Prozradíte, co vás před lety přesvědčilo, abyste vzal roli v Modravě?
Pokud si vzpomínám, bylo to v roce 2008 a dělal jsem tehdy něco, čemu se dnes říká casting, ale vůbec jsem nepočítal s tím, že bych byl vybrán. Když mi režisér Jaroslav Soukup nějakým zázrakem tu roli svěřil, byl jsem moc rád. Natočili jsme pilotní díl – a pak se hodně dlouho nic nedělo. Nakonec se ale natáčet přeci jen začalo a už tu máme třetí řadu. Jsem velmi šťastný, že v tom projektu můžu účinkovat, protože jsem se setkal se skvělými lidmi, počínaje výbornými kolegy, přes dokonale sehraný štáb, kameramana Vladimíra Holomka a konče osobností samotného pana režiséra, který je na natáčení vždycky perfektně připravený, a kromě toho je i vynikajícím člověkem. Pokaždé, když jsem přijížděl na natáčení, jsem se na všechny vyloženě těšil.

Jak jste si sám pro sebe vystavěl postavu majora Václava Koutného?
Ta figura už byla stvořená od Jaroslava Soukupa, který je zároveň autorem scénáře, takže jsem si ji příliš vytvářet nemusel. Pan režisér o ní rád říká, že takového hodného šéfa by si asi přál každý. Major Koutný se ani nedostává do nějakých velkých akčních scén, jeho působiště bylo převážně ve výslechových místnostech – a to už byla normální herecká práce.

Co vy a detektivky?
Občas se na detektivky koukám. Nedávno reprízovali v televizi film Smrt za oponou, kde jsem hrál po boku Miroslava Horníčka takové kriminalistické ucho. Pak jsem absolvoval řadu detektivek u režiséra Dušana Kleina, které vyvrcholily Sázkou na třináctku. Rád také vzpomínám na jeho Hříchy pro pátera Knoxe. Ale takovou šarži, jakou je major, jsem snad ještě nikdy neměl.

Všichni herci ze seriálu si pochvalovali, že úžasný bonus bylo natáčení v nádherné šumavské přírodě…
To mě trochu minulo. Měl jsem jen pár obrazů, kdy major Koutný je na své chatě, což bylo kousek pod Srním, anebo rybaří u svého kamaráda, a to se točilo v Aníně, ale převážně jsem se vyskytoval v Klatovech, kde jsme natáčeli hlavně v prostorách skutečného policejního ředitelství, a to za plného provozu! Takže příliš šancí na toulky Šumavou jsem neměl. Nicméně občas se podařilo, že jsem měl třeba den volna a zajel jsem si například na Kvildu.

Také jsem se od vašich kolegů dozvěděl, že jim Šumava učarovala a rádi a často tam teď jezdí i mimo natáčení. Stal jste se rovněž pravidelným návštěvníkem toho kraje?
Šumava je krásná. Už před natáčením Policie Modrava jsem tam několikrát byl se svou manželkou na výletě. Ale já mám chaloupku na opačném konci republiky, pod Lužickými horami, kde je také nádherná příroda. Zvykl jsem si tam jezdit a u toho už asi zůstanu.

Takže jste chalupář?
To bych o sobě neřekl. Spíše chaloupku jaksi udržuji v jejím pozvolném chátrání. Čím více jí přibývá let, tím více je tam práce a zase práce. Někdy přijedu a nevím, kam dřív skočit. Ale mně to nevadí. Jde o příjemnou práci uprostřed přírody. Internet tam mám pouze v mobilu, takže mě nikdo příliš neotravuje. Je to pro mě hezký odpočinek.

Co vás v nejbližší době čeká v profesní oblasti?
Mám nějaké pracovní nasazení v Divadle na Vinohradech, kde jsem už třiapadesát let. Vedle toho hraju i v Divadle Na Jezerce s Jiřinkou Bohdalovou ve hře Paní plukovníková. Pak s Haničkou Maciuchovou Ještěrku na slunci v Divadle v Řeznické a v Divadle v Rytířské s Petrem Kostkou a Mirkem Vladykou v představení Hrdinové, které je zároveň i zájezdové. Takže práce je dost.

JIŘÍ RENČ