Jaká je postava Nadi ve druhé řadě seriálu? Změnila se nějak?
Naďa se moc nezměnila, spíš se mění okolnosti kolem ní, a to dost razantně. Ocitá se v situacích, kdy je jí opravdu úzko a netuší, co s ní bude dál. Vyjde najevo taky spousta nejasností kolem úmrtí otce jejího syna. Bylo pro mě překvapení, co je Naďa schopná udělat kvůli kariéře, kam až dokáže zajít, s kým se spojit.

V první sérii jste natáčela nepříjemné scény, při nichž jste byla pohřbena zaživa. Zažila jste něco podobného i v nových dílech?
Byla tam jedna lehce násilnická scéna, která mi byla nepříjemná. Nesnáším jak fyzické, tak psychické násilí, nemám ráda, když se chlapi chovají k ženám hrubě. Ale drsný chlapský humor mi nevadí, naopak, mám ho ráda. V partě mezi samými chlapy mi při natáčení bylo moc dobře. Jako holka jsem víc kamarádila s klukama. Nejtěžší na natáčení pro mě ale bylo držet pořád Nadinu mlčenlivost a melancholii, autorky seriálu Jitka a Kateřina Bártů chtěly, aby Naďa byla pro okolí nečitelná a trochu temná a nedávala moc najevo emoce, protože to je způsob její obrany. Někdy to bylo trochu vyčerpávající. Tak jsem pak na konci natáčecího dne byla ráda, že se zase vracím „do Kristýny“ a můžu se smát, protože já sama jsem víc živelná a rychle mluvím, mám rychlejší tempo než Naďa, která je pomalejší a rozvážná.

Jaká ještě jste?
Neříkám, že neumím být někdy tichá a zádumčivá. Ale kdykoliv se tak zatvářím, moje holky (desetiletá Rozárka a pětiletá Márinka) okamžitě zbystří, hned vycítí změnu mé nálady, jsou na mě hodně napojené. Živelná jsem byla spíš zamlada, ale i teď jako máma se snažím s holkami podnikat spoustu věcí, smát se a blbnout. Ony mě děti nenechají být moc vážnou.

Máte nové příjmení, což znamená, že jste se vdala.
Ano, vzala jsem si tanečníka a choreografa Viktora Badinku, tím pádem jsem se stala švagrovou herečky Míši Badinkové, jejímž partnerem je můj herecký kolega ze seriálu Temný Kraj Honza Teplý. S Viktorem nás někdo seznámil před pár lety, pak jsme se dlouho neviděli, až nás osud svedl dohromady při práci. Zřejmě jsme si byli souzeni. Asi to tak mělo být. Vždycky si to říkám, i když se mi děje něco ne úplně pozitivního, a snažím se s daným stavem věcí smířit. S tímhle vysvětlením se mi líp žije, líp snáším problémy a starosti. Když se člověk trochu přestane snažit, všechno nakonec přijde samo.

Vypadá to, že vaším sňatkem vznikl nový herecký klan.
To je pravda. A uvidíme, jestli v herectví budou pokračovat i naše holky. Získaly dvě sestřenice a jednu sestřičku, a když se všechny potkají, je to pořádná holčičí parta. (smích) S Honzou Teplým jsme se potkávali při natáčení Temného Kraje, s Míšou jsme se při žádném natáčení ani v divadle nesetkaly, ani jsme se osobně neznaly. Jsem ráda, že mám fajn švagrovou. Jen je škoda, že jsme všichni tak rozlítaní a nemáme čas na to, abychom podnikali něco dohromady, jsme rádi, že se všichni potkáme na narozeniny dětí nebo na Vánoce.

Jak jste strávila léto?
Měla jsem pár představení na Letní scéně Vyšehrad, v červenci jsme byli s Viktorem a všemi holčičkami čtrnáct dní ve Francii a pak jsme odjeli ještě na pár dnů na dovolenou tady v Čechách jen sami dva. Kdo má děti, pochopí, že po společné rodinné dovolené je pár dnů jen ve dvou nutnost. Část prázdnin jsme trávili i na Slovensku a u mých rodičů, kteří mají dům kousek za Prahou.

Co vás čeká na podzim?
Naskakuju do představení Funny Girl, které se vrací do divadla Studio DVA spolu s Monikou Absolonovou po její druhé mateřské dovolené. Čekají mě i zájezdy s představeními Poprask na laguně a Vzhůru do divočiny a dál budu hrát v inscenaci Slast s Odrou Pavelkou a Kubou Prachařem. Tu hrajeme v A studiu Rubín, což je hodně komorní scéna a jsem tu na jevišti pokaždé mnohem nervóznější, protože diváci na nás vidí každé mrknutí.

Svého času jste mi říkala, že vás láká scénografie a navrhování kostýmů. Pokročila jste nějak v plnění těchto snů?
Na DAMU jsem vždycky ráda chodila do ateliéru ke scénografům, a kdybych nebyla herečka, tomuhle oboru, stejně jako navrhování kostýmů, bych se zkusila věnovat. Ale protože herečka jsem, nemám čas nějak víc pronikat do tajů další profese. Navrhla jsem kostýmy pro dvě představení v Rubínu, a pokud bude potřeba kostýmní výtvarník v nějakém dalším představení, opět se tam zkusím vnutit. To bude asi maximum. Láká mě vícero věcí, třeba i mít vlastní kavárnu. Jenže všechny podobné sny chtějí hodně času, energie a hlavně peněz. Nic z toho nemám. (smích)

Když vás baví navrhovat kostýmy, znamená to, že máte doma šicí stroj a ráda něco šijete nebo přešíváte?
Vůbec ne. Umím kostým navrhnout, ale už ne ušít. To bych musela někomu zadat. Zašiju maximálně díru holkám na legínkách. Možná i proto tenhle sen zůstává jen snem. (smích)

MONIKA SEIDLOVÁ