Do telefonu jste mi říkal: Přijďte do divadla, dáme si dobrý kafe. Jako by na mě promluvil sám kapitán Černý. Dodal jste mu tenhle detail vy?
Dodal jsem mu jiné detaily, tenhle napsal už scenárista Zdeněk Zapletal. Ten vycházel z toho, že Martin měl problém s alkoholem, i proto se mu rozpadlo manželství. Kafíčko a tři prásky z cigarety, kterou pak zahazuje, jsou něco jako jeho podpis. Zbavil se velké závislosti a nechal si malé a neškodné potěšení. Protože každý potřebuje mít nějaké potěšení. Já jsem se svolením režiséra Radima Špačka občas házel dialogy do černého humoru, aby byl Černý i přes marast kriminálních případů, kterými se brodí, vtipný chlapík.

Vaši parťačku Magdu Malou hraje Petra Špalková. Je těžké fungovat s někým ve dvojici, hrát parťáky? Nebo jste na to z divadla zvyklý?
Jsme zvyklí se sehrávat. A s Petrou to bylo velmi rychlé a příjemné. Oba máme moravské kořeny. Ona je velmi citlivá a inteligentní herečka, která všechno zpracuje a zase vrací zpátky.

Petra Špalková v seriálu mluví moravským přízvukem. Někteří diváci mimo jiné řešili, proč v seriálu nehrají ostravští herci.
Mluví, velmi jemně a decentně. Přitom bych jím měl mluvit spíš já, Černý přišel do Ostravy z Brna. Ale autoři to chtěli takhle. I tak mi do dialogů občas brněnština prokvetla, aby ne, strávil jsem v Brně pětadvacet let a pořád ho v sobě mám. A co se týče obsazení, autoři a hlavně spíš produkce chtějí vždycky v hlavních rolích známější jména, aby přilákali diváky. Přitom v Ostravě je spousta skvělých herců a nesrovnatelně lepších než já, ale byl jsem osloven já. Spravedlivé to není, ale mediální svět tak funguje.

Vy jste dřív zažíval něco podobného. Hrál jste tolik let divadlo v Brně, ale diváci vás zaregistrovali až v reklamách na mobilního operátora.
Další pravidlo mediálního světa: člověk musí být vidět, diváci si na něj musejí zvyknout – a pak je takzvaně bratelný.

Kvůli roli Černého jste zapracoval na fyzičce a hodně změnil vizáž. Zůstanete u ní?
Ano, nasadil jsem drsnější image. Ve chvíli, kdy se dotočila První republika, shodil jsem patku, už jsem jí měl za ty roky plné zuby. Cvičit jsem chodil už předtím, kvůli problémům se zády to bylo nutné. A během natáčení, při dvanáctihodinových směnách, už bych na cvičení čas neměl. Fyzička se hodí i v divadle. Oproti zvěstem, jak herci žijí, je skutečnost jiná, musíme na sobě makat, abychom ten zápřah vydrželi.

Syna vám tu hraje Tomáš Mrvík, s nímž jste natáčel už film z hokejového prostředí Smečka.
Ano, ale nehráli jsme otce a syna, já jsem byl táta hlavního hrdiny, kterého právě Tomáš šikanuje. A když jsem viděl, že je v nabídce obsazení Stínů v mlze, tak trochu jsem si o něj řekl, zdálo se mi, že by se na roli toho sympatického sígra docela hodil. A těšilo mě, že režisér Radim Špaček se pro něj nakonec rozhodl. Tomáš se herectví nevěnuje profesionálně, má své občanské povolání, ale je to herecký talent.

V posledních několika letech jste měl štěstí na velké role: v seriálech První republika, Polda a teď Stíny v mlze.
Řekl bych, že ta série začala rolí Klementa Gottwalda v cyklu České století, to byl první výkop. Pak mi přišla nabídka na První republiku.

Jaroslav z první republiky byl trochu morous a toužil po lásce, která mu celý život unikala. Mráz z Poldy je vtipně poťouchlý…… a taky touží po velké lásce, ale patologa nechce nikdo milovat… (smích)

A Martin Černý je trochu tajemný a neřízená střela. Ke kterému z nich máte povahově nejblíž?
Byznysmen jako Valenta nejsem, medicínu vystudovanou taky nemám, takže nejblíž mám asi k detektivovi. Myslím, že máme podobný náhled na určité věci a i já mám v sobě kus sarkasmu a ironie. Baví mě, že si můžu hrát pestré role, a akční policajt, kvůli kterému musím trochu máknout, je pro mě jako pro stárnoucího chlapa hezká výzva. Chci si vyzkoušet co nejvíc takových proměn. Někomu vyhovuje jeden šuflík, ale já bych zdechnul nudou. Když si lidi při vyslovení mého jména vybaví pokaždé jinou podobu, budu jenom rád.

Když na vás lidi reagují na ulici, z jaké role si vás vybaví nejčastěji?
Chlapi v hospodě chtějí pozvat na panáka doktora Mráze. Je jim ho asi líto, tak mu chtějí trochu dopřát. Což je od nich hezké.

Do Prahy jste se odstěhoval z Brna v roce 2013. Proč právě v tom roce?
Už jsem nějaký čas spolupracoval s týmem kolem divadla Reduta, který vyhrál konkurz do Divadla Na Zábradlí. A do toho mi přišla nabídka na První republiku. Bral jsem to jako znamení k přesunu do Prahy. Bylo to tak do očí bijící, že jen blbec by to nepochopil. Navíc v Brnéčku už jsem udělal, co jsem udělat měl a co šlo. Tak nastal čas na změnu.

Uvidíme vás taky ve filmu Střídavka. V jaké roli?
Střídavka je komedie o rozvedených rodinách a o tom, jak se znovu a jinak propletou dohromady a starají se všichni o všechny děti. Což přináší různé veselé situace. Hraju praktického otce, kutila, který dokáže všechno zařídit a opravit.

Jste podobně praktický člověk? A kutil?
Praktický asi jsem, ale organizování věcí nechávám na manželce, protože ona je v tom perfektní. A být kutilem jsem se kdysi snažil, mám doma i spoustu nářadí a vím, že mě to bavilo, ale kutilství chce čas, který já nemám. Takže si nakonec raději pozvu odborníka.

A raději si v čase, který tím ušetříte, zahrajete na kytaru s vaší kapelou?
To rozhodně. Máme kapelu Dr. Vykape. Doktor je náš zubař Martin Starý a druhé slovo je zkratka jmen Vyorálek, Karafiát a Pěnička. Kluci vystupovali s kapelou Garáž. Tak si teď společně kamarádsky občas zahrajeme.

Neříkáte si někdy, že všechno mohlo přijít o pár let dřív? Nabídky v seriálech, ale třeba i rodina?
Myslím, že člověk by neměl nic dostávat od života zadarmo, co si oddře, toho si pak víc váží. No a záleží taky hodně na štěstí. A já ho měl a nemrzí mě, že ne hned. Nevyčítám si, že jsem měl víc makat, aby všechno přišlo dřív. Párkrát mě možná napadlo, že bych teď měl všechno dohnat, ale byla by to blbost. Všechno přišlo ve správný čas. A rodina? Na děti by se mi hodilo mít víc energie, to jo. Ale možná si teď rodiny mnohem víc vážím. Rozmýšlím si, jestli obětuju čas práci, nebo budu raději s dětmi. Jako mladší bych takhle neuvažoval.

Dnes hrajete v pražském Divadle Na Zábradlí představení Hamleti o úskalích herecké profese. O tom, jak do sebe člověk vstřebává řadu postav a co to s ním dělá. Jsou to otázky, které jste si někdy položil i vy?
Určitě a kladli jsme si je hlavně při zkoušení inscenace. Trochu se té naší profesi vysmíváme. Ale poctivě a upřímně se v ní bavíme o hercích a o tom, co profese s člověkem dělá, jak ho může semlít.

V čem jsou podle vás herci specifičtí?
Abych byl slušný ke kolegům… Tak na to raději nebudu odpovídat… (smích)

V čem jste vy typický herec?
Asi v té neustálé pochybnosti, v hledání nových a nových cest a zpochybňování dobytých cílů, z nichž by se mohly stát kamenné pomníky, pokud by člověk nešel dál.

Bude se dotáčet ještě zbytek obrazů do seriálu Polda. Takže budete muset znovu měnit image.
Měli bychom natáčet teď v únoru. A vyrážíme do hor, protože naše parta dostala od policie možnost strávit týden na horách. Takže máme v plánu lyžovat a rekreovat se, ale protože se v místě pobytu najde mrtvola, nakonec budeme i pracovat. Na tohle natáčení se obzvlášť těším. Změna vizáže bude minimální, jen se oholím dohladka, nasadím si brýle a obléknu se do jiných hader. Musím říct, že mi ten krátký a bezpracný střih, co nosím teď, hodně vyhovuje. A to jsem byl kdysi mánička a měl vlasy do půli zad. Ale ty doby jsou dávno pryč, zestárnul jsem a zpohodlněl.

V jakých situacích se pohodlnost projevuje?
Jak se snažím najít si co nejvíc času pro děti, omezuju všechno ostatní. Co nemusím dělat, nedělám.

Plánujete si, jak budete syna učit hrát hokej, který jste kdysi hrál, jak ho naučíte lyžovat?
Synovi je téměř pět a dcerunce budou dva. Už si spolu hezky hrají a začíná s nimi být legrace. Jezdíval jsem vždycky v zimě na hory a v létě na vodu, k tomu bych je chtěl přivést. Na hory se teď chystáme, ale učit lyžovat musí syna někdo jiný, já mám svůj specifický styl. (smích)

Jak vás rodina a děti mění?
Doufám, že mě mění k lepšímu. Dřív jsem byl zatvrzelý pankáč. Do té doby, než jsem poprvé uviděl svého syna. Snad po třiceti letech jsem začal štěstím brečet. Od té doby ale brečím furt.