Proslavil jste se filmem s lyžarskou tematikou a dnes se setkáváme na kopci, když půjčujete a doporučujete lidem vhodný typ lyží. Jaký je váš soukromý vztah k tomuto zimnímu sportu?
Lyžoval jsem závodně, později jsem lyžování učil jako instruktor a dodnes se lyžuju stále aktivně. A i když jezdím méně, stále s velkou chutí, nadšením a s vervou. Užívám si obvykle ráno první jízdy. Když mám tři až pět, tak mám pocit, že už mám nalyžováno dost a krásně si pak můžu sednout do restaurace.

Vaše dva syny, kteří tu jsou jste učil lyžovat vy sám?
Ne. Základní poučka je, nikdy neučte lyžovat vlastní děti. My jsme měli štěstí, že v Benešově je v mateřské školce skvělá paní ředitelka. Takže moji kluci už ve čtyřech letech absolvovali první týdenní kurz v lyžařské škole.

Musíte kluky krotit, aby neměli „drzý“ pohled Vikyho Cabadaje?
Copak to, ale aby hlavně nebyli průseráři po jejich mamce. Já vůbec nejsem takový, jak se zdá. Mám přirozený respekt k autoritám například. Nejsem tak drzej. Takhle mi ten ksicht prostě narost. Oni si myslí, že já si něco myslím, ale já si třeba vůbec nic nemyslím.

Tak to teď také nevím, jestli vám mám věřit?
Je to tak. K režisérům mám velký respekt. Já byl premiant třídy. Teda je pravda, že v šesté třídě se to trošku zkazilo. Udělali jsme s kamarády průser. Kradli jsme značky z aut. To bylo moc špatný