na snowboard, protože sníh mi cizí není a kopce také ne. Ale je fakt, že pěšky chodím rád. Třeba po Praze. Veškerou práci mám v centru a bydlím v Dejvicích. Když se po práci zdržím v nějaké hospůdce, tak pak jdu pěšky klidně ze Žižkova až do Dejvic.

Co vás spojuje se Žižkovem?
Hraní na letní scéně pod žižkovskou věží, která je dominantou této městské části. A už se moc těším na ten krásný prostor, který je navíc zastřešený a kde se hrají pěkné věci. Doufám, že tam za námi přijdou diváci.

Takže se může stát, že po představení na letní scéně divadla Kalich přijdete domů pěšky až za kuropění?
Když se zadaří a odejdu později, tedy v čase, kdy za hodinu svítá, protože cesta pěšky je přibližně na hodinu, přicházím za kuropění. Ale dá se také odejít dřív. (smích) To pak přicházím domů za tmy.

Kde se vám v Praze ještě líbí? Jsou to Dejvice, kde bydlíte?
Ano, tam to mám moc rád. Když se z Hradčanské přejde přes železniční přejezd do Pelléovy ulice, člověk má pocit, že byl před chvílí ve velkoměstě a najednou je tak trochu na vesnici. Tam to mám rád pro tu atmosféru, která mi něčím strašně připomíná Liberec. Je to tím, že je tam klid, je to menší čtvrť, kde se cítím dobře. A když pak z Dejvic vyrazím za prací do centra, trvá to stejně dlouho, jako když do centra vyrazím v Liberci z místa, kde jsem se narodil. Zkrátka mi to připomíná moje rodné město. Proto mám Dejvice rád.