Karel Gott se narodil 14. 7. 1939 v Plzni, nicméně už v roce 1945 se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde se později v ČKD Praha—Vysočany vyučil elektromontérem. Přes angažmá v Semaforu, z něhož pocházejí jedny z jeho dodnes nejhezčích písní, a divadlo Apollo se spolu se sourozenci Štaidlovými propracoval až k angažmá v Las Vegas v roce 1967. Postupně dobyl nejen naši vlast, ale i Německo, Polsko a vlastně celou střední Evropu.

Ačkoli začínal jako zpěvák tanečních písní, díky klasické pěvecké průpravě dokázal zazpívat i operní árie nebo italské canzonetty. Měl své pravidelné pořady v televizi, zahrál si v několika filmech, získal spousty ocenění, stal se nejúspěšnějším zpěvákem v anketě Zlatý slavík a celosvětově prodal 50 milionů desek.

Z několika vztahů se mu narodily čtyři dcery a jediná žena, které řekl své ano před oltářem, je Ivana. To jsou ve zkratce fakta, která zná o Karlu Gottovi každý. Stále se ale dají najít i zajímavosti, které znají jen jeho skalní fandové.

*1960 Poprvé si veřejně zazpíval na trampském potlachu ve Hvězdonicích. V témže roce se poprvé objevil v televizi s Orchestrem Karla Vlacha. Vystupoval v pražských kavárnách Vltava, Astra a Alfa. Vyšla mu také první písnička na gramofonové desce — duet s Vlastou Průchovou Až nám bude dvakrát tolik.

*1964 Vyhrál svého prvního Zlatého slavíka a písnička Oči máš sněhem zaváté zvítězila v kategorii nejlepší píseň.

*1967 Vystoupil na světové výstavě Expo v Montrealu. V té době už byl známý v Rakousku, ve východním i západním Německu nebo v Polsku. V tomtoto roce získal Zlatého slavíka Waldemar Matuška. Karel Gott absolvoval půlroční angažmá v hotelu Frontier v Las Vegas.

*1968 S písničkou Lady Carneval vystoupil na festivalu Zlatý kohout v Rio De Janeiru. Tentýž rok reprezentoval Rakousko ve Velké ceně Eurovize a vznikla tradice jeho vánočních koncertů v Lucerně.

Karel Gott na archivních fotografiích 

*1969 Pro gramofonovou společnost Polydor natočil album Die goldene Stimme aus Prag, které se stalo druhým nejprodávanějším albem v Německu, a absolvoval první větší turné po německých zemích.

*1970 Natočil album Der Star meines Lebens, které v Německu překvapivě neuspělo. „Ze všeho, co jsem tam udělal, se jediná deska neprodávala dobře, a to byla ta, kterou jsem si prosadil sám, Der Star meines Lebens,“ řekl později Gott pro časopis Melodie.

*1971 Střední Evropa mu ležela u nohou, absolvoval turné po západní Evropě a v Londýně jednal s Johnem Lennonem a Yoko Ono o společných koncertech v Praze pro SOS vesničky.

*1973 S režisérem Jánem Roháčem začal připravovat televizní pořad Karel Gott ve Slaném. Bylo natočeno deset dílů. Měla premiéru pohádka Tři oříšky pro Popelku, kde zazněla píseň Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš.

*1974 Dostal cenu Zlatý mikrofon pro nejúspěšnějšího německého interpreta roku, titul Hvězda roku od britského hudebního časopisu Music Week nebo cenu Třešňové květy na festivalu v Tokiu.

Zádušní mše za Karla Gotta:

*1977 V Sovětském svazu byl vyhlášen nejpopulárnějším světovým zpěvákem, absolvoval turné po japonských městech a japonská gramofonová společnost Nippon Columbia mu vydala anglicky nazpívané album Go In Search of Happiness (Jdi za štěstím). U Polydoru mu vyšel singl Biene Maja (Včelka Mája). Stejnojmenná písnička se ihned zařadila mezi nejúspěšnější hity Radia Luxemburg.

*1979 Vystoupil na slavném festivalu v Nashvillu za doprovodu sboru Elvise Presleyho The Jordannaires. S Julií Migenesovou, sólistkou Metropolitní opery v New Yorku, si zahrál ve filmu Graf Thurn lässt bitten, ke kterému napsal scénář Jaroslav Dietl a hudbu Karel Svoboda.

*1982 Absolvoval velké západoevropské turné a vystupoval na Kubě.

*1983 V anketě Zlatý slavík ho porazil Miroslav Žbirka, ale prestižní cenu dostal třeba v Mnichově, kde mu byla udělena Zlatá medaile Hermanna Lönse za interpretaci německých lidových písní. Za totéž získal i Zlatou harfu ve Stuttgartu.

*1986 V anketě Zlatý slavík 1985 skončil až třetí za Peterem Nagyem a Daliborem Jandou s třetí byl i následující dva roky. Dostal ale cenu Zlatá jehlice Polydoru za dvacet let úspěšné spolupráce. To se před ním povedlo jen Herbertu von Karajanovi a Leonardu Bernsteinovi. Získal také Anténu cti BRF (belgický rozhlas a televize) jako nejpopulárnější interpret tamní hitparády za posledních pět let.

*1987 Na osobní pozvání Michaila Gorbačova zazpíval na mezinárodním fóru Za svět bez jaderných zbraní a za přežití lidstva.

Poslední rozloučení s Karlem Gottem v Praze:

*1989 Tři týdny zpíval na zaoceánské lodi, která plula z Havaje do Panamy se zastávkami na Jamajce, Hondurasu a v Acapulku. Absolvoval i improvizovaný koncert v hotelu Sands v Las Vegas. 4. prosince spolu s Karlem Krylem zazpíval státní hymnu na balkonu Melantrichu na Václavském náměstí.

*2000 Absolvoval koncert v newyorské Carnegie Hall, kam se vrátil ještě jednou za pět let, pokaždé v doprovodu Heleny Vondráčkové.

*2008 Duet s německým raperem Bushidem Für immer Jung (Být stále mlád) se stal v Německu Hitem roku.

*2012 Při udílení slovenských hudebních cen zvítězil v kategorii Zpěvák roku v zahraničí. V hlasování porazil Eminema i Eltona Johna.

*2017 Získal významnou německou cenu za celoživotní dílo nazvanou Goldene Henne (Zlatá slepice).

Vzpomínky kolegů

*Pavel Šporcl  „Zážitků s Karlem Gottem mám hodně. Potkávali jsme se při různých společenských příležitostech, na hudebních vystoupeních a koncertech, byl jsem hostem oslav jeho 70. i 80. narozenin. Při těch posledních jsem mu jen v kruhu jeho nejbližších přátel zahrál píseň Mít talent, co měl Paganini, kterou zpíval a která i mne provází celým mým životem. On přijímal pozvání na moje koncerty a byl kmotrem i několika mých CD. Vážili jsme si jeden druhého a mně bylo ctí považovat se za jeho přítele. Vždy se choval velmi skromně a přátelsky, neustále rozdával dobrou náladu. A témat k povídání jsme měli nesmírně mnoho. Byl mojí velkou inspirací.“

*Halina Pawlowská  „Banánové rybičky třikrát získaly v televizní anketě TýTý cenu za nejlepší pořad roku. A jednoho roku byl zároveň nejlepším hercem vyhlášen Miroslav Donutil a nejlepším zpěvákem se stal Karel Gott. Miroslava Donutila napadlo, že by bylo fajn udělat Banánové rybičky s tématem „my tři vítězové“. Opravdu jsem to tak udělala. Dva dny před natáčením mě Karel pozval k sobě domů. Tenkrát ještě nebyl s Ivankou, a tak jsem nadšeně přiběhla na Bertramku, i když jsem si v duchu říkala, že ze mě bude chtít nenápadně vymámit, na co se ho budu v tom pořadu ptát. On se vůbec neptal a rovnou mi říkal, co bude odpovídat. Všechno bylo ohromně zajímavé, a tak jsem mu slíbila, že se ho na to nenápadně zeptám. Nakonec to dopadlo úplně jinak. Natáčelo se živě, s publikem, a hned na začátku si vzal slovo Mirek Donutil a mluvil a mluvil a mluvil. Říkala jsem si, že mu do toho skočím, až se nadechne. Ale Mirek se asi 40 minut nenadechl. Bylo to poprvé v historii Banánových rybiček, kdy jsme se stejnými hosty museli natočit dva díly. V prvním mluvil Mirek Donutil, ve druhém zase jenom Karel Gott. Oba díly samozřejmě patřily k těm nejúspěšnějším.“

*Václav Kopta „Na Karla Gotta budu vždy vzpomínat jako na laskavého a nesmírně pracovitého člověka, který byl zářným příkladem rčení, že talent bez tvrdé práce není nic! Můj otec Pavel Kopta pro Karla napsal slova, která dnes znějí dvojnásob aktuálně: Já nechci růži na rakev, já nechci pláč, já chci jen zpěv. A do hrobu mi dejte píseň. A zpívejte mi naposled Ave Maria…“

*Leoš Mareš Moderátor Leoš Mareš, na jehož koncertě v O2 areně letos v květnu Karel Gott naposledy stál před velkým publikem, na otázku: „Jak budete vzpomínat na Karla Gotta?“ odpověděl v SMS zprávě: „Nezlobte se, slova došla.“

Na shledanou, Mistře!

Je tomu více než patnáct let, kdy jste mě dojal k slzám. Byl to můj velký den. Vdávala jsem se. Kolegové z redakce si pro mě tenkrát připravili překvapení. Ve velkém sále nás všechny usadili jako v divadle. Já a můj manžel jsme měli vyčleněné židle uprostřed před plátnem. Všichni ztichli. Začala hrát moje oblíbená písnička a na plátně vyskakovaly fotky ze zákulisí focení a rozhovorů se známými osobnostmi, na které navázalo video i s jejich osobními vzkazy pro nevěstu a ženicha. Kromě Pavla Lišky, Jana Saudka, Jirky Mádla, Martiny Kociánové a dalších byl poslední vzkaz od Vás. Rozplakala jsem se. I na tomto vzkazu jste si dal záležet. A vždy, když jsem Vám volala s prosbou o rozhovor, nikdy jste neřekl ne. Děkuji Vám za Vaši úctu a profesionalitu.

Milý Karle, chtěla bych Vám vyřídit do nebeských bran ještě jeden velmi důležitý vzkaz od prababičky, která, když jste k ní před nedávnem po koncertě přistoupil, dokonce vyskočila z invalidního vozíku, jen aby Vás mohla obejmout. Tehdy jsem plakala podruhé. Tak tato Vaše fanynka, která oslavila 5. října devětadevadesáté narozeniny, Vám vzkazuje: „Ty můj kluku. Já jsem ti tady připravila hořické trubičky, napsala dopis, a ty už si ho bohužel nepřečteš.“

A teď se mi kutálejí slzy po tváři potřetí. Sbohem, náš zlatý Slavíku. Bohumila Čiháková, šéfredaktorka magazínu deníku Víkend