Není to poprvé v historii, jen motiv se pokaždé trochu mění. V každém případě opět nastává doba, kdy dokonce i celebrity se chystají oholit si hlavy, píše CNN. A nepřehlíží samozřejmě ani to, že holicí strojek nepoužíváme ve větším počtu poprvé - holé hlavy dlouhodobě přežívají nejen v armádě, ale také v protestní kultuře všeho druhu, jako estetický vzpurný symbol nebo jako výraz politického či společenského nesouhlasu.

Nejdřív symbol mužnosti, pak hanby

Víme však, kde a jak tato symbolika vůbec vznikla? Ostříhání dohola se začalo masověji využívat koncem 19. století s příchodem nejdříve ručních a poté elektrických holicích strojků. Zprvu tento typ úpravy vlasového pokryvu hlavy nosili zejména mladí chlapci.

Ve Spojených státech, v Rusku, v Británii i v Číně šlo o běžnou proceduru u vojenských rekrutů před začátkem výcviku - než se dostali do kasáren, šli "pod kudlu". Důvod byl očividný - ostříhání dohola je snadno udržovatelné, zabraňuje šíření vší, voják zůstává čistý, a navíc takový jednotný styl účesu posiluje pocit uniformity, který je armádě vlastní.

Díky svému jednoduchému minimalismu reprezentovalo ostříhání dohola také prostou mladistvou mužnost, což ale dramaticky změnila válka ve Vietnamu na konci 60. let. 

Zatímco vojáci vracející se z druhé světové války byli alespoň zpočátku vítáni ve většině zemí jako hrdinové, veterány přivážené z Vietnamu tak veřejné mínění soudobé Ameriky ani zdaleka nebralo. Hlava ostříhaná dohola nebyla najednou symbolem hrdinství ani zdraví ani obětujícího se mládí - byla vnímána jako symbol politiky potřísněné krví.

Poválečná generace, která stále silněji přijímala za svou kulturu beatniků a hippies, se otočila k holohlavým vojákům zády a jako nový symbol hrdosti začala prosazovat pravý opak: dlouhé vlasy.

"Pohledem konce 60. let znamenalo ostříhání dohola opravdu něco jiného než dřív. Mohli jste mít ve vlasech korálky. Mohli jste nosit dredy. Nebo stužky nebo volně rozpuštěnou hřívu. Ale nechat se ostříhat dohola znamenalo vnímat sama sebe jako ochotného přizpůsobit se a vyhovět starým a usedlým sociálním normám," píše Ceriniová.

Pět tipů na správné ostříhání:

Myslel, že to je známka punku

Opět měnit se to začalo v polovině 70. let, kdy se jako nové neformální kulturní a společenské hnutí začal vzmáhat punk. Tato subkultura, která vznikla zhruba současně v Británii a ve Spojených státech, sdílela ve svých základních principech postoje hippies - také ona se názorově vymezovala vůči usazování se, vzývala individuální svobodu a odsuzovala konzumní přístup k životu. Přesto se však postavila k předchozí filozofii "květin, lásky a míru" zcela protichůdně.

Kultura hippies byla jemná a v jistém smyslu slova něžná, punk byl oproti tomu halasný, agresivní, drsný a toužil šokovat. To se okamžitě projevilo na estetice jeho zevnějšku - "květinové děti" vyznávaly pestrobarevné "hadříky" a věnečky z květin do vlasů, punkeři naproti tomu na sebe oblékali černé kožené bundy zdobené mnoha kovovými hroty, jejich těla začal zdobit často brutálně provedený piercing, a to všechno doplňovaly oholené hlavy.

Holicí strojek slavil svůj comeback. Stal se jednou z nejznámějších puncovních značek toho pravého punku, používali jej i jeho nejznámější reprezentanti z řad hudební kultury, od Sida Viciouse ze Sex Pistols až po britskou zpěvačku Siouxsii Sioux, která ho spárovala s ďábelskými rohy. Byl také nejviditelnějším výrazem vzpoury proti systému, jenž na prvním místě razil styl poddajnosti.

V 80. letech se hlásí o slovo ženy

Strojky a punková móda zůstaly v módě i během první poloviny 80. let minulého století, kdy také zasáhly i tehdejší socialistický blok včetně Československa. A jak jinak, i tady vyvolaly nemalé pozdvižení.

"Primitivní texty spojené s primitivní hudbou, odporné šaty, provokující chování, oplzlá gesta, odmítání všeho normálního, barvení vlasů na zeleno, na modro, na růžovo, tetování hákových křížů, malování barevných pásů na obličej apod., to byl výsledek, který tato vlna přinesla. Nepříliš estetický a velmi často šokující i občany kapitalistických zemí, ale stále lepší, než aby mládež bojovala proti společnosti, která ji do bídy a beznaděje uvrhla. Protože ‚punkové‘ a jejich hudba v mnohém překročili ‚meze‘ únosné i pro kapitalistickou společnost a vymkli se svým podněcovatelům z kontroly, bylo třeba uvést vše na ‚pravou‘ míru," psal v roce 1983 v nechvalně proslulém textu "Nová vlna se starým obsahem" uveřejněném časopisem Tribuna anonym podepsaný jako Jan Krýzl, který tím odstartoval perzekuci alternativní rockové (punkové) scény.

Na Západě však už holá hlava neznamenala jen punk, ale stala se symbolem dalšího vzdoru. Jak upozorňuje Ceriniová, za svou ji přijaly zejména ženy, jež se začaly bouřit proti genderovým normám a "heteronormativním představám" o kráse. 

Byla mezi nimi řada ikon té doby: například irská zpěvačka Sinéad O'Connorová, která si údajně oholila hlavu na protest proti vkusu vedoucích pracovníků nahrávacích společností. Ti totiž trvali na tom, že je má mít dlouhé. Nebo Annie Lennoxová, jež si krátký účes udržuje dodnes. "Vzhled je dočasná záležitost, já chci být silná jako člověk," vysvětlila to o několik let později časopisu Interview. 

Řada žen černé pleti zase použila krátký účes jako své protestní vyjádření k tomu, co pociťovaly jako sociální nespravedlnost. Supermodelka Pat Evansová se nechala ostříhat nakrátko, aby tak mohla čelit tlaku módního sektoru, jenž chtěl po černých modelkách přizpůsobení se "bílému" pojetí krásy, což obnášelo mimo jiné mít vlasy rovné. 

Původem jamajská herečka a modelka Grace Jonesová se zase stala celosvětovým symbolem androgynní zdatnosti, což náležitě zúročila jako osobní strážkyně ústředního padoucha v bondovce Vyhlídka na vraždu.

Devadesátá léta? Nejdřív ženy, potom muži

Tento trend se částečně přelil i do 90. let a do prvního dvacetiletí nového milénia, v němž holicí strojky posloužily ženám jako prezentace rovnocenného profesního i mocenského postavení s muži.

Napomohl tomu i Hollywood: Od Sigourney Weaverové ve třetím díle Vetřelce po Demi Mooreovou v G. I. Jane se mainstreamem v amerických filmech staly silné ženské hrdinky, které se musí prosadit ve výhradně mužském světě a tvrdě naučit muže, že s nimi mají jednat jako se sobě rovnými. Prostředkem k tomu se jim stala mimo jiné právě holá hlava, typická pro prostředí, v němž se ocitly (Weaverová v galaktickém vězení, Mooreová ve výcvikovém táboře americké námořní pěchoty).

Za svůj přijala tento vzhled na přelomu minulého a tohoto století i řada celebrit ve svém civilním životě: patřily mezi ně například Amber Roseová, Erykah Baduová nebo Cate Blanchettová, přičemž Roseová si holí hlavu dodneška.

Nový trend zaznamenali i někteří slavní muži a rychle naskočili do rozjíždějícího vlaku: nejmarkantnějšími a nejzářivějšími superstar, kteří pomohli tuto módu prosadit, byli David Beckham a Brad Pitt.

Zapomínat bychom ale neměli ani na ty ostatní - třeba tenista André Agassi vyměnil v 90. letech vlající hřívu za holou lebku, Kevin Costner se nechal ostříhat na vojenský účes v megahitu Osobní strážce, Ewan McGregor se objevil ostříhaný dohola v Trainspottingu, Keanu Reeves využil kratičký sestřih ve svém druhém akčním hitu Nebezpečná rychlost (v tom prvním, jímž byl snímek Bod zlomu, měl vlasy podstatně delší).

S druhým desetiletím 21. století tento trend nakrátko polevil, ale brzy opět získal na oblibě. Třeba rok 2016 uvítaly s holou hlavou obě hvězdy teenagerského hitu Stmívání Kristen Stewartová a Robert Pattinson, stejný styl si zvolila za svůj i Cara Delevignová a Nick Jonas.

A teď tu jsou strojky znovu. "Ať už jde o touhu po pohodlí nebo po radikálním vzhledu, jenž by odpovídal této nepředvídatelné době, zdá se, že každý, od vašeho kolegy z práce až po Héctora Bellerina (hráče Arsenalu, jenž dříve nosil dlouhé vlasy, ale radikálně je zkrátil, pozn. red.), natahuje ruku po nůžkách. Současná izolace navíc zajišťuje, že se váš odvážný tah pojí jen s malým rizikem - pokud vám nový vzhled nebude vyhovovat, můžete v soukromí svého domova klidně počkat, až vám vlasy zase dorostou," uzavírá Ceriniová.