Toho potkal při natáčení reklamy na pivo Gambrinus, kde ztvárnil technika, který slavnému kouzelníkovi ukáže, jak se dá pivo zmizet. Povídali jsme si o tom jaké bylo natáčení v Las Vegas, co chystá jeho divadelní společnost a dalších věcech.

Co vás vedlo k tomu stát se hercem. Chtěl jste jím být od začátku?
Jestli jsem chtěl být přímo hercem, to nevím, ale pořád jsem šaškoval, byl jsem ten šašek třídy, kdy jsme dělali se spolužákem různé blbinky. Vytvářeli jsme scénky. Nejdříve jsem chtěl být doktor, ale to jsem byl ještě dítě, to jsou takové ty dětské představy, které ani nejsou podloženy reálně. Nastoupil jsem na gympl, že potom půjdu normálně na vejšku, že ze mě bude ten doktor, a vyvrbilo se to samo. V Liberci jsem šel kolem divadla, řekl jsem si, že dnes je konkurs, tak tam zkusím zajít. Zašel jsem tam, oni mě vzali a od té doby už jsem prostě herec.

Máte vlastní divadelní společnost, těch je v republice poměrně dost. Jak je těžké se prosadit v této oblasti u nás?
Určitě je to složité. Za prvé strašně lehce ztratíte renomé. To si nejdřív budujete, a když už ho pak máte, tak se strašně lehce ztrácí. Takže když něco zkazíte nebo uděláte špatně, tak se za vámi ta voda zavře a nahradí vás okamžitě nějaké jiná divadelní společnost a horko těžko se tam potom zase vracíte.

Je těžké se prosadit, ale pokud produkujete lehce nadprůměrné nebo alespoň průměrné věci, které nepohoršují, nebo neničí děti, tak to jde. Je to hodně o prodeji, musíte mít schopného prodejce, který má čas a je výřečný a umí vás prodat, což já naštěstí mám Hanku Kratochvílovou, která doufám, že tomu bude věnovat, tak jak se tomu věnuje. A nějak to půjde. Divadelní společnost je silné slovo, jsme parta lidí a mám to jen na sebe. Spíš jsem tomu dal název, abychom se měli jak prodávat.

Poměrně často hostujete v jiných divadlech, ale bydlíte v Příbrami, jak je to komplikované dojíždět na zkoušky a pak na představení?
Je to o tom, jak to mají rádi, jak to skousnou. Takhle jezdím už od roku 2004 a i předtím jsem jezdil do Prahy do Černého divadla. Skoro patnáct až dvacet let, takže jsem si zvykl jezdit na zkoušky. Praha je na dojezd úplně v pohodě.

Spousta Příbramáků jezdí do Prahy za prací. Já jsem byl v angažmá i tady v Příbrami, to bylo lepší, vstal jsem a šel a za pět minut v divadle a bylo o v pohodě. Horší jsou představení, když jedeme na zájezd a vysadí mě v noci někde v Praze, tak už nemám jak se dostat zpátky do Příbrami. To je tam mít pořád někde zaparkované auto, tak je to spíš taková technická věc.

Nyní se poměrně dost rozjely české seriály. Bývalí kolegové, herci z příbramského divadla, Robert Tyleček, Vojta Záveský, Jirka Vojta a další, se v nich dost často objevují. Přišla vám i takováto nabídka?
Já jsem v těch seriálech také hrál, většinou epizodní role, teď zrovna budu točit v Krejzových, to jsou takové jednodenní záležitosti, kdy tam člověk má pár výstupů v jednom díle. Ty seriály jsou tak dlouhé, že se tam otočí skoro všichni herci v České republice. Ale chodit na konkurzy jsem dost líný, navíc bych kvůli nim musel být v Praze. Já přijedu do Příbrami a jsem radši doma a někam jdu s rodinou. Takže nejsem ten týpek, který by to tak honil po divadelních klubech. Ale neříkám, že je to dobře, možná že je to chyba a budu se to muset naučit, ale už jsem na to pohodlný.

Nedávno jste se objevil v televizi v reklamě na pivo Gambrinus, která se natáčela v Las Vegas, jak se člověk dostane k takovéto příležitosti?
To bylo náhodou. Samozřejmě slavné obličeje se k tomu dostanou tak, že si je někdo vybere. Mě oslovili asi šest dní před samotným odletem, protože pořád vybírali, vybírali a nemohli si vybrat. Pořád hledali, měli vybraného jednoho pána, ale pořád se jim to nezdálo, tak si jeden z produkce vzpomněl na mě, když jsem v létě s nimi něco točil, a oslovili mě a klaplo to. Byla to taková náhoda, že si na mě vůbec vzpomněl.

Libor Jeník (47)
Komediální pohádka Divadla Za2 principála a příbramského herce Libora Jeníka pobavila malé i velké diváky.Narodil ve Varnsdorfu v roce 1972. Studoval gymnázium v Rumburku, Technickou univerzituv Liberci – pedagogická fakulta a současně Vyšší odbornou školu hereckou v Praze. Už při studiích působil v Libereckém divadle F.X. Šaldy.

V letech 1998 - 2004 byl členem souboru Divadla A. Dvořáka v Příbrami, kde ztvárnil nespočet rolí a obdržel několik diváckých cen za nejlepší herecké výkony. Od roku 2002 účinkuje v současné nejúspěšnější hře příbramského divadla Hrdý Budžes.

Je principálem vlastního divadelního souboru Divadlo za2 a zároveň hostuje v mnoha dalších divadlech. Je autorem několika divadelních pohádek a hudby k nim. V posledních letech se věnuje také režii. Podílel se na scénáři a režii videoklipu Nenasytný mnich a Dožínková příbramské hudební skupiny Ginevra.

Hrajete s Davidem Copperfieldem, jaké to je s ním hrát?
No hraju je možná silné slovo, já se tam s ním tak jako objevím. Na place jsme se potkali, ale vlastně se tam míjíme, společný výstup jsme neměli. Rozhodně to byla zajímavá zkušenost. Bylo to hezké, když jsem si s ním potřásl rukou. Jako kluk jsem ho viděl v televizi jako největšího kouzelníka v té době, nikdy mě nenapadlo, že s ním můžu potkat, to bylo hezké.

Prakticky jsme si prohodili dvě věty, z čehož nejzajímavější bylo představování, když jsme se k sobě otočili, já jsem mu podával ruku a on řekl: „Hi, I‘am David Copperfield“ a já říkám: „Hi, I‘am Libor Jeník“ Tak na mě trošku koukal. Pak jsem mu ještě jednu větu řekl, že je tam chladno, on řekl, že ano. Pozval nás na vystoupení, což bylo super. Byl to zážitek pozorovat ten běh okolo něj, jak funguje jeho produkce, jak se o něj lidi starají, pořád měl okolo sebe pět, šest lidí, všichni hlídali, ať nefotíme, prostě světová hvězda.

Naučil vás nějaké kouzlo, když vy jste ho naučil, jak zmizí Gambrinus?
Byl trošku naštvaný, že jsem ho překouzlil… (smích) Ne, nenaučil, to by stálo hodně peněz naučit mě nějaká kouzla. Ale já stejně umím nějakou kouzla, lepší, než umí on. Takže jsem spokojený.

Měl jste čas si prohlédnout Las Vegas?
My jsme tam byli čtyři dny a pořád jsme točili a točilo se ve dne v noci a pořád ve Vegas v centru, takže jsem si prošel důkladně a několikrát. Ty kasina jsou všude. Když už tam přilétnete, tak na letišti je kasino přímo ve foyer a hned můžete prohrát a letět zase zpátky.

Zahrál jste si?
Samozřejmě, bez toho by to ani nešlo. Zahrál jsem si, dvacet dolarů jsem prošustroval za minutu. Čekal jsem, že se objeví jackpot, začne to všechno blikat, a ono vůbec ne. Kasina jsou tam přístupná široké veřejnosti, i dětem. Veškerá foyer hotelů, to jsou obrovská kasina, to jsou kasina jako fotbalové hřiště. Když se jdete ubytovat do hotelu, tak jdete přes kasino. Děti tam normálně běhají v kasinu a občas si zmáčknou. Tam to nikdo neřeší.

Teď po té reklamě, poznávají vás lidi na ulici tady v Příbrami?
Nechci, aby to znělo nějak blbě, ale v Příbrami mě lidi už docela znají. Jsem tu přeci jen dlouho a hrál jsem tady šest let v angažmá a hrál jsem docela hezké role, takže tady mě lidi už docela znají, maličko bych si troufl říct. To je tak vždycky, když se něco objeví, třeba teď ta reklama, to tak na ty dva měsíce vylítne, když vás lidi vidí na obrazovce, to je potom „jé, to je tenhleten“ „vy jste ten, co…“ a tak podobně. A za dva měsíce o vás zase nikdo neví. To je taková ta chvilková, že si vás všimnou a řeknou, to je on a to je všechno. Někdo to pochválí a tak. Ony ty reklamy, to není vlastně ani herecká záležitost, když to člověk dělá kvůli penězům, aby měl z čeho žít.

Když zrovna nehrajete, čím relaxujete?
Mám rád hodně moc sport, rád hraji tenis, ale teď mám problémy s patou, takže teď nic nedělám. Rád sbírám staré české komiksy nebo dětská leporela. S tím dětstvím jsem nějak spjatej. Ze sportů ještě fotbal. Kdysi jsem hodně četl, ale teď na tom vůbec nemám čas. Když mám chvilku, tak relaxuji a hlavou se mi honí představy, co bych měl dělat dalšího – pohádku nebo scénáře.

Teď budu režírovat Lotranda a Zubejdu pro jinou společnost. Když mám chvilku vypnuto, tak se mi v hlavě honí, jak bych to udělal, scénu vymyslet, hudbu, kam zakomponovat. Takže spíš se mi v hlavě honí to divadlo. Momentálně je to součást mého veškerého života, protože mě to živí a jakmile bych vypnul, tak nebudu mít přísun těch peněz, co potřebuji, abych existoval, takže musím pořád něco dělat pořád něco vymýšlet, abych měl nějaké peníze. Je to o penězích, je to moje práce.