Jak se liší detektiv Dymák od detektiva Lupínka, kterého jste hrál v seriálu Rapl?
Můj Dymák (ve scénáři neměla ta postava žádné křestní jméno, tak jsem mu říkal Broňa) se na rozdíl od Lupínka nebere tak vážně. Lupínek by se rozhodně nedíval na porno, kdežto Dymák má porno jako stěžejního koníčka. Možná proto, že je dost na ženský, ale nemá u nich takový úspěch, jaký by si přál.

Při natáčení Rapla jste si užil hodně až extrémně náročných scén. Vzpomenete si na nějakou chvíli z natáčení Nebožtíka, kdy jste také musel napnout všechny síly?
Extrémně pachově náročné bylo natáčení na smetišti za Olomoucí. Původně jsme si mysleli, že tam nebudeme příliš dlouho, protože obě ty scény, o které šlo, nevypadaly nijak složitě. Jenomže najednou tam začaly jezdit popelářské vozy jeden za druhým a svážely odpadky snad z celého města. Takže natáčení se samozřejmě neúměrně prodloužilo a my jsme tam pobývali ve „vůni“ smeťáku umocněné vedrem parného červencového odpoledne. Nicméně se smetišti mám bohaté zkušenosti. Při natáčení Rapla jsem si je užil hned dvakrát. Zajímavé je, že intenzita smradu olomouckého smeťáku se vůbec nepřiblížila tomu sokolovskému, ačkoliv tam jsme točili na podzim. Na sokolovské skládce to bylo tak „fresh“, že se mi zvedal žaludek.

Když jste se zmínil o Olomouci, kde se točila většina Nebožtíka, nevadila vám vzdálenost od Prahy vzhledem k tomu, že máte doma roční miminko?
Naštěstí s mojí budoucí manželkou Verunkou (v srpnu bude svatba) se umíme u malého Adámka vystřídat tak, aby všechno klapalo, jak má. Kromě toho mých patnáct natáčecích dnů v Olomouci se rozprostřelo tak, že mezi nimi byly pauzy, kdy jsem mohl být v Praze u rodiny. Nejdéle jsem byl v Olomouci asi pět dnů v kuse, a to jsme ještě zkombinovali tak, že Verunka odvezla Adámka na Moravu k rodičům a přijela tam za mnou.

Jaké další pracovní aktivity vás teď čekají?
V Dejvickém divadle hraju v představení Játra, zkoušíme inscenaci od Friedricha Dürrenmatta Komplic, která bude mít premiéru na začátku února, a připravuje se další hra, kterou by měl režírovat Ivan Trojan.

A na co se těšíte v osobním životě?
Na chvíli, kdy náš malý Adam začne chodit. V současné chvíli leze po bytě a zajímá ho úplně všechno, takže musíme být stále ve střehu. Samozřejmě je mi jasné, že pak ho budeme muset hlídat ještě víc, ale předpokládám, že jako samostatnější jednotka bude ještě větší parťák a budu s ním moct podnikat další aktivity, na které se jako táta hodně těším.

JIŘÍ RENČ