Všestranně nadaný zpěvák, herec, tanečník, mim a režisér Josef Laufer byl za socialismu velkou hvězdou, například jeho píseň Sbohem, lásko, já jedu dál, se stala neoficiální hymnou řidičů kamionů. Dokázal se prosadit i v zahraničí.

Po revoluci v roce 1989 na svou úspěšnou kariéru navázal, ale jen těžko se zbavoval znamení zrádce, když vyšla najevo jeho spolupráce s StB. Řada umělců se od něj navíc odvrátila už v sedmdesátých letech, když nahrál píseň s textem zaměřeným proti rozhlasové stanici Svobodná Evropa.

S příbuznými už se nesetkal

Josef Laufer se v roce 1939 narodil ve Francii českému lékaři a španělské zdravotní sestře. Jeho rodiče se seznámili, když Maxim Laufer v roce 1936 jako dobrovolník bojoval ve španělské občanské válce. Za druhé světové války rodina z Francie odešla do Velké Británie, kde otec začal působit jako lékař ve službách RAF.

František Ringo Čech byl převezen do nemocnice
František Ringo Čech je v nemocnici. Údajně prodělal mozkovou příhodu

Když se v roce 1947 Maxim Laufer vrátil se ženou a dvěma syny do Československa, žádné příbuzné už zde nenašel. Rodinu s židovskými předky nacisté vyvraždili. „Jedna z otcových sester byla operní pěvkyní, ale bohužel zahynula v koncentráku,“ vzpomínal v rozhovoru pro Deník Josef Laufer.

Chytrý, velmi pohledný a talentovaný Josef, který navíc mluvil několika světovými jazyky, začal po návratu ze základní vojenské služby studovat DAMU, ale vedle toho založil pantomický soubor RADAR, vyučoval pantomimu na konzervatoři, jako herec vystupoval v Národním divadle i v divadle Semafor a působil jako tlumočník na Kubě.

Projevil se i jeho pěvecký talent, takže natáčel pro domácí i zahraniční gramofonové společnosti, a objevil se také ve filmu, mimo jiné v nesmrtelném muzikálu Starci na chmelu. Od té doby své schopnosti prokázal rovněž jako tanečník, choreograf, kaskadér, akrobat, textař, scénárista a moderátor.

Kšiltovka od George Harrisona

Brzo ho objevily zahraniční filmové produkce, takže si zahrál se slavnými hvězdami, třeba s Alainem Delonem, Geraldine Chaplinovou nebo s Eltonem Johnem. Josephina Bakerová mu dokonce ukázala všechny svoje adoptivní děti, zatímco člen Beatles George Harrison mu v Liverpoolu, zcela šokován, že vidí člověka, který žije za „železnou oponou“, věnoval svou kšiltovku.

„A tu mi pak v karlínském divadle, kde jsme hráli muzikál Gentlemani, někdo šlohnul,“ prozradil před lety Josef Laufer v rozhovoru pro Deník.

Josef Laufer
Návštěva u Josefa Laufera: Nejpříjemnější je lenošit

Vrcholem sobotní televizní zábavy býval v někdejším Československu pořad Ein Kessel Buntes, vysílaný z východního Berlína. Jeden takový sobotní večer Josef Laufer moderoval a uplatnil zde i své jazykové schopnosti. Hovořil samozřejmě německy, ale když se objevil anglicky mluvící host, dokázal okamžitě přeladit. V té době taková jazyková vybavenost  rozhodně nebyla běžná.

V Československu se objevil v řadě zajímavých snímků ve vedlejších rolích, mimo jiné ve filmech Petrolejové lampy, Panna a netvor či Den pro mou lásku.

Zdroj: Youtube

Hlavní roli a velkou příležitost dostal v 80. letech ve filmech Zuřivý reportér a Lovec senzací, kde ztvárnil legendárního novináře Egona Erwina Kische. V tehdejším západním Německu televize dílo uváděla jako pětidílný seriál. Diváci si ho oblíbili také díky roli v seriálu Cirkus Humberto.

Oženil se se známou kostýmní výtvarnicí Irenou Greifovou a vychovávali spolu dceru Ester a Irenina syna Karla.

Oslava agenta

Jeho pověst člověka i umělce však kazilo několik kontroverzí. V roce 1976 napsal a nazpíval píseň Dopis Svobodné Evropě, oslavující českého tajného agenta Minaříka, který do tehdejší protistátní rozhlasové stanice v Německu pronikl a několik let v ní působil. Kvůli této písni s ním pak někteří zpěváci odmítli vystupovat a objevily se i další problémy.

Zdroj: Youtube

V operativním svazku STB nazvaném Pepík z 3. března 1976 se píše, že Laufer začal dostávat anonymní dopisy. „Rovněž při parkování svého vozidla je mu toto poškozováno a jsou vráceny vstupenky na jeho představení. Na základě této situace se Laufer dostává do duševní krize a neví, co by měl pro svoji obhajobu dělat, neboť v tom vidí záměr některých osob na jeho znemožnění a způsob jak zastrašit další osoby, které se v politické písni také angažují,“ uvádí se ve spisu.

Dopad písně pocítila i Lauferova žena Irena, která se přátelila s disidenty, ale když s manželem přišla na nějaké setkání, lidé prý začali odcházet a dávali najevo, že Laufer není vítán.

Ostrov pokladů

Po roce 1989 Josef Laufer pokračoval v umělecké činnosti. Hrál v muzikálech Pokrevní bratři, Hamlet, Gallieo, Jekyll a Hyde, ve filmových komediích Kameňák, působil v zahraničí jako televizní režisér a režíroval i operní představení.

Těsně před osudnou operací pracoval s kamarádem Zdeňkem Hrubým na muzikálu Ostrov pokladů, který pak s úspěchem uvádělo Divadlo Broadway. Bohužel už bez Laufera. Muzikál dopsali pouhé dva dny před Lauferovou hospitalizací. 

Rozloučení s Irenou Greifovou v motolském krematoriu.
Rodina se rozloučila s autorkou kostýmů Noci na Karlštejně Irenou Greifovou

Po operaci se objevilo několik fám, například, že šlo o pouhou operaci kolena. „Mohu potvrdit, že Josef Laufer podstoupil v pondělí operaci srdce, která byla plánovaná. Od jeho dcery Ester vím, že byl po lékařském zákroku uveden do umělého spánku,“ sdělil pak producent Divadla Broadway Oldřich Lichtenberg.

Josef Laufer je od té doby v kómatu. Na sklonku loňského roku po dlouhodobých zdravotních problémech zemřela jeho manželka Irena. Její muž se s ní rozloučit nemohl.