Vzpomínky na Karla Schwarzenberga, reakce osobností, komentáře a další texty Deníku najdete pohromadě ZDE
Rod Schwarzenbergů původně patřil mezi nejbohatší rody Rakouska. Později Schwarzenbergové vlastnili téměř celé jižní Čechy. A původně německý rod pak zcela srostl s českým prostředím. Jejich rodovým heslem na erbu bylo: NIL NISI RECTUM - Nic než právo.
Nedávno zesnulý Karel Schwarzenberg, muž, který byl jednou z nejvýraznějších postav české polistopadové politiky, měl opravdu zajímavé kořeny. Příslušníci rodu Schwarzenbergů totiž žili velmi dobrodružné životy. Prosluli nejen jako dobří hospodáři a dokonce i modernizátoři zemědělství, lesnictví a průmyslu, ale také jako odvážní vojevůdci.
Hrobka Schwarzenbergů v Třeboni:
Čím byli představitelé rodu Schwarzenbergů
- Adolf (*1551 †1600) – císařský polní maršálek, získal hlavu seldžuckého Turka (Seldžuka) do erbu a hraběcí titul
- Jan Adolf (*1615 †1683) – povýšen na říšského knížete a stal se maršálem
- Karel Filip (*1771 †1820) – diplomat, generalisimus - jeden z vítězných vojevůdců bitvy národů u Lipska
- Felix (*1800 †1852) – rakouský ministerský předseda, přispěl k potlačení revoluce 1848
- Karel III. (*1824 †1904) – zemský říšský poslanec, patřil k představitelům a tvůrcům programu české konzervativní šlechty a hájil českou otázku
- Bedřich (*1862 †1936) – předsedal Společnosti Národního musea, Národní besedě a České zemědělské radě
- Arnošt (*1892 † 1979) - v září 1939 byl jedním z 85 signatářů prohlášení české a moravské šlechty, které bylo adresováno prezidentovi Emilu Háchovi a ve kterém se podepsaní šlechtici přihlásil k českému národu
- František (*1913 † 1992) – působil na ministerstvu zahraničí, v roce 1939 pracoval více než rok v Kanceláři státního prezidenta Emila Háchy, kterému 6. 10. 1939 předal 3. šlechtické „Prohlášení české a moravské šlechty v září r. 1939”, kde se podepsaní šlechtici přihlásili k českému národu
- Karel VI. (*1911 †1986) – heraldik a historik, autor a signatář Prohlášení členů starých rodů vzhledem k nedotknutelnosti území Českého státu
- Karel VII. (*1937) – senátor, v letech 2007-2009 a 2010-2013 ministr zahraničních věcí ČR, poslanec
Za Zikmunda proti husitům
„První zmínka o tomto franckém rodu pochází z roku 1127. Prapředkové rodu se původně psali ze Seinsheimu a až na počátku 15. století získali panství a jméno Schwarzenberg. Krátce nato se Erkinger ze Schwarzenbergu (*1362 †1437) vypravil na křížovou výpravu proti českým husitům. Za odměnu získal nakrátko od krále Zikmunda některé statky v Čechách a povýšení do stavu svobodných pánů,“ vysvětluje web Historická šlechta.
Adolf Schwarzenberg (*1551 †1600) byl v bavorském a později i ve španělském vojsku. V roce 1594 přešel do služeb císaře. „Válčil v Uhrách a jeho nejslavnějším činem bylo dobytí pevnosti Ráb v roce 1598. Toto vítězství nad Turky slavila celá křesťanská Evropa. Císař Rudolf II. Adolfa vyznamenal, povýšil jej v roce 1599 do hraběcího stavu a do rodového erbu přidal havrana stojícího na turecké hlavě,“ uvádí web Historická šlechta.
Adolf zemřel, když se jeho vlastní vojáci při osvobozování Uher vzbouřili. Při dobývání Budína tolik trpěli hladem, že se chtěli vzdát Turkům. Adolf se postavil rázně proti takovému plánu a bohužel schytal kulku rovnou do hlavy. Později měl okázalý pohřeb a pomník mu dal postavit samotný císař.
Adolfův syn Adam (*1583 †1641) bojoval také ve válkách s Turky.
„Později přešel do služeb markraběte Arnošta a stal se jeho tajným radou a nejvyšším komořím. V braniborských službách zůstal i po smrti markraběte Arnošta, a ač katolík v protestantské zemi, stal se místodržícím a získával stále větší vliv na politiku státu. Po čase však upadl v nemilost, veškerý jeho majetek byl zabaven a potomci jej získali zpět až po letech,“ vypráví web Historická šlechta.
Začátky Schwarzenbergů v Čechách
Třináct let po Adamově smrti, v roce 1654, získali Schwarzenbergové inkolát, tedy něco jako středověkou obdobu občanství, v Čechách.
„V jižních Čechách zakotvil rod Schwarzenbergů v roce 1660, kdy Jan Adolf zakoupil panství Třeboň, následně pak Hlubokou nad Vltavou a další statky a panství,“ popisuje web zámku Orlík.
Josefina Marie kněžna ze Schwarzenbergu:
Jan Adolf Schwarzenberg (1615-1683), Adamův syn a tedy vnuk Adolfa Schwarzenberga, vykonával funkce válečného rady, císařského tajného rady a prezidenta říšské rady. Za věrné služby trůnu byl v roce 1670 povýšen do knížecího stavu primogeniturně děděného (primogenitura je dědický řád zajišťující přednostní právo prvorozeného při dědické posloupnosti, pozn. redakce) a stal se maršálem.
Jan Adolf I. byl velmi vzdělaný člověk. Hovořil několika jazyky. Byl také sběratelem a jeho bohaté umělecké sbírky se staly základem rodového jmění Schwarzenbergů.
„Vedle statků, které se mu podařilo získal po otci, obohatil majetek rodu o Třeboň, Křivoklát, Krušovice, Hlubokou a řadu dalších statků v Čechách. Tak zapustil rod Schwarzenbergů v Čechách kořeny natrvalo,“ vysvětluje web Historická šlechta.
Schwarzenberg velvyslancem v Římě, Schwarzenberg stavitelem plavebního kanálu
I další generace rodu Schwarzenbergů měly mezi sebou fascinující zajímavé muže. Jen namátkou: Jan Nepomuk (*1742 †1789) jel ve funkci císařského vyslance do Říma, aby papežovi oznámil korunovaci císaře Josefa II. Mimo jiné byl dobrým hospodářem a nechal postavit průplav mezi Vltavou a Dunajem
Jan Nepomuk II. (*1860 †1938) byl poslancem českého a říšského sněmu. Zasloužil se o budování železnic v Čechách.
Josef II. ze Schwarzenbergu dokončil stavbu Schwarzenberského plavebního kanálu. Založil lesnickou školu ve Zlaté Koruně a roku 1800 založil Hospodářský ústav v Českém Krumlově, který sloužil jako vzdělávací institut budoucích úředníků. V osobním životě ho však potkaly hned dvě velké tragédie.
„Jeho manželka Paulina (*1774 †1810) uhořela na plese konaném na počest svatby Napoleona Bonaparta s arcivévodkyní Marií Louisou. Jejich dcera Eleonora (*1796 †1848), manželka knížete a generála Alfréda Windishgraetze, byla, snad omylem, za pražské revoluce v roce 1848 zasažena zbloudilou kulkou,“ vypráví web Historická šlechta.
Pražský arcibiskup a boj po boku Radeckého
Josefův syn Bedřich založil několik nemocnic a později se stal pražským arcibiskupem. Jeho činnost byla opravdu záslužná - zakládal školy i nadace a podporoval vydání katolické literatury v češtině. Stavěl také kostely a záznamy ho vykreslují jako člověka, který byl štědrý k chudým.
Bedřichův starší bratr Felix působil od roku 1824 na rakouském velvyslanectví v Petěrburgu, v roce 1826 byl vyslán do Paříže, Londýna a Lisabonu, později byl jmenován legačním radou v Neapoli.
V té době sílila snaha o sjednocení Itálie. Nepokoje v roce 1848 vyvrcholily ve vzpouru proti rakouské nadvládě nad severními částmi Itálie. Felix Schwarzenberg spolu s maršálem Radeckým dobyl Milán, kde byl jmenován guvernérem.
Když propukla revoluce v samotné Vídni, vrátil se a s vojskem vtrhl do města. V březnu roku 1849 rozehnal kroměřížský sněm. Jako voják i jako ministerský předseda bránil jednotu rakouské monarchie za všech okolností a proti všem, zvláště pak proti snahám Uhrů.
„Stál na straně trůnu i při politických útocích české konzervativní šlechty. Stejně rozhodně vystupoval i proti pruským ambicím a snažil se včlenit habsburskou říši do německého soustátí. Jeho vliv na politiku v monarchii byl tak velký, že byl nazýván „rakouským konstitučním Richelieuem,“ popisuje historický web.
Schwarzenberg u Slavkova proti Napoleonovi
Kníže Karel I. (*1771 †1820) byl slavným vojevůdcem. „Bojoval v tureckých válkách a největších úspěchů dosáhl v bojích s Napoleonovými vojsky, s nimiž se nesčíslněkrát utkal. Účastnil se bitvy u Slavkova i u Lipska, kde velel všem armádám protinapoleonské koalice. Pronásledoval pak Napoleona až do Paříže,“ popisují historici.
Z rodinného alba Karla Schwarzenberga:
Fotogalerie: Zemřel Karel Schwarzenberg. Podívejte se na fotografie z jeho rodinného alba
Karel I. byl vyznamenán nejvyššími řády téměř všech evropských států. „Karel I. byl i zkušený diplomat a dokázal dlouhou dobu udržet ve shodě velmi rozdílné názory ruského cara Alexandra I. a pruského Fridricha Viléma III. Nebyl to žádný fanatický vojevůdce, uvědomoval si, že ‚válka je ohavná věc‘, a dbal, aby se krev zbytečně neprolévala,“ uvádí web Historická šlechta.
Sláva podlidské blbosti
Další z Bedřichů mezi Schwarzenbergy (*1799 † 1870) je znám zejména pod přezdívkou „poslední lancknecht“. Narodil se ve Vídni, o čemž napsal: „…bohužel ve Vídni, tomto zanedbaném hnízdě, které získalo ve světových dějinách nesmrtelnou slávu podlidské blbosti.“
„Po celý život spoléhal Bedřich Schwarzenberg pouze na svoji zbraň a svůj militarismus zdůvodňoval tím, že kdyby Kain nalezl Abela ozbrojeného, snad by se tato první vražda na zeměkouli nebyla stala,“ uvedl v knize Modrá krev spisovatel Petr Mašek. „Nikoliv rozvážně kupředu, nýbrž rozhodně dozadu, neboť před námi je propast“, bylo heslem Bedřicha Schwarzenberga.
Manželka Karla IV. Schwarzenberga :
A připomeňme také Karla IV. (*1859 †1913), poslance říšské rady, který v roce 1889 pobouřil českou veřejnost.
Tehdy se poslanec Josef Šíl dožadoval vysvětlení, proč sněm rozhodl, že na nové budově Národního muzea nebude umístěna deska se jménem Jana Husa. Staročeští poslanci nebyli v zásadě proti a snažili se přesvědčit své aristokratické druhy.
Karel IV. Schwarzenberg však rezolutně prohlásil: „Mezi husity bylo na počátku onoho hnutí mnoho charakterů ctihodných, avšak husité bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupičů a žhářů.“
Dále prohlásil husitství za „komunismus 15. století“ a sebe za dědice Rožmberků, nepřátel husitů, a celý konflikt se zcela zbytečně vyhrotil. „Po této aféře se kníže vzdal svého členství ve správní radě Národního muzea,“ vypráví web Historická šlechta.
Karel Schwarzenberg: polistopadový politik
Nám dobře známým představitelem rodu Schwarzenbergů byl syn knížete Karla VI. Karel Schwarzenberg, český politik a čestný předseda TOP 09, který zemřel tuto sobotu ve věku 85 let. Narodil se v roce 1937. Jeho matka Antonie byla rozenou princeznou z Fürstenbergu. V roce 1962 byl adoptován členem hlubocko-krumlovské větve rodu Jindřichem Schwarzenbergem.
Po přesídlení do České republiky v roce 1990 restituoval Karel Schwarzenberg majetek orlické větve. Roku 2007 a opět v roce 2010 se stal ministrem zahraničních věcí ČR. Mezi lety 2009 a 2015 předsedal politické straně TOP 09. V roce 2013 kandidoval na funkci prezidenta České republiky, ale byl poražen Milošem Zemanem.