Zdá se vám někdy o jídle?
O jídle ráda přemýšlím a v hlavě vytvářím kombinace, které pak reálně zkouším. Ale sny o jídle nemám…

Napadne vás nějaká kombinace chutí, zvláštní příprava? Že si říkáte: To musím rychle vyzkoušet?
Ano, přesně tak to u mě funguje. Vymyslím si něco a jsem schopná vše přizpůsobit tomu, abych mohla co nejdříve vyzkoušet, co mám v hlavě.

Na jaké chutě svého dětství nejraději vzpomínáte?
Brynzové nebo sladké pirohy od babičky, palačinky od mámy nebo vůně vánočního cukroví.

A jaká je vaše úplně první vzpomínka na jídlo?
Tak na to neumím odpovědět. Jídlo u nás v rodině znamená spojení, vždy stolujeme spolu a často rozebíráme, co jíme. Ale vzpomínku na první konkrétní jídlo nemám.

Poměrně brzy jste začala vařit. Co pro vás znamená vaření?
Vaření je pro mě umění a je to můj projev tvoření. Někdo maluje, někdo sportuje, já vařím.

Garden Food Festival v Uherském Hradišti

Jak jste to měla se školní jídelnou?
Celou základku jsem chodila do školní jídelny. Pamatuju si z ní třeba, jak jsme s kamarádkami „schovávaly“ nedojedené maso pod bramborovou kaši, ale lhala bych, kdybych řekla, že na ni mám jen špatné vzpomínky. Vařili nám docela dobře a každý den jsme měli na výběr ze tří jídel. To beru jako velké plus.

Podle průzkumů končí třetina jídla ve školních jídelnách v koši. Nepřemýšlela jste někdy o tom, jak to udělat, aby jídlo bylo lepší? Co mu chybí?
To je těžká otázka. Děti jsou totiž těmi největšími kritiky. Mají oblíbené chutě a buď se do nich trefíte, nebo netrefíte. Podle mě jsou hlavní kvalitní suroviny a nepoužívaní žádných náhražek.

Existují nějaké suroviny či jídla, která sama nemáte ráda?
Nemám ráda křen nebo tvarůžky. A také marcipánový potah na dortech.

A nacházíte si k některým z nich cestu? Když je třeba sama zkusíte připravit tak, aby vám chutnala?
Umím ty suroviny zpracovat tak, aby mi v jídle nevadily.

Jaký styl kuchyně máte nejraději?
Teď v létě dávám přednost čínské a vietnamské kuchyni, která je lehká a svěží. Pak ale třeba nepohrdnu indickou a samozřejmě miluju i českou a slovenskou.

Do jakého podniku se chodíte najíst nejraději?
Po pravdě – nechodím často do restaurací, vaříme si doma a návštěva nějakého podniku je pro nás opravdu výjimečný zážitek. Ale chutnalo mi v Entrée, Taru, SaSaZu, Fieldu, U Matěje nebo také v Bombay Expressu.

A kdo vám z trojice vašich mistrů-porotců v MasterChef chutná nejvíc? Jan Punčochář, Přemek Forejt, nebo Radek Kašpárek?
Navštívili jsme s rodiči všechny tři restaurace a líbí se mi, že každá je jiná a navzájem nesrovnatelná. Honza vaří skvělou klasickou českou kuchyni, která mi připomíná naši domácí, Radek mě uchvátil perfekcionismem a zemitými chutěmi, ale chutí i podáním mi je asi nejblíž kuchyně Přemkova, který mě každým chodem z Bizzare menu překvapil.

A který z nich vás – třeba svými doporučeními – nejvíc naučil?
Všichni tři porotci byli inspirující, každý nám dal hodně. To považuji za pravé vítězství. Ale také jsme se inspirovali navzájem se soutěžícími, to každého z nás hodně posunulo.

Soutěž jste nakonec vyhrála. Nastal ovšem nějaký okamžik, kdy jste chtěla přestat? Nebo jste si myslela, že se už dál nedostanete?
Okamžik, že bych chtěla opustit soutěž, nenastal. Byla jsem vděčná za každé kolo, kterým jsem prošla. Opravdu vnitřně nervózní jsem ale byla během dílu o přímý postup do finále s Petrem, jednalo se o výzvu s makronkami. A ne proto, že se mi nepovedly, ale že jsem zklamala sama sebe, protože jsem to v průběhu pečení vzdala. Mohla jsem napravit chybu, o které jsem věděla, ale nenapravila ji. Myslela jsem si, že omdlím.

Když pomineme mediální slávu, co vám soutěž dala z profesionálního hlediska? Co jste si během ní uvědomila?
Já vnímám posun jen z profesionálního pohledu. Je známo, že sláva je pomíjivá, ale zkušenosti vám nikdo nevezme. Měla jsem šanci věnovat se pár měsíců tomu, co mě v životě baví nejvíc, a naslouchat radám a učit se od nejlepších kuchařů. V mém věku je nepředstavitelné, aby mé jídlo ochutnali kuchaři, jako jsou Radek Kašpárek, Honza Punčochář nebo Přemek Forejt. Soutěž mě posunula v nových technikách vaření. Když to shrnu, získala jsem nejen cennou zkušenost a nové znalosti, ale také nové přátele a důležité kontakty. A navíc jsem si uvědomila, že potřebuji ještě hodně praxe. Bez toho to nepůjde.

Už jste měla možnost poznat skutečnou dřinu v kuchyni – často jde o deset hodin na nohou, navíc ve stresu a horku. To je možná hlavní důvod, proč se mezi kuchaři prosazují z 99 procent především muži.
Mám za sebou jenom měsíc praxe v profesionální kuchyni u pana Punčocháře v restauraci U Matěje, takže nemůžu nic moc hodnotit. Ale práce kuchaře je opravdu náročná dřina. Jak po časové, tak po fyzické stránce, a možná i proto se jí víc věnují muži. Mě to zatím pořád neodradilo a chci být součástí profesionální kuchyně. Obdivuji každého, kdo vaří roky a poctivě. Těším se.

Ženy-kuchařky jsou obvykle skvělé cukrářky. Jak vás baví cukrařina ve srovnání s klasickým vařením? Čemu se vlastně chcete věnovat?
Ještě před MasterChefem jsem si myslela, že mě baví víc pečení, ale soutěž mě posunula hlavně ve vaření.

Jaká bude tedy vaše další kuchařská kariéra?
Nevím, jaká bude moje cesta. Teď se profiluji, stále hledám. Ale myslím, že mám ještě spoustu času se „zařadit“. Teď není nutné budoucnost definovat…

Máte nějaké nesplněné kuchařské sny?
Jejda, těch je… Vždyť jsem na úplném začátku. Moje zkušenosti pocházejí jenom z naší domácí kuchyně a televizní soutěže. A to je opravdu málo. Ráda bych absolvovala co nejvíc pracovních stáží v restauracích, věnovala jsem se tomu celé prázdniny.

Léto a začátek podzimu jsou pro kuchaře zaslíbeným časem, protože je k dispozici ohromná nabídka čerstvého ovoce, parádní zeleniny a aromatických bylinek. Na jaké kreativ­ní kombinace se nyní chystáte?
Na tomhle období miluju přesně to, jak všechno zraje. Že pro suroviny stačí zajít na naši malou zahrádku. Pokaždé se z nich snažím připravit něco jiného, teď ráda zdobím jídla i dezerty jedlými květy a čerstvými bylinkami.

Často děláte dorty a dezerty. Jaké věci pečete nejraději?
No, není to tak často, ale někdy si dort ráda „střihnu“. Platí totéž co při vaření: baví mě vymýšlet nové kombinace, takže není nic, co peču nejraději. Nejvíc jsem se „proslavila“ mangovým nebo marakujovým dortem, na ten se mě lidé často ptají. Proto jsem recept zařadila i do své kuchařky #Upgrade.

Jak se #Upgrade prodává?
Skvěle. A mám z toho obrovskou radost! Před rokem by mě ani ve snu nenapadlo, že mě tolik lidí podpoří a koupí si ji. Děkuji!

Jaké na ni máte ohlasy?
Vlastně nemám jedinou negativní reakci. Lidem se líbí koncept, spojení babiččiných tradičních receptů a mého upgradu, čili inovace. Jedná se o kolekci klasických československých receptů, jaké všichni známe, a zároveň i jejich „nových převleků“. V knize se najde opravdu každý, jak začátečník, tak i ten, koho vaření baví a rád experimentuje. Nejvíc si vážím toho, když si lidé najdou čas a napíšou mi své dojmy z knížky, za kterou je vidět práce celé mojí rodiny.

Už se vám stalo, že vám někdo napsal, abyste pro něj něco uvařila?
Jasně, to se stává téměř denně. Ale neumím si představit, jak a kde bych to provedla. Nemám svou restauraci, a abych zvala všechny zájemce k nám domů, to také nejde…

A co kdyby vám zavolali z Hradu, že potřebují připravit tříchodové menu pro nějakou státní návštěvu? Troufla byste si? A co byste uvařila?
Troufla. Připravila bych jim finálové menu ze soutěže MasterChef – kachní carpaccio, tekvicový prívarok, tedy zadělávanou dýni, a pečenou čokoládovou pěnu. Věřím, že by jim chutnalo!

Vepřové na houbách podle Kristíny Nemčkové

OMÁČKA:
45 g másla
2 velké šalotky
3 snítky čerstvého tymiánu
100 ml bílého vína
100 g malých hnědých žampionů
400 ml vývaru nebo vody
sůl a pepř

TARHOŇA:
200 g tarhoni
2 l vody
sůl
1 lžíce slunečnicového oleje
2 lžičky lanýžového oleje

MASO:
900 g vepřové kotlety bez kosti
slunečnicový olej
4 snítky čerstvého tymiánu
2 stroužky česneku
4 lžíce másla
sůl a pepř

HOUBY:
4 hlívy královské
2 lžíce másla
1 svazek hnědých hub shimeji
2 snítky čerstvého tymiánu
sůl a pepř

POSTUP:

1. V malém hrnci rozehřeji máslo a přihodím najemno nasekané šalotky a lístky tymiánu. Za občasného míchání opékám šalotku dozlatova 10 minut. Poté přiliji víno a přihodím čtvrtky žampionů. Nechám vypařit alkohol, zaliji vývarem, ochutím solí i pepřem a vařím 15 minut. Uvařenou omáčku rozmixuji dohladka.

2. Tarhoňu dám do vroucí osolené vody smíchané s olejem a vařím 4 minuty. Přecedím, vrátím do hrnce a dochutím solí a lanýžovým olejem.

3. Vepřovou kotletu nakrájím na 4 steaky o tloušťce 1,5 centimetru. Maso osolím a opepřím z obou stran a troubu rozehřeju na 150 °C. Na pánvi rozpálím olej, vložím 2 steaky a opékám je 1,5 minuty z každé strany. Pak pánev odstavím, přihodím 2 snítky tymiánu, jeden rozbitý stroužek česneku a 2 lžíce studeného másla. Pak oba steaky přelévám rozpuštěným máslem. Přendám na plech a připravím zbývající dva steaky. Všechny dám péct do trouby na 7 minut. Po upečení je nechám 7 minut odpočinout.

4. Hlívy královské rozříznu napůl a zevnitř naříznu. Na pánvi, kde jsem opékala steaky, rozehřeji lžíci másla a přidám hlívy naříznutou stranou dolů. Opékám je minutu, otočím a přihodím i shimeji, nasekaný tymián, osolím, opepřím a společně opékám ještě 1 minutu. Pak přihodím i zbytek másla, hlívy oglazuji a servíruji.

LIBOR BUDINSKÝ