Co všechno jste věděl o Watchmenech, než jste se rozhodl přijmout v nich roli?
Zamiloval jsem si Damonovo velké nadšení, které člověka dokáže strhnout, a také šíři jeho představivosti. Rychle myslí, rychle mluví, úplně mě tím ohromil. Tehdy mě napadlo, že sice netuším, o co půjde, ale bude to zajímavé a určitě se vyplatí zariskovat a vstoupit na palubu. Zároveň jsem pak věděl, že můj příběh bude po většinu času probíhat paralelně, a zajímalo mě, jak může takový druh vyprávění dopadnout. Hlavně mi ale napověděla intuice, že mám roli přijmout. Když dokázal Damon takhle ovlivnit mě, určitě přesvědčí i diváky. K tomu jsem mohl pracovat s kolegy, se kterými jsme užili spoustu zábavy. A navíc jsme většinu času natáčeli ve Walesu.

Podle čeho si vlastně dnes volíte role? Podle instinktu?
Intuice. Intuice, intuice, intuice. Popravdě se ji snažím aplikovat vždycky a na všechno. Neexistuje lepší vodítko, ani pracovně, protože každý filmový či televizní projekt je složen z mnoha věcí. Kdo ho natáčí, kdo ho napsal, jaký je příběh, jaká je postava, kdo bude dílo produkovat a prodávat… Vše je propojené. A vyznat se v tom lze jen pomocí intuice.

Jak se vám tedy nakonec vaše postava neobyčejného aristokrata líbí?
No, je docela praštěný. Ale líbí se mi, že se liší od svého pravzoru z komiksů, takhle už je pro mě přijatelnější. Damon Lindelof mu navíc dal do vínku smysl pro svérázný humor a k tomu i zpochybnil jeho pozici nejchytřejšího muže na planetě. To si v seriálu o sobě myslí už asi jen sám Adrian Veidt.

I seriáloví Watchmeni, stejně jako ti komiksoví, převracejí všechny zaběhlé řády superhrdinských příběhů. Vy sám jste se pak již superhrdinských filmů zúčastnil jako Alfred, sluha zatím posledního Batmana v podání Bena Afflecka. Jak jste se po této zkušenosti cítil ve světě Strážců?
Tentokrát ten svět vlastně ani není komiksový. Je to prostě jiná realita. Nehraju v něm žádného hrdinu, jen člověka, který se chová nějakým způsobem. Mohlo by se to odehrávat ve Francii 17. století. Ten svět, do kterého můžete vstoupit, má jen zvláštní pravidla a dějí se v něm a budou se dít zvláštní věci. Ano, jednotlivé scény vycházejí z komiksových knih a stejně tak je struktura vyprávění komiksová, tedy plná záblesků minulosti i budoucnosti a paralelně se odvíjejících příběhů. Navíc je vše doplněno různými dovětky a komentáři k politické a sociální situaci daného světa. Na druhé straně se v něm ale píše rok 2019 a v mnoha ohledech je podobný tomu našemu. Popravdě, ať hrajete kohokoli, bude žít v nějaké jiné situaci a v odlišném prostředí, než jaké obýváte vy sami. Překvapit dokáže každá role.

Mimochodem, jak jste na tom vy se sledováním televize?
Dívám se. Trochu. Ne moc. Vždycky rozkoukám nějaký seriál a pak se ho snažím dohánět, ale většina těch největších mě minula. Naštěstí tam na mě někde čekají. To je na současné televizi to nejlepší, můžete v ní sledovat i věci, co jste nestihli. Pravidelně si ale zapínám jen večerní zprávy, když to jde, občas se podívám na pár dílů starých britských hudebních pořadů a pak si jdu lehnout.

Připravil DANIEL STORCH