Co pro vás bylo na postavě Marie Kořenové herecky nejzajímavější?
Marie je doslova tichá voda, která… Pod slupkou dokonalé hospodyňky, maminky a strážkyně rodinného krbu se skrývá žena plná vnitřních rozporů a malých běsů. To pramení z její nespokojenosti ze životní cesty, kterou si ale sama zvolila, a také z rozčarování z chování druhých. Zkrátka má v sobě ukryto mnoho tajemství. Ale vzhledem k tomu, že do seriálu jen pomalu nastupuji a díl za dílem se bude tahle moje krásná postava vyvíjet, nemohu víc prozradit. Diváci však asi budou docela překvapení, jak to všechno bude probíhat a hlavně jak to dopadne.

Rozhodně to tedy nebude nuda!
Každopádně se jednalo o jeden z mých nejhezčích hereckých úkolů za poslední dobu. Pro herce je vždycky požehnáním, když je takzvaně co hrát. Za to, že tvůrkyně seriálu Jitku a Kateřinu Bártů napadlo mě do této role obsadit, jsem a budu neskonale vděčná.

Mluví se o tom, že jste se po třiceti letech setkala s Lukášem Vaculíkem. Ale vy jste spolu už několikrát hráli. Kdy to bylo naposledy?
S Lukášem jsme se během let setkali pracovně hned několikrát. Ale nikdy jsme neměli žádnou společnou „linku“. Tedy žádné významnější dialogy nebo společný příběh, což je docela zvláštní, protože třeba Karel a Ulrika z Oznamuje se láskám vašim byli, myslím, moc hezký pár… (usmívá se) Spousta lidí má tenhle film dodneška velmi ráda a možná by se dalo bez velkého patosu říct, že je kultovní. Už jen sám název není úplně jednoduchý, navíc to byl příběh z války a taky velmi smutný. Ale lidé si ho stále pamatují a mluví o něm. A vždycky moc hezky!

Jak na vás, tehdy šestnáctiletou dívku, působilo natáčení látky z válečných dob?
Vzhledem k tomu, že jsem ve filmu měla i pár německých replik a taky uniformu Hitlerjugend, jsem se na spoustu věcí ptala rodičů nebo i babičky. My jsme si ale v rodině vždycky hodně povídali o naší historii a jejích souvislostech, proto mi to spíš jen osvětlovalo určité reálie. Nicméně ten film je hlavně o lásce. O velké lásce, která nezná hranice ani národnosti. Nutno říct naštěstí! A hrát s Lukášem bylo úžasné. Je to skvělý parťák. Naprostý profík, který mi vždycky pomohl a nikdy mi nedal najevo, že jsem jen začínající… Díky filmu mezi námi vzniklo takové něžné přátelství trvající dodnes. Nicméně kdyby mi tenkrát někdo řekl, že se zase potkáme za třicet let v seriálu, asi bych si myslela, že se jedná o nějaký špatný vtip. No, a vidíte, uteklo to jako voda!

Vzpomenete si na vaše první setkání?
To si pamatuji velmi dobře. Bylo to na kamerových zkouškách na Barrandově. Těm předcházel obrovský casting, tenkrát se tedy ještě říkalo konkurs, kde bylo prý přes sto mladých hereček, které se o roli Ulriky ucházely. Já jsem se ho nezúčastnila, protože jsem o něm ani nevěděla. Ale z konkursu nevzešla žádná vhodná adeptka, proto pátrání pokračovalo dál. Pan Zeno Dostál (pomocný režisér – pozn. red.) obcházel různá divadla a hledal a hledal. Jednou se také vypravil do Žižkovského divadla na absolventské představení žáků konzervatoře. Já seděla v hledišti, on mě tam zahlédl a pozval mě na kamerové zkoušky. Když mě přivedl před pana režiséra, řekl: „Jen nevím, jestli by mohla být Ulrika zrzavá.“ A pan režisér odpověděl: „A proč by nemohla?“ Pak mě představili Lukášovi a šli jsme na to. No, a po kamerovkách už bylo všechno jasné. Ulrika byla zrzavá a já děkuju panu režisérovi Kachyňovi, že mě do ní obsadil. A taky osudu! Za to, že jsem tuhle roli dostala a že mi tenhle film už nikdo nikdy neodpáře.

Sledovala jste tenkrát ohlasy na něj?
Byla jsem hrozně mladá a byl to můj úplně první film, takže jsem to samozřejmě všechno hodně prožívala. Pamatuji si, že v Rudém právu vyšel nějaký článek, kde kritika film úplně rozcupovala právě kvůli politickému motivu. Nebylo pro tehdejší režim politicky korektní, aby se Čech zamiloval do Němky… A tak museli všichni oficiálně papouškovat to, co se v tom šíleném plátku napsalo. Ale jak vidno, pro diváky tohle nebylo zase až tak směrodatné. Na film chodili a vryl se jim do paměti i srdcí. Naštěstí čas trhnul oponou a zaplať Bůh, tohle všechno se dnes opravdu už jen jeví jako něco naprosto pomíjivého a zbytečného… Nejdůležitější je, že si dodnes lidé film pamatují, což je k nevíře vzhledem k tomu, kolik času od jeho vzniku uplynulo a kolik se od té doby natočilo různých jiných snímků. Účinkovat ve filmu, který si lidé pamatují, tomu se říká herecké štěstí. Vy máte zkušenosti i se zahraniční filmovou produkcí, kde jste se setkala se zajímavými světovými hvězdami.

Na která setkání nezapomenete?
Natáčení pro zahraniční produkce je vždycky skvělá zkušenost. Na castingu o vás nikdo nic neví, což je dobře. Nemohou vás nikam zaškatulkovat. Buď zaujmete a přesvědčíte, nebo ne. A na place totéž. Buď si jako herec uděláte prostor, nebo vás to semele. Protože mluvím francouzsky a celkem dobře i anglicky, točím se zahraničními produkcemi poměrně často. Naposledy jsem hrála i v němčině, ale byly to strašné nervy, protože německy vůbec neumím. Jinak jsem měla tu čest se potkat na place například s Philippem Noiretem, Gérardem Depardieum, Donaldem Sutherlandem, Catherine Zetou-Jones, Lucou Zingarettim a dalšími.

Jste jednou z mála hereček, které se příliš neobjevují na divadelních prknech, vy jen na těch s Divadelní společností Josefa Dvořáka…
V Divadelní společnosti Josefa Dvořáka jsem už jedenáctou sezonu. Hrajeme momentálně dvě představení – S Pydlou v zádech a Čochtan vypravuje. Divadlo je moje srdeční záležitost a vždycky se na představení i kolegy moc těším. Ten zázrak, který se stane, když se v hledišti zhasne a diváci s vámi prožívají každou vteřinu, jež se nedá opakovat, je k nezaplacení. Tohle je na divadle prostě úžasné. Ale vzhledem k tomu, že čas je opravdu to nejvzácnější a já mám ještě natáčení, kulinářská vystoupení, moderování, ale hlavně chci být taky doma s rodinou, protože ta je pro mě nejdůležitější, mám představení a divadelní práce tak akorát.

Na jakou divadelní roli ráda vzpomínáte?
Moc ráda vzpomínám na Východočeské divadlo v Pardubicích, kde jsem ještě během studia na konzervatoři hostovala. Dodnes si pamatuji, že mi na zkoušku a posléze na dopolední představení odjížděl vlak z Hlavního nádraží v 6.22 hodin. Pak jsem se ještě vracela do školy a druhý den nanovo. Ale kdy jindy získávat zkušenosti než hned na začátku, že? Hned po škole jsem pak nastoupila do Divadla Komedie, které má u mě jedno prvenství. Bylo to vlastně jediné divadlo, kde jsem měla trvalý pracovní poměr. Přesně tedy jednu sezonu. Od té doby jsem na volné noze. A upřímně řečeno, neměnila bych. Je to sice někdy napínavé, ale na druhé straně jsem pánem svého času. A taky si za všechno zodpovídám sama. Takže se nemůžu na nic a nikoho vymlouvat.

MARKÉTA HRUBEŠOVÁ

* Narodila se 17. března 1972 v Praze.
* Vystudovala Pražskou konzervatoř. První hlavní roli dostala ve snímku Karla Kachyni Oznamuje se láskám vašim.
* Natočila řadu filmů a seriálů – Příliš hlučná samota, Dáma a Král, Cesty domů, Golet v údolí, Konec básníků v Čechách, Zdivočelá země atd.
* Ráda vaří, vydala několik kuchařek a připravuje nové recepty pro Thermomix.
* Má čtrnáctiletou dceru Christel Lilly, je provdaná za fotografa Davida Krause.

JIŘÍ LANDA